Po zbytek dne se mi nikdo neozval, takže jsem měla spoustu času naučit se rozeznat od sebe jednotlivé látky. Což se mi později i dařilo a byla jsem schopna vytahovat z vody hlavně bor a draslík, jak mi radila Vrba. Měla jsem z toho přirozeně radost. Avšak prakticky celou dobu jsem byla nějaká bez energie. Nebyla jsem si jistá, jestli za to může ten parazit uvnitř mě nebo mě vysílil strach z něj. Tak mě napadlo se ozvat Dubovi. Přece jen jsem mu slíbila, že mu řeknu, jak návštěva u Nejvyššího dopadla.

„Ahoj," poslala jsem mu chemii.

„Ahoj, jsem rád, že ses konečně ozvala. Že to nebylo tak hrozné?"

„Ani ne, no."

„Stalo se něco? Zníš nějak smutně," všiml si mého tónu hlasu Dub.

„Víš, jde o to, že nejsem v pořádku. Lípa mě potom poslala za Léčitelkou. Ta zjistila, že mám v sobě nějakého parazita. Plus jsem celý den nějak vysílená," vysvětlila jsem mu ve zkratce, co se stalo.

„Ou," přešla dubovi radost, „Nechci se ptát blbě, ale kdo je Léčitelka?"

„Vrba. Prý je hodně stará a nejeden strom už zachránila před nejhorším. Podobně jako Nejvyšší se dokáže dostat do tvého těla."

„Hustý. A půjdeš tam znovu, třeba by si zjistila, jak to funguje," řekl a mi bylo jasné, že se snaží změnit téma konverzace.

„To netuším. Za Vrbou jsem byla ráno, teď už bude odpoledne. Kdyby na něco přišla, určitě by si mě zavolala," zamyslela jsem se.

„Pravda. Ale kdyby–"

„Dube! Neřekla by mi to," okřikla jsem ho.

„Promiň," omluvil se Dub. Nastala trapná chvíle ticha. Poté Dub bez jakéhokoli rozloučení přerušil spojení. Bylo mi v tu chvíli líto, že jsem ho tak škaredě okřikla, ale co se dá dělat.

Nějakou dobu jsem ještě zkoušela vytahovat ze země bor a draslík. Všimla jsem si, že se z něčeho skládají, že to nejsou jen kuličky. Pokoušela jsem se je rozložit, ale nedařilo se mi to. Zkusila jsem tedy zjistit, jestli ty chomáče na mých větvích, jsou opravdu ptačí hnízda. Potom, co se všechno tak rychle semlelo, jsem měla úplné volno, takže se to jevilo jako skvělý nápad. Chvíli jsem se soustředila na místa kolem potenciálních hnízd a snažila se najít co nejvíc informací. S tím, že si pravdu asi nikdy neověřím, jsem to zabalila. Navíc jsem na to neměla moc energie.

Až teď jsem si uvědomila, že nevím, co ostatní mohou ve svém volném čase dělat. Duba jsem radši otravovat nechtěla, tak jsem se zkusila napojit na mou mateřskou Lípu.

„Dobrý den, můžu se vás na něco zeptat?" zeptala jsem se opatrně.

„Ahoj, Lípo. Konečně se mi na tebe dá napojit," řekla s oddechem Lípa.

„Co tím, myslíte?"

„Nikdo s tebou nedokázal mluvit. Asi se ti poškodily buňky, které tě spojují se Sítí," odpověděla mi.

„Aha. A co jste potřebovala?"

„Já nic, ale chtěla tě Léčitelka. Prý možná přišla na to, jak tě vyléčit. Potřebuje si tě však ještě jednou prohlédnout."

„Tak já se na ni napojím. Děkuji za informaci," řekla jsem a přerušila spojení. Úplně jsem v tu chvíli zapomněla na můj původní záměr.

Chvilku jsem Vrbu hledala v Síti, ale netrvalo mi to tak dlouho jako napoprvé.

„Dobrý den, prý jste mě potřebovala."

„Ano, dost možná mě napadl způsob, jak tě vyléčit. Nejsem si jistá, jestli to bude fungovat, ale zkusit to můžeme."

„No, záleží na tom, co při tom budu muset podstoupit," odpověděla jsem nejistě.

„Jde o to, že bys čistě teoreticky mohla krasce jenom udusit tvojí mízou. Přemýšlela jsem nad tím a zdá se mi to lepší nápad než metoda pokus omyl. Protože mě nejdřív napadlo posílat ti různé látky a zjišťovat, co to s krasci lipovými udělá. Jenže to bychom riskovali tvoje zdraví. Rozumíš mi snad," vysvětlila mi Vrba.

„Celkem. Jak to však chcete provést?"

„Docela jednoduše. Ostatní stromy ti budou posílat heptany, což jsou látky, ze kterých se tvoří míza. Tvoje tělo z nich bude právě pryskyřici vytvářet a ty pak budeš její tok směrovat do míst, kde najdeš krasce. Možná i proto jsi tak unavená. Tvůj kmen už automaticky mízou zaplňuje díry a tobě chybí v těle energie," představila mi svůj plán. Zněla z toho nadšeně, což mě ještě víc utvrdilo, že to musím kývnout.

„Takže ostatní stromy mi budou posílat nějaké látky, ze kterých se tvoří míza. A mojí pryskyřicí tedy udusím ty brouky."

„Přesně tak. Jak jsem ale říkala, nejsem si jistá, jestli to vyjde."

„Pokud mě to zbaví těch parazitů, tak jdu do všeho," řekla jsem si pro sebe," Ale prý jste si mě chtěla ještě jednou prohlédnout. Proč?"

„Vidíš, málem bych zapomněla. Chtěla jsem totiž zjistit, jak moc vážná tvá nemoc je. Myslím tím, kolik těch krasců v tobě tak bude. Aby té mízy zase nebylo zbytečně moc."

„Tak snad se na to hned vrhneme," povzdechla jsem si. Léčitelka hned vědomím pronikla do mě a dneska už potřetí jsem ucítila zase ten nepříjemný pocit. Tentokrát jsem to nijak moc nevnímala. Přemýšlela jsem nad úspěšností Léčitelčina plánu. Ale dokud nebudu muset získávat nebezpečné nebo toxické látky, tak se snad ničeho nemusím bát.

„A je to," vytrhla mě z myšlenek Vrba," a ani to netrvalo tak dlouho."

„Upřímně jsem tak unavená, že jsem ani moc nevnímala," odpověděla jsem popravdě.

„To věřím. Každopádně, je v tobě minimálně kolem sedmi larev s tím, že nejsem schopna rozpoznat vajíčka. Takže dospělým brouků nebude více než tři."

„Je to vážné?"

„Každá nemoc je vážná, zvláště mladých stromků," odpověděla mi podrážděně.

„A jak si mám od okolních stromů shánět ty heptany, nebo jak se to jmenovalo?"

„To vyřešíme s tvojí matkou. Ty teď hlavně musíš být v klidu," řekla mi Léčitelka a odpojila se ode mne.

Následující čtyři dny byly stejné. Okolní stromy mi posílaly heptany a já se cítila mnohem lépe, plná energie. Usmířila jsem se s Dubem, který mě nakonec mě zavedl na takové zvláštní místo, kde tráví svůj čas. A ne sám. Byl to něco jako spojnice mezi

vlákny Sítě, takže jsem tu mohla mluvit více, než s jedním stromem. Ale hlavně mi ukázal, kde se konají přednášky, jak tak jsme celé hodiny poslouchali výklady vážených stromů, mezi kterými se jednou objevila i Vrba. Našla jsem si nové kamarády a bylo to fajn.

Zkráceně jsem se za poslední dny začlenila do společnosti, ale i přes to jsem si své tajemství nechala pro sebe. Možná i proto, že mi bylo lépe a doufala jsem, že za pár dní už po krascích nebude ani památky. Taky proto, že jsem se každý den napojila na Léčitelku a ta mi říkala dobré zprávy ohledně mé nemoci. Měla jsem naději, že se věci obrátí v dobré.