Jakmile se Christine vrátila z Nočního dvora, rozhodla se podívat do jídelny. Stále tam byli, tak je poslouchala za dveřmi. Zaslechla, jak Lucien zavrčel.

"Má družka tě nemusí nijak zajímat."

"To by neměla ani tebe vzhledem k tomu, že už ji nejspíš ošukala polovina illyrijského vojska."

Chris přejel mráz po zádech. Tohle se jí nelíbilo. Jak se k tmu dostali. Tamlinovo zavrčení však otřáslo sklenicemi.

"Chovej se jako řádný host, Juriane, nebo budeš spát ve stájích s ostatními zvířaty."

"Proč bys mě měl trestat za to, že říkám pravdu? Ani ty, ani on jste nebyli ve válce, když se má vojska spojila s těmi illyrijskými dobytky. Předpokládám, že vy dva jste měli to potěšení bojovat proti nim."

Nemusela hádat na koho tu otázku směřoval. Z odpovědi jí přejel mráz po zádech.

"Křídla jejich generálů a šlechticů jsme si ponechali jako trofeje."

Chvíli bylo ticho. Čeho Chris využila a vešla. Tamlin po ní hodil pohledem, ale nic neřekl. V tichosti usedla na své místo a opět začala jíst. Pak Jurian opět promluvil, tentokrát na Feyre.

"Víš, že jsme bojovali bok po boku, že ano? Já a ten tvůj vladař. Drželi jsme linie proti královým stoupencům a válčili jsme na stejné straně, dokud jsme nestáli po kolena v krvi a vnitřnostech.

"On není jejím vladařem."

Podotkl znepokojivě tiše Tamlin. Jurian jen broukl Feyřiným směrem a Tamlina si nevšímal.

"Určitě ti prozradil, kde ukryl Miryam a Drakona."

"Jsou mrtví."

"Kotlík tvrdí něco jiného."

Chris se musela držet, aby jí maso nezaskočilo tím šokem. On to věděl? Vrhla po něm lehce zmatený pohled, i když si moc dobře byla vědoma toho, že Miryam žije. Pamatovala si až moc dobře, jak Serafové a další utíkali. Pamatovala si, jak Miryam zasáhli, i jak ji Nephelle nesla pryč.

Najednou to ucítila. Ten dotek, znala moc dobře. Její mysl se pootevřela, aby dotyčný vklouzl. Princezna... Chris se uvnitř usmála a hned ji uvnitř uzavřela. Havraními drápy po ní varovně přejela, pak ji vykopla ze své mysli a zase se zavřela.

Poklidně jedla, přesto si všimla, jak na ni Brannagh hodila nechápavý pohled. Christine nezvedla svůj zrak, ani v momentě, kdy Brannagh odehnala od Lucienovi mysli, přitom postřehla, jak Feyre ochránila Tamlina.

Obě se na sebe po očku podívaly, jelikož sourozenci Feyre probodli pohledy, ona k nim zvedla zrak a neodtrhla.

"Stalo se něco?"

Tamlin se starostlivě zajímal, aniž by věděl, co se v místnosti dělo. Chris s ním žila tak dlouho, že si u něj a Luciena v mysli vytvořila něco jako alarm, aby ji varoval, když se jim do mysli pokusí dostat jiný daemat.

"Nic. Jejich Výsosti jsou určitě po tak dlouhé cestě unavené."

Feyre se na princeznu a prince sladce usmála. Pro všechny případy se vrhla do jejich myslí, ale našla jen stěnu z bílé kosti. Poznala, že u Brannagh je Chris a obě jim přejeli spáry po jejich štítech a zanechaly v nich hluboké rýhy. Oba sebou škubli, jak to nečekali. Obě se však jen dala dál věnovaly jídlu a Feyre ignorovala Jurianovo mrknutí. Dovečeřeli již v naprostém tichu.

V ten moment se všichni rozloučili a odešli do svých komnat. Christine seděla u zrcadla a česala si své dlouhé kadeře, když někdo zaklepal.

"Vstupte."

Neotočila se, přesto v zrcadle spatřila Luciena, jak vešel a potichu zavřel dveře. Chris odložila hřeben, otočila se a usmála.

"Copak Lucíku?"

Zarazil se nad tím oslovením, pak se však ušklíbl. Počkal, než Chris zvedne zeď, přes níž neprojde ani hlas a tehdy se zeptal.

"Raelin?"

"Co s ní?"

"Jak je možné, že ti je podobná víc, než je zdrávo?"

Chris vstala a kouzlo, které ji zahalovalo zmizelo. Blonďaté vlasy zčernaly a modré oči zfialověly. Vydechla úlevou a zamyslela se.

"Nejspíš je to jen náhoda."

"Na náhody nevěříš, že ne?"

"Kdybych na ně nevěřila, tak tu již nezůstávám."

"Rheno?"

Tak dlouho ji tím jménem neoslovil. Za celou dobu, co se vrátili z Hybernu, ji zde nazýval jen Christine, nikoliv jejím pravým jménem.

"Zatím si nejsem jistá tím, kdo je. Ale až to zjistím, dám ti vědět."

"Budu ti muset věřit."

Rhena došla k posteli a sundala si župan. Lucien málem zrudl, když ho sundala, ale lehce si oddechl, že pod ním měla dlouhou noční košili.

"Radši už půjdu, nebo se to ještě zvrtne."

"S tebou? Nikdy, neboj."

Oba se zasmáli a on odešel. Rhena došla k oknu a zadívala se na oblohu. Byl úplněk... Kouzlo jí opět zahalilo a ona opustila pokoj. Prošla kolem komnaty sourozenců a schválně poslala dovnitř trochu své moci, aby přilákala pozornost.

To se jí i povedlo. Muž vyšel z pokoje a všiml si sukně, jak zmizela za rohem. Chvíli váhal, než ho zvědavost ovládla a vydal se za majitelkou. Chris sešla schody s ním za zády a vyšla ze sídla. Zamířila i mimo panství a na nejbližší louku.

Jarní vánek ji rozvlál vlasy a ona se spokojeně nadechla. Ucítila pohled muže za sebou na své tělo. Košilka, která ji zahalovala momentálně prosvítala a odhalovala její ladné křivky. Pomalu se na něj otočila a byla ráda, že její vlasy zakrývaly místo, kde se nacházely její prsa.

Dagdan ji projel pohledem od kotníků, až k jejím očím. Lehce se usmál a udělal k ní několik kroků. Ona však udělala krok od něj. Ukazovala mu tak svou nejistotu. Usmál se ještě víc a několika kroky zkrátil vzdálenost mezi nimi a uchopil ji za ruku. Zrudla a odvrátila pohled od něj, aby neviděl, co s ní udělal.

Jenže jeho teplá dlaň se dotkla její tváře a natočil ji na sebe. Pohlédla mu do temných očích. Volnou rukou ji uchopil za její. Sundal si kabát, který ho zahříval a hodil ho přes ni, aby zakryl její nahotu a v tichosti se s ní rozešel zpět k panství a do sídla.

Vešli dovnitř a on ji pomalu odvedl k její komnatě. S úsměvem si sundala kabát a poděkovala. Jen kývl a už se otáčel k odchodu, když ho vzala jemně za tváře. Otočila jej na sebe, postavila na špičky a líbla na tvář. Nenechala ho ani cokoliv udělat a už zmizela za dveřmi jako duch. Došla k posteli a usnula.