Dobrá nálada se velmi rychle vypařila. Slunce zmizelo stejně rychle, jako se objevilo a oblohu pokryla tmavá vrstva mraků-ne světle šedá, ale skoro černá, zlověstně se převalující přes sebe, zakrývající vrcholky hor.
Nikoho nepřekvapilo, když se spustil déšť.

,,Nemůžeme dál!" Vykřikl Kelnan, jak se snažil přehlušit pravidelné bušení deště do země. Ta byla mokrá a rozbahněná, ale aspoň byla lepší, než kameny-na těch se ani nedalo jít, jak byly kluzké. Layla, Starlia a Ferox, dokonce ani Královna a Jizva nemohly letět, stoupaly po pěšině spolu s nimi. Layla si pomalu přestala vidět na špičku vlastního čumáku, Aurin před ní byl jen světlá, sotva viditelná šmouha-kolen nich se rozlilo šedo, nic víc než šedá.

,,Musíme," odpověděla mu Starlia, která byla blíž. ,,Ztratili jsme spoustu času."
I Layla to cítila. K něčemu se schylovalo, měla stejný pocit naléhavosti, jako když putovali do Lávové země.

Jít přes hory byl opravdu špatný nápad-zpomalovali je, tenhle protivný déšť jim taky nepomáhal a byli strašně vyčerpaní. Teď by se radši poprala s jednotkami lvů, než šplhala po těch horách v tomhle dešti.

Uklouzla na jednom hladkém kameni a málem se zřítila přímo do srázu vedle nich, kdyby ji Starlia nestačila chytit za zátylek.

Layla se s bušícím srdcem přitiskla blíž ke stěně skály, podél které stoupali.
A pak... V té šedé, která je obklopovala a ve které se nic nehýbalo kromě provazců deště, zahlédla něco temného a uslyšela zasvištění.

Aurin se k ní otočil. ,,Něco tu je," zašeptal. ,,Vzkazuje to Enyo. Máme zastavit a zůstat zticha."

Layla přikývla a obrátila se ke Starlii, aby to řekla i jí. Jejich skupinka postupně zastavila, mlaskavé zvuky jejich tlap v blátě utichly a zůstalo jen rytmické bubnování deště.

Layla ztuhle zírala do jednotvárné šedi, cítila jak se jí zplihlá srst ježí a srdce buší tak hlasitě, až měla pocit, že to musí všichni slyšet. Poblíž bylo něco nebezpečného.

Hory jim očividně konečně hodlaly ukázat, proč se jich všichni tak bojí.
Dlouhou chvíli nikdo nic neudělal, zůstali přikrčení stát, napínali uši aby něco uslyšeli a pročesávali očima šeď.

,,Hm. Asi to nic nebylo," řekl Azan tlumeně, někde před ní.

A v tu chvíli se ozvalo hlasité zavřísknutí, které rozvibrovalo zemi a které se zarylo Layle do mozku, jako kdyby ji někdo prošpikoval ostrou střelou.

Naokamžik zadoufala, že to byl třeba jen orel, nebo jestřáb, ale tuhle myšlenku velmi rychle zavrhla, když se z šedi vynořilo něco temného a popadlo to do spárů Aurina.

Aurin pronikavě zavyl bolestí a než se Layla stihla vůbec pohnout, tvor ho strhnul z pěšiny a oba je pohltila mlha.
Layla na nic nečekala, nechala si přivolat křídla a vrhla se za ním.

,,Aurine!" Vykřikla, když jako střela prosvištěla mlhou a pěšinu nechala za sebou.

Za zády slyšela další zavřísknutí a výkřiky, ať už bolestné nebo bojové-ať už na ně zaútočilo cokoliv, ostatní se nehodlali jen tak vzdát.

Poslepu se otáčela v jednotvárné šedi, snažila se zjistit, jakým směrem Aurin zmizel.

Zničehonic uslyšela tlukot křídel a prudce se otočila, připravená po tom mrsknout cokoliv, co se nabídne.
Starlia rychle poodletěla. ,,To jsem jen já," řekla.

Layla nestačila odpovědět, když uslyšela výkřik. A tentokrát ne zezadu, ale zepředu.

Vrhla se tím směrem jako střela, cítila jak se jí vítr opřel do křídel a koutkem oka zahlédla Starliu-nepochybovala, že nebešťanka využila své magie, aby je obě zrychlila.

,,Laylo!" Zavyl Aurin někde v jejich blízkosti.

Layla pročesávala očima šeď, ale neviděla žádný temný obrys-teda do chvíle, než něco kolem ní prudce proletělo a zase to zmizelo v mlze.
Layla se vrhla za tím-díky své magii země věděla, že ten tvor mířil zpátky k pěšině. A taky věděla, že má v drápech Aurina.

,,Aurine!" Zavolala.

A v tu chvíli prošpikovalo šeď světlo.
Přímo před ní vybuchlo jasně zlaté světlo, Layla málem nestihla zavřít oči a když se to odvážila učinit, měla dobrý rozhled na scénu, která se naskytla před ní a kterou obsáhla jedním pohledem.

Všichni se mačkali co nejblíž ke skále, tváře ve zbytcích světla naprosto vyděšené a šokované. Teda, ne úplně všichni.

Nad pěšinou a vedle ní se vznášely dvě bytosti-vypadaly jako dvě velké, ale štíhlé, přerostlé ještěrky s opeřenými křídly. Peří se jim táhlo od hlavy až po dlouhý ocas, sem tam jim trčelo z tmavých, šedých šupin.

Jeden z nich prudce škubal hlavou, aby shodil z dlouhého krku Alakina, který se mu snažil prokousnout tvrdé šupiny.

Layla chvíli nevěděla, proč se s tou potvorou pere, dokud nespatřila Azana, který bezvládně visel v drápech ještěrky.
Ta druhá ještěrka, svírající Aurina, jehož srst stále jasně zářila, očividně přišla pomoct svému druhovi, protože se jedním rychlým pohybem vrhla přímo na Azana s vyceněnými čelistmi.

,,Na to ani nemysli, ty potvoro hnusná!" Vyštěkl Seren, který jako první zareagoval. Teď, když viděl na své protivníky, dokázal ve vzduchu vytvořit zlaté, třpytivé kopí a mrštil s ním přímo k ještěrce.

Ta se přetočila a máchla křídlem, takže odklonila směr kopí a to se ztratilo v mlze.

Layla se Starliou tu chvíli využily pro svůj útok-Starlia se vrhla na pomoc Alakinovi, zatímco Layla vyletěla k ještěrce, svírající Aurina.

Layla prudce vrazila ještěrce do krku, zachytila se na jejích kluzkých šupinách a pokusila se do nich zakousnout. Hned poznala, že je to špatný nápad, protože jediné, čeho docílila, byla bolest, která jí projela čelistí.

Ještěrka zavřískala a prudce zamávala křídly, aby zastavila a mohla se věnovat Layle na jejím krku. Natočila hlavu a se zasyčením vycenila dlouhé, velké zuby.

Layla roztáhla křídla, nechala si do nich nahnat vzduch, který jí odhodil dozadu, z dosahu hlavy. Sotva se ocitl nad zády a ocas se jí otřel o tmavé peří, křídla znovu přitiskla k sobě a přistála na ještěrčích zádech, kde měla výhodnější pozici.

Soustředila se na svou magii země, hledala cokoliv, co by jí mohlo pomoct, ale ještěrka sebou prudce zaškubala a Layla jí málem sklouzla ze zad. Naprázdno zaškrábala tlapami, aby se něčeho chytila a zakousla se do jednoho z dlouhých pírek. Čekala, že ho okamžitě vyškubne, ale drželo kupodivu pevně-ačkoliv zmítající potvora pod ní zařvala bolestí.

Layla v tu chvíli našla svou magií velký, uvolněný kus skály. Nepřestala se soustředit, ačkoliv pořád musel věnovat pozornost i tomu, aby se na ještěrce vůbec udržela. Z mlhy se vynořil obrovský kámen a velkou rychlostí narazil ještěrce do hlavy, až se ozvalo nechutné křupnutí.

Ještěrka ochabla a Layla uslyšela Aurinův výkřik, když se začala řítit k zemi-zemi, o které ani nevěděli, jak daleko je, protože byla zakrytá tou protivnou mlhou.

Layla se vrhla ze hřbetu ještěrky a s křídly přitisknutými k tělu, aby ještě zrychlila, se vrhla za padajícím Aurinem.

,,Laylo!" Ozval se za ní výkřik. Měla pocit, že to byl Alakin. ,,Chyť ho!"

Vždyť o to se snažím! Pomyslela si Layla, zatímco ji vítr nemilosrdně bičoval a tahal za srst i peří. Déšť se proměnil v hromadu malých jehliček, které do ní narážely s pálivým svěděním.

A vedle ní se ozval další výkřik.
Koutkem oka zahlédla šedé tělo Azana, vlk měl doširoka otevřenou tlamu, jak vyděšeně řval a jeho brýle smetl vítr.

Layla vyslala svou magii země dopředu a vyděsila se, když si uvědomila, že se blíží k hřebeni jedné z nižších hor-a jakmile spadnou, tak je to zabije.

Pod sebou viděla světlou siluetu Aurina, která jí byla čím dál blíž. A Azan zase padal vedle jejího boku.

Azan byl nepochybně blíž. Mohla by ho chytit.

Ale ona zareagovala naprosto instinktivně, ještě víc přitiskla křídla k tělu, až měla pocit, že brzo v té rychlosti vzplane plamenem.

Proletěla kolem Aurina a prudce roztáhla křídla, takže se s cuknutím zastavila. Aurin na ni ztěžka dopadl, málem jí přeletěl přes hlavu a ona se s ním skoro zřítila k zemi. Třásl se po celém těle.

Layla zvolna mávala křídly, aby se udržela ve vzduchu a rychle vymrštila svou magii země-aby třeba nechala vyrůst nějakou větev, která zachytí Azana, jenž prosvištěl kolem ní.
Jenže nebyla dost rychlá.

Ozvalo se příšerné zapraskání, které se jí rozdrnčelo v uších a výkřik utichl.
Layla se šokovaně nadechla.

,,Azane?" Řekla váhavě a začala klesat i s Aurinem níž. Pod sebou zahlédla tmavý obrys země-ne skutečné, pouze další hory. Ve vířící mlze a bubnujícím dešti zahlédla červenou.

Zvedl se jí žaludek, ale nedokázala se odtrhnout.

,,Laylo?" Zachraptěl Aurin-jeho hlas ji vrátil do reality.

Zhluboka se nadechla a zabrala křídly, aby se vznesla do vzduchu, zpátky k jejím přátelům. Stoupala mučivě pomalu, snažila se co nejméně hýbat, aby Aurin nespadl.

Nad sebou slyšela žalostné zavřískání, které pravděpodobně patřilo té druhé ještěrce a poté ho následoval hlasitý tlukot křídel-nedaleko od ní proletěla tmavá silueta a zmizela v mlze.

Layla jenom doufala, že si nikoho dalšího neodnesla sebou.

Konečně zahlédla pěšinu a unaveně přistála. Aurin jí slezl ze zad a svalil se na zem vedle ní.

,,Azane!" Vyjekl Alakin a vyřítil se k nim-málem shodil Serena z pěšiny, jak se kolem něj prodral.

Přejel je pohledem, jednou a pak dvakrát.

Layla na něj zamžourala, ale hned se odvrátila, když viděla, jak to Alakinovi začalo docházet.

,,Kde je Azan?!" Zařval Alakin a postoupil blíž. Celý se třásl vzteky, tyčil se nad Laylou jako hora. ,,KDE JE AZAN?"

Layla zvedla hlavu a otevřela tlamu, aby něco řekla-jenže nebyla schopná ze sebe nic vypravit.

,,NE!" Zavyl Alakin šokovaně a bolestně. ,,Ty... Ty sis vybrala jeho! Ne Azana..! Ty jsi... Zachránila... Tohodle prince a ne..."

Vedle něj se jako duch objevila Enyo. ,,To stačí," řekla chladně. ,,Ustup od těch dvou."

,,NE!" Zavrčel Alakin. V tyrkysových očích mu plál oheň šílenství. ,,ZABIJU JE!"

,,To Azanovi život nevrátí," řekla Enyo studeně a pohnula se, aby stála mezi ním a Laylou.

Layla si položila hlavu na tlapy a zavřela oči-snažila se vytlačit jejich hlasy do pozadí a soustředila se pouze na bubnování deště.

Cítila, jak se za ní něco pohnulo a pak ucítila, jak ji něco teplého, ale ne o moc suššího, než byla ona, pročíslo srst na zádech.

Nic neřekl a ani ona nic neřekla. Stejně už na to neměla sílu. A tak se radši nechala unést bezvědomím.

Ano! Měli jste pravdu! XD Někoho jsem zabila XD Vím, že Azana většina z vás ani neměla šanci poznat, takže pochybuji, že by vám nějak zvlášť chyběl, ale to nevadí! XD A nebojte, nebude poslední 😈
No nic, zatím ahuuuj! XD