Druhý den si schválně držela odstup od všech, přesto se k ní doneslo, že Tamlin zašel do chrámu pro odpuštění u Matky a Kotlíku. Nic však neříkala, ani nemohla. Vzala si koně a rozjela se do lesa najít Suriela. Potřebovala odpovědi na pár otázek. Dojela až na mýtinu obklopenou břízami a rozhlédla se kolem.

"Kde jsi? Vím, že o mně víš a vím, že jsi tady někde."

"Nepleteš se královno, ale masku zde můžeš sundat."

Chris se otočila a spatřila onoho tvora. Úsměv jí zalil celou tvář a ona slezla z koně. Během toho se její vzhled změnil. Blonďaté vlasy zčernaly a oči jí zfialověly. Rhena přistoupila k Surielovi a sklonila hlavu.

"Ráda tě vidím."

"Řekl bych to samé, ale nevěřila bys mi."

"Jako vždy jsi milý."

"Co bys po mně potřebovala?"

"Víš, co chci."

"Rada ohledně nadcházející války. Mohu ti říct jen pár věcí."

"Povídej."

"Nastal čas, aby koruna byla nalezena. Tvoje neteř najde knihu s informacemi k tvojí moci, její zdroj a tvou budoucnost, prvorozená dcero."

"Koruna? Jaká koruna."

"Naslouchej dobře své přítelkyni, její děti budeš potřebovat k dosažení svých cílů. Válka se blíží, připrav spojence. Jeden určitý bude stát při tobě, až ho budeš potřebovat."

"Trochu ti nerozumím."

"To nikdo, proto je pak zábava vás sledovat."

"Tak mi vysvětli onu korunu."

"Kniha je tvá odpověď. Kniha, kterou tvůj bratr a druh hodili do moře, aby ji zničili."

"Cože udělali?!"

"Ta kniha se objeví, nepoškozená. Najde si cestu k tobě. Bedlivě čti každou stranu a pamatuj, ona je tvou odpovědí."

S tím Suriel zase zmizel. Rhena nerozuměla ničemu z toho, ale jednu věc pochopila... Svého bratra a druha zabije, až se vrátí do Velarisu. Její maska se opět objevila a ona nasedla na koně. Rozjela se tryskem zpět k panství.

U domu slezla z koně a sluha ho odvedl do stáje. Sama pomalu vyšla schody, ale v tom zaslechla další koně od příjezdové cesty. Otočila se tím směrem a spatřila skupinku, jak se vracela. Nastal čas na druhou část jejího plánu... Odhalení. Jakmile všichni dojeli a slezli z koní, Dagdan pohlédl na Chris na schodech.

Usmála se, seběhla schody a vběhla mu do náruče. Všichni přítomní zkameněli a Lucien s Tamlinem, který zrovna vyšel, se zakuckali, když to spatřili. Dagdan se též zarazil, ale hned ji pevně objal a přivinul k sobě. Chris se usmála ještě víc, lehce se odtáhla, ale jen na chvilku, aby jej následně přede všemi políbila. To už i sluhové byli mimo a sledovali dění pod schody. Dagdan se od ní odtáhl a zašeptal k ní.

"Myslel jsem, že to chceš tajit."

"Už nechci."

Odpověděla mu též šeptem a usmívala se. Jen Lucien poznal, že něco je jinak. Její podstata se změnila. Přesto nic neřekl a jen mlčky sledoval, co jeho přítelkyně vyvádí. Všichni se následně přesunuli dovnitř, jen ona a Lucien zůstali. Pohlédla na něj a milý úsměv zmizel z její tváře a vystřídal ho vypočítavý úšklebek. Lucien hned pochopil.

"Už jsem se lekl, že ses nám doopravdy zamilovala?"

"Já? Do něj? Mám druha."

"Vím, ale i tak se ujišťuji."

"Lucíku, známe se přeci už tak dlouho, snad si o mně nemyslíš to nejhorší?"

"Jistěže ne, jen mám o tebe starost."

"Neboj se, teprve jsem svou hru rozjela naplno. Ještě neplánuji, že bych utekla."

"To jsem rád."

Lucien k ní došel a líbnul ji na čelo. Společně se rozešli dovnitř za ostatními. Ten den byl již klid, další problém se vyrojil až den druhý. Chris se ve stájích starala o svého koně, pak s ním šla trénovat, když do stájí přišla Ianthe s potutelným úsměvem.

"Tak co to bude tentokrát?"

"Vladař potrestal vojáka, jelikož spal na službě a za jeho služby se dovnitř dostala monstra."

"Cože?!"

Chris se na ni konečně otočila a propálila ji pohledem. Její oči pomalu až žhnuly zlobou. Jak proto, že o tom nevěděla, tak proto že jí to sděluje právě kněžka. Chris odložila kartáč a pomalu došla k ní.

"Ano, má paní. Nicméně není důvod k obavám, tento hřích byl již potrestán a není nutné se vzrušovat, nad takovou blb..."

"Myslím, že je na čase si ujasnit pár věcí. Nejsem jen tak nějaká dámička, abych se vzrušovala nad prkotinou, to jistě víš sama. Následně nemáš právo na to mi něco takového oznamovat s takovým úšklebkem. Vypadá to pak, jako bys v tom měla prsty. Myslím, že jistě nechceš, aby tě někdo jako já z něčeho takového obvinil, že ne?"

"Ehm... Má paní, nic jsem neudělala."

"Tak se toho přesvědčení drž a netvař se, že ti vyšel plán. Stále tu je ta drobnost se sestrami naší paní, za kterou jsi nebyla potrestaná."

Ianthe zmrzl úsměv na rtech, jelikož jí až nyní došlo, co tato žena tvrdí. Už věděla, že před ní nestojí vladařova sestřenice, ale stále nezjistila, kdo to je. Čekala na správný čas, aby s tím mohla jít ven, i když stále netušila, co se uvnitř ní skrývá.

Chris kolem ní prošla, již ji ignorujíc a mířila do domu najít Tamlina. Věděla, kde bude a nepletla se. Vešla do pracovny bez klepání a netvářila se zrovna dvakrát nadšeně. Tamlin už chtěl něco namítnout, že by měla zaklepat a vyčkat na vyzvání, než si všiml jejího pohledu a zarazil se.

"Takže co se stalo s tím vojákem?"

"Myslím, že ten, kdo ti to řekl, tě informoval dostatečně."

"Takže jsi ho skutečně potrestal bičováním?"

"A co jsem měl dělat? Mám závazek vůči dvoru a hostům..."

"A co vůči svým lidem? Všichni v tebe věří a vkládají do tebe naděje a pak potrestáš nevinného?"

"Jak víš, že je nevinný?"

"Prostě to vím."

"Jak?"

"Znám Ianthe."

"Ianthe v tom neměla prsty."

"Opravdu si to myslíš? Tamline, ona za mnou byla a netvářila se moc nevinně."

"Nic jí nedokážeš."

"Takže jsi radši potrestal vojáka, co ti věrně slouží už hodně dlouho, místo abys hledal pravého viníka?"

"Není to tak jednoduché, Chris."

"Myslím, že je. Stačí umět číst v lidech. Pak bys věděl, co se ve tvém domě děje."

"Jako třeba to, že se stýkáš s princem z Hybernu? O co ti jde Chris?"

"Mám své cíle a své plány."

"Míříš tedy víš, než ti mohu nabídnout."

"Nikoliv. Princ Dagdan má své chyby, a ačkoliv je ke mně milý a pozorný, nemusí to hned znamenat, že mě skutečně miluje."

"Proč si to myslíš?"

"Mám pár informací o královských dvojčatech a snažím se zjistit, co je na tom pravdy."

"A jak jsi zatím úspěšná?"

"Zatím se mi to ani nepotvrdilo, ani nevyvrátilo."

"Dobře, nebudu se ti do toho plést, ale ty se nepleť do mých plánů."

"Nechci se ti do nich plést, ale pokud to takhle půjde dál, přijdeš o své věrné."

"Neměj strach, zvládnu to."

Chris přikývla a dala se na odchod. Strach měla a to velký. Hosté tomu moc nepomáhají a fakt, že by Tamlin o vše přišel jí děsil. Opustila jeho pracovnu a zamířila někam do tajem chodeb. Procházela každou chodbu a nechala nohy, aby ji nesly tam kam samy uznají za vhodné. Zastavily se až u jedněch dveří. Lehce se zamračila a otevřela je.

Až v ten moment pochopila, kam šla. Postel s nebesy, pokoj laděn do tmavě modré až černé... Její starý pokoj. Zavřela dveře za sebou a prohlédla si ho. Vše bylo tak, jak to nechala před svým odchodem. Došla k posteli, kterou pohladila a zavřela oči. Stále v ní byla cítit její přítomnost. Oči se jí zaleskly, ale slzy žádné. Chyběl jí ten pocit domova, který si zde vytvořila.

"Tady bys být neměla, pokud se nechceš prozradit."

"Jak jsi mě našel?"

"Nebylo to tak těžké. Zkusil jsem všechny možná místa, kde bys mohla být."

Chris se otočila na Luciena a usmála se. Pomalu k němu došla a společně vyšli z pokoje. Lucien jej zavřel, položil jí jemně ruku na záda a vedl pryč od onoho pokoje. Vedl ji a prohlížel si její lehce sklíčený pohled. Již chtěl promluvit, ale někdo ho předběhl.

"Takže to lady Chris hraje na obě strany."

Oba zvedli zrak a střetli se pohledem s princeznou Brannagh. Propalovala je pohledem. Lucien se zamračil, ale Chris nasadila nechápavý pohled.

"Co prosím? Kde jste na to přišla?"

"Jak vás mladý muž drží."

"Nemohu tak držet dobrou přítelkyni?"

Lucien na ni zavrčel a stiskl Chris záda, aby pochopila, že se mu to nelíbí. Pohlédla na něj a usmála se. Pak pohled přesunula zpět na Brannagh a rozešla se k ní.

"Máte snad problém s tím, že mi přítel dokáže stát oporou?"

"Nikoliv, jen můj bratr..."

"Váš bratr pochopí, že mám přátele, když v mém srdci je jen on."

"Jak myslíte."

S tím se Brannagh otočila a dala na odchod. Chris úlevně vydechla a otočila se na Luciena, který k ní došel. Usmáli se na sebe a zamířili též dál.