Druhý den se Feyre s Lucienem, Dagdanem, Brannagh a Jurianem vydali ke zdi. Christine seděla v jídelně a poklidně snídala, když za ní přišel Tamlin. Kývla mu na pozdrav a mlčela. Svalil se pomalu do židle a vydechl. Všimla si, jak je vyčerpaný. Spal vůbec?

"Tame...?"

"Ano, spal jsem."

Musela se usmát, když to zašeptal. I jemu přejel úsměv na rtech. Vrhl se do jídla, nicméně po chvíli opět promluvil.

"Vadilo by ti mi dělat společnost, než se vrátí?"

"Jistě že ne. Děje se něco?"

"Potřebuji tvoji pomoc s ochranou dvoru."

"Ráda pomůžu, pokud to bude v mých silách."

"Děkuji."

Opět se lehce usmál a dál se věnoval jídlu. Věděla, že ho zajímají její schopnosti, stejně jako jejich hosty. Chris se dařilo svou moc používat opravdu málo a jen když byla o samotě. Když dojedli, společně se vydali do jeho pracovny, kde si sedli k papírům a začali společně pracovat.

Několik papírů se vztahovalo na zničené domy a vesnice po Amaranthině příchodu, jiné zase ohledně pomoci proti příšerám. Tamlin se tam chtěl nejraději vydat a monster se zbavit, nicméně to mu Chris nedovolila. Pracovali dlouhé hodiny, když Chris zvedla hlavu. Tamlin nadzvedl obočí, když si jí všiml. Lehce se usmála a vstala.

"Vrátili se."

Tamlin jen kývl a ona odešla. Seběhla schody vyšla ze dveří. Hned spatřila Luciena s Feyre u vrat do stájích, jak si povídají s Ianthe. Tiše zavrčela a vydala se k nim. Feyre si jí všimla, proto vzala Luciena a odtáhla od Ianthe. Lucien se zdál lehce nabroušeně, když se ho Chris zeptala.

"Stalo se něco?"

"To nestojí za řeč."

Christine se lehce zamračila, ale byla to Feyre, kdo promluvil.

"Když jsem... když mě odvlekli... Ona a Tamlin..."

Chris nemusela hádat na co se přesně ptá. Pohlédla na Luciena, který jí chraplavě odpověděl.

"Ne. Když nastala noc Calanmai, odmítl se jí zúčastnit. Napevno to odmítl. Při obřadu jsem ho zastoupil, ale..."

Chris úplně zapomněla na Calanmai a obřad a zjevně nebyla jediná. I Feyre zapomněla, ale žádný div. Tehdy byla v horské chatě. V Rhysově vášnivém objetí.

"Ty jsi vzal Ianthe o Calanmai do jeskyně?"

"Trvala na tom. Tamlin byl... Bylo to zlé, Feyre. Šel jsem tam místo něj a odvedl svou povinnost vůči dvoru. Udělal jsem to dobrovolně a provedli jsme obřad."

Žádný div, že nechala Tamlina na pokoji. Dosáhla svého.

"Prosím, neříkej to Elain. Až... až ji znovu najdeme."

Lucien prosebně naléhal na Feyre. Možná s Ianthe provedl Velký obřad dobrovolně, ale rozhodně ho to nijak netěšilo. Překročil jistou hranici a zašel příliš daleko. Oběma ho bylo líto. Tohle si nezasloužil a neměl by to nikdo vědět od nich, ale od něj.

"Nikomu to neprozradím, pokud si to nebudeš přát. Lituju, že jsem tu nebyla, abych tomu zabránila. Měla jsem být přitom a zastavit to."

Myslela vážně každé slovo, to Chris poznala hned. Lucien jí stiskl ruku, když obešli keř a dům se vynořil před nimi.

"Jsi mi lepším přítelem, než jsem já, kdy byl tvým, Feyre."

Feyre se na něj usmála a Chris ho pohladila po zádech. I na ni se usmál. V domě se Feyre vydala za Alis. Chris svůj pohled přesunula na Luciena a odvedla ho do místnosti, kde věděla, že budou mít klid. Pak pozvedla štít nad zdmi a zašeptala.

"Neřekl jsi mi, co se tu během Calanmai dělo."

"Neptala ses."

Pohlédla na něj a z očí jí steklo pár slz. Sice se vydávala za někoho, kým nebyla, přesto s Lucienem prožila mnoho let, na které neměla v úmyslu zapomenout. Ty slzy byly upřímné.

"Odpusť, že jsem se nezajímala. Byla jsem sobecká a myslela si, že se tu nic nestalo."

Lucien překročil tu krátkou vzdálenost, vzal ji kolem ramen a pevně objal. Hlavu mu zabořila do ramene a pocítila ten pocit nostalgie.

"To nic, nezlobím se. Opravdu."

Lehce se odtáhla a pohlédla mu do oka. Jemně se usmála, když jí setřel slzy a poplácal po hlavě. Nikdy na ni ve zlém nevztáhl ruku a snažil se jí být tehdy na blízku, stejně jako ona jemu. Opravdu se stala sobcem, co se vše změnilo?

"Zmizela jsi tehdy jako duch, a i Tamlin tebe a Feyre všude hledal. O Feyre mu řekli, že jí unesli, ale o tobě nic. Myslel jsem, že zešílí. Nejdřív přišel o přítelkyni, pak snoubenku a o sestřenici."

"O přítelkyni se připravil sám."

"Vím. A on taky. Myslím, že toho lituje. Několikrát jsem ho přistihl, jak v rukou drží tvou masku a vzpomíná."

"Tak proč se neozve? Proč se neomluví?"

"Znáš ho. Neuzná chybu, dokud to není opravdu nutné."

"Takže nikdy."

"Myslím, že si nejste ale nic dlužni, ani jeden. On tě vyhnal a ty ses mu vetřela do rodiny jako sestřenice."

Oba se lehce usmáli, když to řekl. Stáhla štíty a vydechla. Společně vyšli ven a on zamířil za Tamlinem. Chris se rozhodla si s někým promluvit. Zamířila ven a povšimla si dvojčat, jak se s Jurianem o něčem horlivě baví.

První si jí všimla Brannagh, pak i muži. I na dálku se lehce usmála a naklonila hlavu na stranu. Vybízela ho. Dagdan jim něco řekl, potom zamířil za ní. Sešla schody a počkala, až k ní dojde. Lehce se uklonila. V ten moment se tiše zasmál a ona lehce nechápavě zvedla zrak. Uklidnil se a prohlédl si jí. Objemná sukně, dlouhé rukávy, vlasy v drdolu. Musel se ušklíbnout.

"Víc vám sluší rozpuštěné vlasy, drahá lady."

Lehce zčervenala, když to zaslechla. Sklonila svůj zrak a už jen postřehla, jak jedna jeho ruka jí odepla sponu a vlasy jí spadaly na ramena. Nadzvedla hned zrak a zamračila se nad jeho činem.

"Mnohem lepší. Chtěla jste se mnou mluvit?"

"A... Ano."

Netušila, jak se to stalo, ale zakoktala. Opět lehce zrudla, když mu zajiskřily oči. Uvnitř se musela pro sebe zasmát. Nadechla se a již pevným hlasem pokračovala.

"Děkuji, že jste nikomu neřekl o našem setkání."

"Jak víte, že jsem to nikomu nesdělil?"

"Sluhové, ani vaše sestra a společník se na mne nedívají s odporem."

"Opravdu myslíte, že by se na vás dívali tak? Co když bych Jurianovi řekl, že vaše tělo je velmi okouzlující a nikdy jsem hezčí neviděl?"

"Jestli jste v posteli stejně dobrý jako jste lhář, tak musíte každé ženě ve Vašem lože vyrazit dech."

Ani nevěděla, kde se to v ní vzalo. Postřehla, jak ho tím šokovala. Jestli očekával milou, slušně vychovanou dámu, tak to musel nyní hodně zapudit. Polkl, a i mu lehce zacukaly koutky úst. S náznakem smíchu odvětil.

"Proč myslíte, že lžu?"

"Nejsem okouzlující, natož hezká."

"Máte pravdu. Hezká nejste. Jste nádherná."

Tak teď jí dech vyrazil rozhodně on. Jen kývla a už se otáčela k odchodu, jenže to ji chytil za ruku a jemně políbil na její hřbet. Zrudla ještě víc a jakmile ji pustil, otočila se a vešla do sídla. Zkousla si ret a zamířila za Alis. Požádala ji, zda by jí nechala ušít šaty na slavnost. Měla v plánu tu hru posunout na vyšší úroveň.