PŘED 49 LETY
Maškarní ples byl už v plném proudu. Rhena zde byla po Tamlinově boku a po celých 24 hodin jí dovolil mluvit. Všichni si mysleli, že je jeho milenka, ale oni tam byli jen jako přátelé. Smála se, když Tamlin řekl něco vtipného a poslouchala, jak jeho, tak i Luciena. Občas se podívala na ostatní vladaře. Někteří jí pohled opětovali, jiní se mu vyhýbali. Nikdo z nich nevěděl, že se mezi nimi nachází samotná královna Temnoty.

V tom do sálu vešla žena s rudými vlasy, Amarantha a kus za ní šel muž s černými vlasy. Rhena se mu zahleděla do fialových očí a pozvedla duchovní štít, jak nad sebou, tak nad Tamlinem a Lucienem. Muž si sice všiml jejího pohledu a na chvíli ho opětoval, ale pak se jím vrátil na Amaranthu. Poznala ho hned, na rozdíl od něj. On svoji sestru nepoznal.

Rhenina černá maska se zlatým vzorem ladila k černým šatům, které na sobě měla. Snad i poprvé po mnoha letech si nechala svázat vlasy do účesu. Sledovala to vše. Když začala hrát hudba, Rhena vzala Tamlina na parket a tančila s ním. Ty pohledy na ní jí byly ukradené a možná se ještě víc přitiskla na Tamlina. Jen se lehce usmál, zatočil ji a zašeptal.

"Co to děláš?"

"Bavím se na účet druhých?"

Zašeptala to skoro neslyšně, ale on se tomu tiše zasmál. Hudba skončila a ona předvedla nejlepší pukrle, jaké kdy udělala. Pak se spolu rozešli zpět k Lucienovi, který na ně koukal skoro s otevřenou pusou. Rhena se usmála a poznamenala.

"Zavři tu pusu, než ti tam něco vletí."

"Co jste to tam předvedli? Vypadali jste jako opravdový pár."

Rhena se na něj zářivě usmála a podívala se na Tamlina. Ti dva mohli moc dobře vidět ten hlad po pozornosti v jejích očích.

"Já ti říkala, že se chci dneska pobavit."

Tamlin jen pokroutil hlavou, pak se podíval na Amaranthu, která se usmívala. Rhena jí však viděla do hlavy a slyšela, jak ten chtíč po Tamlinovi, tak i tu nevraživost na ni samotnou. Lehce se uklonila a vydala se ven zkontrolovat čas a nadechnout se.

Po necelé půl hodině se vrátila do sálu. Tamlin stál zrovna před Amaranthou a něco na ní skoro křičel. Došla kus od něj a zorničky se jí zúžily šokem, když slyšela, jak jí řekl, že si její sestra vybrala radši Jurina než ji. Musela se, ale začít smát, čímž přilákala pozornost všech v sále. Amarantha se zamračila a nevraživě se zeptala.

"Je ti něco k smíchu?"

Rhena si všimla, jak jí není schopna přijít na jméno. Nebylo divu. Na Nočním dvoře nebyla už mnoho let a na Jarním trávila převážně jen noci. Přesto přistoupila, takže nyní stála vedle Tamlina a lehce se uklonila.

"Ne, má paní."

"Jak ti říkají?"

"To je různé. Každý mi říká jinak."

Usmála se, když se narovnala a pohlédla do Amaranthyných černých očí. Ta ji sledovala opět tím samým pohledem. Rhena se jen usmívala a pohlédla na ostatní vladaře, pak pokračovala.

"Víte, co je zajímavé, má paní?"

"Co?"

"Že i když mě tady skoro nikdo nezná, tak mě vlastně znají všichni. I vy. I když jste mě už viděla, tak ani nevíte, kdo jsem."

"Řekni mi SVOJE JMÉNO!"

Amarantha to skoro zakřičela. Rhys stojící kus od Amaranthy se jí snažil dostat do hlavy. Cítila jeho drápy na svém štítu, ale nijak ji to nevyděsilo. Jen se ušklíbla.

"Jsem černá labuť."

Nebylo to jméno. Tamlin sebou cukl, když to řekla. Nečekal, že řekne zvíře, ve které se mění. Rhena od Amaranthy neuhnula pohledem, ani když se začala smát. Rhysand se k ní přidal, a i její pobočníci. Když se uklidnila, poznamenala.

"To není jméno. Chci tvoje jméno."

"Klidně to zopakuji. Jsem černá labuť."

Pak se podívala na všechny přítomné a pokračovala.

"Vzpomeňte si. Během války vám nad hlavami létal jeden stín, jediný. Všechna zvířata se vyděšeně schovávala, ale jeden pták létal nad vámi... Černá labuť."

Ty poslední dvě slova zdůraznila. Všem to začalo docházet. Rhena se podívala na Rhysanda, který zbledl. Došlo mu i to, jak ho chránila. Ušklíbla se, pak si ale všimla Luciena, jak kývl k oknu. Podívala se tam a usmála se. Znovu pohlédla na Amaranthu.

"Měla byste se zamyslet nad tím, co děláte, protože takhle se proti vám postaví dost víl."

S tím se otočila a dala se na odchod. Všimla si Chrise, který byl celou dobu skrytý, ale nyní na něj dobře viděla. Byl tam s její tehdejší kamarádkou, Cortney. Byla už v půli sálu, když uslyšela, jak Amarantha vstala a ucítila pach kovu.

Nereagovala, dokud její smysly nebily na poplach, v ten moment se otočila a mávla rukou. Přede všemi odrazila magii, jež na ni Amarantha poslala. Ta se zarazila a sledovala ji s úžasem, zjevně jedno z jejích nejmocnějších kouzel a Rhena ho odrazila jen mávnutím rukou. Jen se ušklíbla.

"To je vše, co dovedeš, má paní? Slabé, i děti v mém sídle dovedou víc."

Amarantha zavrčela a ukázala na ni. Rhena si všimla moci, která zjevně kdysi patřila Rhysandovi, jak se k ní plazí a chce ji zničit. Jen se zasmála a něco zašeptala. Magie se stáhla a Amarantha zrudla vzteky.

"Jak jsi to udělala?! Nikdo z dvorů nemá tak velkou moc, aby tohle odrazil!"

"Já nepatřím ke dvorům, které jsi proklela. Jsem někdo, kdo žije mimo ně. Mě ani můj dvůr jsi neproklela!"

To všechny zarazilo. V tom Rheně došlo, co řekla... Zmínila se o sídlu Temnot, jako o svém dvoru... Pak ale nasadila chladnou masku a rozesmála se. Amarantha na ni nevěřícně hleděla a Rhena se proměnila v labuť. Vycházelo slunce. Rhena roztáhla křídla a vzlétla. Obkroužila sál, pak oknem vyletěla ven a letěla pryč.

Když se Tamlin s dvorem vrátil, zavřel Rhenu v sídle se slovy, že Amaranthu tak naštvala, až se rozhodla pozabíjet všechny černé labutě. Zůstala v sídle až do večera. Jakmile slunce zapadlo a ona se proměnila, tak si sundala masku a šla ven. Zhluboka se nadechla a sedla si na zahradu. Najednou se za ní ozvaly kroky. Jen se usmála, ale neotočila se.

"Přes den jsem zavřená, tak mě aspoň večer nech svobodně toulat po zahradě."

"Ale já tě nedržím."

Rhena se zarazila. Nebyl to hlas nikoho z Jarního dvora. Otočila svoji hlavu a pohlédla do modrých očí. Vstala a dívala se na něj. Nevěřila tomu, že ho před sebou vidí stát.

"Chrisi..."

"Ahoj, Rheno, dlouho jsme se neviděli."

"Neměl bys být se svojí partnerkou?"

Když to řekla, bodlo jí u srdce. Tolik let ho milovala a nemohla se k němu ani přiblížit. Jen tam stála a sledovala každý jeho další krok. Došel k ní a zvedl ruku. Nijak neucukla, když ji pohladil po tváři a dál mu hleděla do očí.

"Omlouvám se, nemohla jsem s..."

Ani ji to nenechal dopovědět, když ji políbil. Zorničky se jí zúžily, ale pak s ním začala spolupracovat. Prsty mu vjela do vlasů. Tolik let toužila po tom, aby jí políbil a teď se toho konečně dočkala. Začaly jí téct lehce slzy, čímž se Chris odtáhl. Slzy jí setřel a opřel se svým čelem o její.

"Myslel jsem, že jsi mrtvá. Nemohl jsem to překonat, tak jsem se začal vídat s Cortney, ale nezamiloval jsem se do ní. A pak když jsem tě včera viděl, jak tam s Tamlinem tančíš, sice jsem tě hned nepoznal, ale jako by moje srdce vědělo, kdo jsi a bolelo z toho pohledu. Amaranthe jsi řekla, kdo jsi a mně to došlo. Kolikrát jsem viděl černou labuť létat poblíž, být na jezeře, u kterého jsme spolu občas trávili čas. A jakmile jsi se na mne i přes masku podívala, poznal jsem tvoje oči. Jediná žena s tak krásnýma očima. Musel jsem tě znovu najít, znovu tě slyšet, znovu tě vidět a poprvé tě políbit."

"Taky jsem tě chtěla znovu vidět, proto jsem byla poblíž, proto jsem na tebe dohlížela, ale když jsi začal trávit čas s Cortney, moje srdce se zlomilo. Tolik tě chtělo mít u sebe a vědět, že tu jsi."

"Ani nevíš, jak jsem chtěl tyhle slova slyšet. Kolik let jsem byl s tebou a pomalu podléhal tomu poutu mezi námi. Miluji tě, Rheno, i po tolika letech, tě stále miluji."

"Taky tě miluji, Chrisi."

Znovu se políbili a Rhena poprvé ucítila tu nit, která je spojovala. Ta nit se natáhla a oficiálně je spojila. Odtáhla se a zašeptala to, co oba tolik chtěli.

"Jsi můj druh."

"Ano. A ty jsi moje družka."

Oba se usmáli a Chris ji zvedl a zatočil. Začali se smát a konečně spolu měli to, po čem každý touží. Další den už opět nemohla mluvit.