Vánek

Skrčil jsem svá ouška dozadu. Velitel Smaragdového klanu upřel pohled k obloze a vytřeštil oči a srst se mu zježila strachem, nebo spíše údivem? Ostatně jako ostatním. Jako první se vzpamatoval velitel Krvavého klanu. ,,Pryč! Utečte!'' Byl to jako povel, jako zatahání za nitku. Oblohu rozzářel červený svit a nebem se dolů řítila obrovská koule. Hořící koule. Sledoval jsem jak se ta velká věc řítí přímo dolů, přímo na nás! Dech se mi zastavil a zvuky utichli. Chtěl jsem utéct, vzít tlapky na ramena a prchat. Ale nemohl jsem, něco mě drželo na místě. Najednou mě něco, nebo spíše někdo chytil za kožich. A běžel semnou pryč, byl jsem té kočce vděčný a stále jsem upřeně sledoval oblohu. Byl to jako šok, byl jsem jako v tranzu. Vytřeštěnýma očima jsem svůj pohled nechal viset na té věci. Najednou se mému zachránci podlomili nohy, ozval se náraz, když ta věc narazila do země. Kutálel jsem se a poslední co jsem si pamatoval, bylo teplo a červené okolí...

Měsíční Květina

Ten třes země byl neúnosný, packy se mi motaly a stěží jsem zůstala stát na místě. Hlavou mi pulzoval strach, ne o sebe, ale o MŮJ klan. Panika nás rozdělila a oheň, který Ohnivá střela způsobila se nebezpečně šířil. Krajina okolo mě zčervenala a vzduch se smísil s kouřem. Z tlamy mi visela dvě malá koťata, jedno černé jako uhel a druhé bílé jako sníh. Podle pachu a z pohledu jsem usoudila, že se jedná o koťata z Aurového klanu. Zasípala jsem, ten kouř okolo mi vplouval do plic a dusil mě. Znovu jsem se rozběhla. Přeskočila jsem padlý kmen a prudce zastavila. Pod ním se vzmítal Krvavý Šrám a před ním ležel malý úředník. Vánek! ,,Šráme!'' Zahuhlala jsem přez koťata v tlamě a sledovala velitele. Položila jsem je a vší silou jsem hlavou narazila do kmene. Značka na hlavě mi krátce zazářila. A kus stromu pod kterým byl uvězněn Krvavý Šrám najednou zmizel. Bylo to divné, i víc než to, ale nebyl čas. Zakašlala jsem a znovu popadla obě mláďata. Šrám mě napodobil a oba jsme se rozběhli pryč. Točila jsem uši do všech stran ve snaze zachytit jakýkoliv zvuk, nebo volání o pomoc. Známá louka se ztratila z dohledu a poklidně jsme se zastavili na území Duchovního klanu. Koťata jsem opatrně položila na zem a unaveně se rozhlélda. Hlasitým zamňoukáním jsem se svolala klan doufajíc, že jsou všichni v pořádku. Krvavý Šrám lehce pohlédl na dvě koťata, stejně jako okolo mě se i okolo něj octl jeho klan. Najednou se, ale zarazil. Jeho ocas se přestal hýbat v půlce pohybu a on hleděl na místo kterým byla louka a její malý lesík. Dech se mi zatajil, došlo mi to. S bolestným křikem se rozběhl zpět....

Doufám, že se líbí, chci upozornit, že nejedu úplně podle knihy. Také bych ráda vysvětlila (těm co neví) Ohnivá Střela - Meteorit... Takže zatím!