Rhena vstala od mrtvé Feyre a zavrčela do davu.

"Teď."

Tamlin odhodil Amaranthu. Následně na sebe vzal zvířecí podobu a skočil na ni. Temnota mu byla v patách. Ress s legií zaútočil na Hybernské. Rhena mezitím hledala Attora. Zahlédla ho a rovnou ho přesunula co nejdál od sídla. Po chvíli si k Feyre klekla a pohladila ji.

"Feyre? Prober se."

Po chvíli si k nim klekl i Tamlin, jenž během toho zmatku zabil Amaranthu. Vzal Feyre do náruče a přivinul ji k sobě. Zaslechla v davu Luciena a jen se na ni dívala.

"Je mi to líto, Tamline."

Zašeptala to skoro neslyšně, ale on ji slyšel. Vstala a jen to zničeně sledovala. Najednou k nim přišli všichni vladaři a na Feyre spadla třpytivá jiskra, která zaplála a zmizela, když se dotkla její hrudi. To samé udělal i Rhysand se slovy.

"Za její oběť jí dáme to, co naši předkové věnovali jen nemnohým. Tím jsme vyrovnáni."

Rhena do něj lehce dloubla, ale nic se nedělo. Postřehla na sobě pohled všech vladařů. Že by čekali na ni? Pohlédla na bratra, jenž kývl. Polkla a zavřela oči. Na prstech se jí objevila jiskra a dopadla na Feyre.

"Za přátelství."

Tamlin Feyre z tváře něžně odhrnul slepené vlasy. Jeho ruka zaplála pronikavě jako slunce za úsvitu a uprostřed dlaně se mu objevilo to podivné zářící zrnko.

"Miluji tě."

Zašeptal k ní a políbil ji, když položil dlaň na její srdce. Chvíli to trvalo, ale probudila se. Rhena i Tamlin úlevně vydechli. Tamlin k ní zašeptal.

"Byl to jediný způsob, jak jsme tě mohli zachránit."

Rhena objala Rhyse. Usmívala se stejně jako on. Odtáhla se a šla za Ressem. Legii poděkovala a poslala je domů do sídla Temnot. Ress tam s ní zůstal, ale v tom se zarazil. Rhena se na něj podívala, pak pohlédla směrem, kterým se díval.

Stál tam muž s dlouhými, hnědými vlasy. Vlasy měl v culíku a bylo v nich lehké ombré do oranžova. Vysoký muž v hnědé. I na tu dálku viděla jeho jantarové oči. Hned ho poznala, na Podzimním dvoře ho vídávala často. Byl to Ariho bratranec, Lapis.

Znovu pohlédla na Resse, teda na místo, kde ještě před chvílí stál. Rozhlédla se a hledala svého generála, pak se znovu podívala na Lapise, jenž se díval jejím směrem. I on byl zmaten. Rhena se nakonec rozešla zpět k bratru a zašeptala.

"Myslím, že je čas jít domů."

"Souhlasím."

Usmál se na ni a společně se rozešli pryč, jenže to za sebou zaslechla hlas Feyre.

"Rheno? Uvidíme se ještě?"

Rhena se na ni otočila a usmála.

"Zajisté, má paní. Brzy mě máš na Jarním dvoře zpátky."

S tím i s bratrem zmizeli. Nicméně se ještě té noci objevili na balkóně. Dohlíželi na odchod všech a Rheně došlo, že její drahý bratr poslal vzkaz Feyre.

"Zapomněl jsem, že už jsi slunce nějakou dobu neviděla."

Rhena na ni kývla, ale dál se dívala dolů. Nechala ty dva mluvit.

"Co chceš?"

"Jen jsem se přišel rozloučit. Než si tě tvůj milovaný jednou provždy odvede."

"Jednou provždy ne. Copak sis nezabral týden z každé­ho měsíce?"

Rhys se pousmál a jeho křídla zašelestila a znovu se složila. I Rhenina byla složená na zádech, ale nic nedělala, jen dál tiše poslouchala.

"Jak bych na to mohl zapomenout?"

"Proč?"

"Protože jsem nechtěl zůstat stranou, když se píšou legendy. Chci, aby mé budoucí potomstvo vědělo, že jsem byl při tom a že jsem se nakonec posta­vil proti ní, i když jsem nemohl udělat nic užitečného. Protože... Protože jsem tě nechtěl nechat bojovat samotnou. Nebo tě nechat samotnou zemřít."

"Děkuji."

"Pochybuji, že to od tebe uslyším, až tě odvedu k Nočnímu dvoru."

"Poletíte domů?"

Rhena i Rhys se tiše zasmáli. Rhys jí na to, ale odpověděl.

"To by bohužel trvalo déle, než si mohu do­ volit. Radost z letu prozatím odložím."

"Nikdy jsi mi neřekl, že ta křídla, nebo létání, miluješ."

"O všechno, co miluji, obvykle přicházím. O svých křídlech a o létání jsem řekl jen málokomu. Jaký je to pocit být vznešenou vílou?"

"Jsem nesmrtelná víla, která byla kdysi smrtelnicí. Tohle tělo..."

Rhena si odkašlala a podívala se na ně.

"Už musíme jít, Rhysi."

Jen na ni kývl. Rhena se na Feyre usmála a přišla k ní.

"Koukej na ně dát pozor, než se vrátím. Nestojím o to, aby se sídlo obrátilo vzhůru nohama."

Feyre se tišezasmála a kývla. Rhena ji líbla na čelo a spolu s Rhysandem odletěla domů. Do Velarisu. Konečně.