Christine seděla ve své komnatě a něco studovala, když zaslechla obrovskou ránu. Neváhala, vyběhla ven a rozběhla se za zdrojem zvuku. Po cestě doběhla Luciena a společně vběhli do Tamlinovi pracovny. Nebo toho, co z ní zbylo. Oba se zhrozili, když spatřili Feyre, u knihovny od krve. Tamlin stál u ní a sám se klepal.

"Co jsi to udělal?"

Lucien překročil vzdálenost mezi nimi a odstrčil ho. Chris se dostala k Tamlinovi a vzala jej jemně za bradu, aby se na ni podíval. Měl v očích strach o Feyre. Oba pohlédli na Luciena, který Feyre pomohl na nohy a vedl ji pryč.

"Feyre..."

"Nic mi není."

"Mrzí mě to."

"Nic mi není."

Feyre si setřela krev z čela a oba odešli. Chris si povzdechla a poslala pryč i dva nejvěrnější vojáky, kteří přiběhli. Pak se otočila na Tamlina a promnula si kořen nosu. Ani trochu se jí to nelíbilo.

"Co se stalo?"

"Feyre mi dává vše ohledně Hybernu za vinu."

"A divíš se jí? Vyměnil jsi nás. Sice chápu, proč jsi to udělal, ale to neznamená, abys dělal tak zbrklé rozhodnutí."

"Co jsem měl dělat? Feyre byla pryč, o tobě jsem si myslel, že jsi mrtvá a válka se blíží už dlouho."

Až v ten moment jí došlo, že tam nechala jen náhrdelník. Povzdechla si a mávla rukou. Místnost se začala pomalu uklízet. Stůl byl rázem na svém místě, stejně jako zbytek nábytku. Nikdo by ani nepoznal, že se tu něco událo. Tamlin si sedl na židli a vydechl. Chris k němu došla a projela mu vlasy.

"Omlouvám se. Měla jsem ti napsat. Máš pravdu, válka se blíží... Moment, co jsi to řekl?"

Tamlin k ní zvedl zrak s mírným úsměvem. Vše jí došlo a též se usmála.

"Ty liško podšitá. Ty máš celou dobu plán, že?"

Tamlin jí neodpověděl, ale místo toho se lišácky usmál. Pochopila. Jenže pak ten úsměv zmizel a hlavu opět schoval do dlaní.

"Tohle jsem podělal."

"To teda."

"Kdyby byla člověk... Ona... Ona..."

"Klid Tamline."

Chris si k němu klekla a vzala ho za ruce. Konečně se na ni opět podíval. Usmívala se a pohladila jej.

"Je v pořádku, ano? Přežila to. Modřinám se nevyhneme, ale uzdraví se. Neměj strach."

Tamlin jí věnoval úsměv, když v tom se otevřely dveře a dovnitř někdo vstoupil. Chris si jen na moment myslela, že to je Lucien, ale když spatřila velekněžku, v očích se jí něha změnila na chlad. Postavila se a již neutrálním hlasem promluvila.

"Potřebuješ něco, Ianthe?"

"Ráda bych mluvila s vladařem, pokud by to bylo možné."

"Bohužel jsem tě nucena zklamat, ale vladař je momentálně ve stavu, kdy o někoho jako ty nestojí."

Poslední část skoro až zavrčela. Ianthe se naježila a donutila se jen k přikývnutí. Chris věnovala Tamlinovi svůj poslední úsměv, než s velekněžkou odešla. Naštěstí Bron s Jelenem zůstali poblíž, takže na ně mávla, ať přijdou k nim. Oba k ní přišli a kývli na pozdrav. Chris se na ně usmála.

"Pohlídáte vladaře?"

"Jistě, paní."

"Děkuji a nikoho k němu nepouštějte. Ani kdyby Feyre chtěla, o čemž pochybuji, ale i tak. Nikdo k němu nesmí, dokud se neuklidní."

"Rozkaz, madam."

"Děkuji."

S tím vzala Ianthe silně za loket a odvedla ji mimo doslechl a oči všech. Otočila se na ni, a kdyby pohled uměl zabíjet, už by bylo po ní. Ianthe se lehce skrčila, ale nic neříkala. O její mysl se otřely celkem ostré drápy, pod nimiž se i Ianthe stáhla a ustoupila od ženy před sebou.

"Vy... Kdo jste?"

"Někdo, kdo nedovolí, aby žena jako ty ničila mé plány. Řekni něco živé duši a nikdo ti nepomůže."

"Jistě."

Chris se na ni velmi mile zase usmála a prošla kolem ní. Aniž by to Ianthe věděla, nechala v její mysl část, která ji zabrání říct něco ohledně vladařově sestřenici, pokud ona sama u toho nebude.

Vyšla z domu a zamířila i ven z panství. Potřebovala se trochu nadechnout. Nicméně cítila, že jí sleduje pár zvědavých očí. Usmála se, ale mířila dál, dokud v mysli nezaslechla hlas bratra.

Nechceš mi něco vysvětlit?

Jako třeba?

Co měla znamenat ta situace s Tamlinem?

Mě se neptej, přišla jsem tam, když už bylo po všem. Ale uklidním tě, Tamlin si to vyčítá.

Má co. Kdybych mohl, tak...

Tak, co uděláš? Povím ti co. Nic! A proč? Protože víš, že v ten moment máš proti sobě i mě.

Ublížil Feyre!

A mrzí ho, vyčítá si to a uvědomuje si, že kdyby byla smrtelná, je již mrtvá. Chápu, že je to tvoje družka, ale zapomínáš na detail zvaný: JINÝ VLADAŘ. Tamlin je vladař, drahý bratře. To by znamenalo válku mezi sebou a myslím, že to nechceme nikdo. Že ne?

Ne, nechceme.

To jsem ráda, že se takhle hezky domluvíme. Takže ty se zajímej o své povinnosti, moje starost je Feyre a Tamlin. Hlavně ten Tamlin, protože někdo z nás musí zjistit, co má v plánu, ne? Nebo to chceš zjistit sám?

Ne, znáš ho dost dobře, takže ti věřím.

To jsem ráda a teď mě omluv, asi mám rande.

S kým zase?

Radši nechceš vědět.

S tím Rhysanda vykopla ze své mysli a obrnila se i proti němu, nejen proti vílám kolem. Došla k potoku, kde si sundala boty, zvedla sukni a s blaženým výdechem vlezla do vody.

"Myslím, že můžete vylézt. Jsme tu sami."

Otočila hlavu za sebe, odkud vyšla ona osoba. Dagdan k ní pomalu došel a prohlédl si jí bedlivě. Chris k němu přistoupila a zvedla dlaň k jeho tváři. Dotkla se jí s takovou něžností a váhavostí, že by si mohl i myslet, že má strach.

V tom ji chytil za pas a celkem silně přitiskl k sobě. Skoro jí až dech vyrazil. Sklonil k ní hlavu a než stihla cokoliv říct, už měla jeho rty na svých a jeho jazyk uvnitř. Prsty mu zajela až na krk a do vlasů. Po chvíli se odtáhli, aby nabrali dech a Dagdan si opřel čelo o to její. Vydechla a usmála na něj.

"Co se stalo, že se kolem panství začala shlukovat mračna?"

Zamrkala, jelikož si ani nevšimla, že se něco takového stalo. Pak však nasadila lehce posmutnělou tvář a odpověděla mu nešťastně.

"To jenom Feyre a Tamlin. Trochu se nepohodli a skončilo to celkem hnusně."

"A tobě ublížil?"

"Ne, nic mi není. Mně neměl důvod ublížit. Snad je to už v pořádku."

"To jsem rád."

Políbil ji jemně na čelo. Skoro by mu to až věřila, kdyby neznala jeho minulost a legendy o tom, co vše udělal. Položila si hlavu na jeho rameno a vydechla. Jenže najednou se skrčil a vzal ji do náruče. Vypískla, jak malá, jelikož to nečekala a přitiskla se k němu.

"Co děláš?"

"Uvidíš."

Vylezl s ní z vody a položil do trávy. Vlezl si nad ní a políbil na krk. Zaklonila hlavu, když ale ucítila jeho ruku, jak vystupuje po její noze až nahoru. Automaticky ho od sebe odtáhla a vyděšeně ho pozorovala.

"Já nechci."

"Bude se ti to líbit."

Pokusil se o to znovu, ale místo kladného přijetí mu přiletěla facka a další odtažení. Šokovaně na ni pohlédl a zamrkal, aby zpracoval, co se zrovna stalo. Chris se vyhrabala na nohy a nepříjemně zavrčela.

"Řekla jsem ne, a ne tím i myslím. Sice by se mi to mohlo líbit, ale to neznamená, že mě můžeš znásilnit. Rozumíme si?"

"Dobře, omlouvám se."

Chris přikývla. I on vstal a přišel k ní. Objal ji a společně zamířili zpět do panství již v tichosti.