První, co si Layla uvědomila, když nabila vědomí, bylo, že leží na něčem v rámci možností teplém a suchem. Do srsti už ji nebušil déšť, ačkoliv ho stále slyšela-ale tentokrát jen tlumeně, jako šumění v pozadí. Slyšela taky tiché hlasy.

Otevřela oči a přetočila se na břicho, přitom její svaly hlasitě zaprotestovaly, až sykla.
Hlasy okamžitě utichly a všichni se obrátili na ni.

Nacházeli se v nějaké jeskyni s vysokým stropem, ze které trčely jako zuby špičaté kameny. V jedné straně jeskyně zahlédla šedé světlo, pronikající zubatým vchodem. Většina jeskyně byla zahalená stíny, ale uprostřed zářila koule jasného, zlatého světla, které vydávalo jemné, příjemné teplo.

Pak se konečně odvážila podívat na ostatní.

Naproti ní ji sledovali Python, Ferox a Seren-teda, jenom ti dva, Seren hlasitě chrápal vedle nich. Oltiris, Werric a Kelnan seděli nedaleko od nich a očividně si povídali, teda dokud se Layla nevzbudila.

Starlia ležela kousek vedle ní, Kunna si zamračeně prohlížela zakrvácené rány na jejím těle. Starlia věnovala Layle váhavý úsměv, což ji trochu uklidnilo.

Pohled ji konečně padl na Enyo a Alakina, kteří leželi v rohu jeskyně-lépe řečeno, Alakin ležel s hlavou na předních tlapách, zatímco Enyo seděla s nečitelným výrazem před ním. Layla nevěděla, jestli mu tím brání se na ni vrhnout, nebo jestli ho naopak chrání.

,,Jak se cítíš?" Ozval se tiše vedle ní nějaký hlas a ona sebou cukla. Ani si nevšimla, že vedle ní leží Aurin. Na bocích se mu táhly červené, ale mělké škrábance.

Layla se podívala zpátky po ostatních-nikdo jiný na ni nepromluvil, viděla jak si vyměňují pohledy.

Neodpověděla Aurinovi, posadila se-ačkoliv její tělo zaprotestovalo-a začala si čistit srst.

Snažila se z hlavy vytlačit vzpomínku na okřídlené ještěrky, na dva vlky, kteří se řítili k zemi a na Azanovo tělo, pokryté rudou krví s roztříštěnými kostmi.

Rytmickým pohybem si čistila záda a snažila se soustředit jen na tuhle jednoduchou činnost. Byla však hotová až moc rychle, takže si zase lehla-na listí a suchou trávu, jak si uvědomila-a zadívala se do světla.

Věděla, že ostatní na něco čekají, ale ona nevěděla na co. Chtějí, aby se omluvila? To neudělá. Kdyby si vybrala Azana, zemřel by Aurin. Nebyla šance, jak je zachránit oba. Nebude se omlouvat za to, že zachránila něčí život.

Letmo se podívala na Starliu. Proč nezachránila Azana ona? Proč se na ni nikdo nedívá jako na vraha? Ne že by jí to přála, ale trocha spravedlnosti by bodla.

,,Nemohla jsem," řekla Starlia tiše, když si všimla jejího pohledu. ,,Ta potvora pustila Azana a zaútočila na mě, sotva jsem Alakina donesla na pěšinu. I on málem spadl. Málem mě roztrhala."
I Starlia vypadala, že má z toho co se stalo, výčitky svědomí, ale očividně ji nikdo jiný neobviňoval.

V rohu jeskyně se ozvalo tlumené zavrčení, které ale velmi rychle utichlo.
Layla jen pokrčila rameny. Nevěděla, jestli je dobré v téhle situaci hrát lhostejnost, ale pořád lepší, než ukázat bolest a slabost. Položila si hlavu na tlapy a zavřela oči.

,,Nikdo ti to nevyčítá," ozval se jí u ucha Aurinův hlas.

Možná to nikdo neřekne nahlas, přemítala Layla, zatímco prince ignorovala. Ale já jsem vyrostla s Arcalimou a sloužícími, kteří ve mě nikdy nic neviděli. Naučila jsem se rozeznat nevyřčené urážky.

Možná si to zasloužila. Nedokázala ani zachránit Azana. A nejhorší bylo, že mohla-kdyby byla dost rychlá, mohla by ho nějak zachytit, magie země je v tomhle ohledu silná. Jenže ona nebyla dost rychlá.

Pocítila, jak si Aurin položil hlavu na její krk a šokovaně ztuhla a naježila srst.
Aurin sebou lehce cukl, když ucítil její reakci, ale neodtáhl se.

Layla přemohla nutkání ho kousnout. Nebyla zvyklá na tělesný kontakt. Ale Aurin hřál a navíc to bylo příjemně uklidňující. Přinutila se uvolnit a to samé se pokoušela udělat i se svou myslí.
Ne, že by se jí to podařilo.

✴️✴️✴️

,,A ty se pořad divíš, proč mají vlci rádi mě?" Posmívala se jí Arcalima. Tyčila se vysoko nad Laylou, byla doslova obří a její hlas roztřásl zemí. ,,Já bych je dokázala zachránit oba a ještě bych poslala ty dvě ještěrky k zemi. A co jsi dokázala ty?"

,,Zachránila jsem Aurina!" Vykřikla Layla a její bolest se proměnila ve vztek, jako vždycky když ji někdo považoval za horší, než byla její sestra.

,,A všichni litují, že jsi to udělala," řekla Arcalima s úšklebkem.

Tohle byl vlastně docela dobrý sen. Když měla takové sny, tak ukazovaly Arcalimu ve špatném světle a Layla se cítila lépe. Sny, kdy to byla ta pravá Arcalima-chytrá, ochranitelská, milá, prostě za všech okolností dokonalá, byly pro Laylu nejhorší.

,,Kdybych zachránila Azana, vyčítali by mi Aurinovu smrt," namítla Layla.

Arcalima zavrtěla velkou hlavou. ,,Aurin je princ. Azan byl jedním z nich, obyčejný vlk. Žádný bratr královny, která je všechny přivedla do chudoby."

,,Já taky nejsem jedna z nich," vykřikla Layla. Ani nevěděla, proč to řekla.

,,A přesto by sis to ráda myslela, co?" Posmívala se Arcalima. ,,Považovala jsi je za své přátele! A oni tebe. Nikdy nepoznali mě, proto tě považovali za dobrou vlčici. Za vlčici hodnou jejich přátelství. Ale teď se na tebe podívali v pravém světle. Tak, jak tě vidí všichni od tvého narození."

,,To není pravda!" Zavrčela Layla zoufale.  Nebude slabá. Nikdy nebude před touhle fialovou nádherou slabá. Ale pro jednou... Pro jednou jí uvěří.

Nepotřebuje přece přátele, nepotřebuje nikoho. Zvládne to sama. Jako vždy.

✴️✴️✴️

Jak moc kruté bude, když je nechám samotné v horách? Přemítala Layla, když se vytrhla z noční můry. Hned si vynadala. Přece se tím nebude zabývat.

Bubnování utichlo a jeskyni už neosvětlovalo zlaté světlo. Všichni spali, slyšela jejich chrápání a dýchání.
Tiše se zvedla na nohy, musela se hodně opatrně vymanit zpod Aurina.

Jemně šťouchla do Královny. Bílá vrána otevřela oči a zmateně se na ni podívala. Ihned ožila, když si všimla, jak si Layla věsí na krk brašnu se zásobami.

,,Zvládneme tuhle válku zastavit samy," řekla tiše. ,,Nepotřebujeme je."
Královna odmítavě zavrtěla hlavou a vyskočila na nohy.

,,Jizva tu zůstane. Zavede je někam do bezpečí," pokračovala Layla a ihned si vynadala. Proč ji to zajímá? Proč ji oni zajímají?

Zadívala se po temné jeskyni, zakotvila pohledem na Aurinovi a Starlia, ale pak jen tiše zavrčela a bez dalšího odhlédnutí vyšla z jeskyně.

Vzduch byl ledový a vlhký, provoněný příjemnou vůní deště. U země i na vrcholcích se pořád držela šedá mlha, ale Layla už viděla aspoň před sebe. Uvědomila si, že pěšina je zavedla do malého, zeleného údolí-někde v dálce slyšela téct potok.

Ohlédla se. ,,Královno!" Zavrčela, když za ní vrána nešla.

Už už se chystala vrátit pro vránu, když se z jeskyně vynořili rozespalí Starlia a Aurin, které za srst na tlapách tahaly Jizva a Královna.

Zrádkyně, pomyslela si Layla trpce.
Starlia s Aurinem se zastavili, když ji uviděli, připravenou k odletu.

,,Co to děláš?" Vykulila Starlia oči.

,,Jdu zastavit válku, co jiného?" Odsekla Layla.

,,To... Děláme přece celou dobu, ne?" Zamračil se Aurin.

,,Jste pomalí," řekla Layla. ,,Dřív, než se někam dostaneme, tak umřou další vlci a další... Lvi."

Starlia přimhouřila oči. ,,To je kvůli Azanovi, že?"

Layla se přinutila sebou netrhnout. Měla zkušenosti v tom, vypadat lhostejně a chladně. Nebylo to těžké.

,,Nikdo ti to nevyčítá," řekl Aurin.

,,To si myslíš?" Odfrkla si Layla.

,,Jestli ti to uleví, mě teď moc taky nemají rádi," ozvala se Starlia. ,,Podle Alakina jsem ho měla nechat spadnout, místo toho, abych se obtěžovala ho zachraňovat. Prý jsem měla zachránit Azana. Začínám vážně litovat, že jsem to neudělala."

,,No a já se cítím dost blbě, když si uvědomím, že by radši Azana, než mě," dodal Aurin.
Layla zabručela.

,,Ale nikdo nechce, aby jsi odešla, nebo tak," pokračovala Starlia. ,,Jediný, komu to vadí, je Alakin a tomu vadí všechno. Ostatní šli s tebou na tuhle výpravu dobrovolně, vzpomínáš? Prostě... Až teď si uvědomili, že tohle není žádná pohádka a legrace. Musí to strávit. Ale nikdo jiný se na tebe osobně nezlobí."

Tak proč já ano? Pomyslela si Layla. Nelitovala, že zachránila Aurina-upřímně, Azana zase tolik neznala. Ale nevěděla, proč se i tak cítí mizerně. Ach ano, vím. Protože Arcalima by je dokázala zachránit oba. Proč bych se vůbec měla o cokoliv snažit? Vrátím se do své doby a přivedu tu Arcalimu. Pak ji můžou oslavovat nejen v naší době, ale i tady.

Aurin a Starlia si vyměnili významný pohled.

,,Já jdu zase spát," řekla Starlia. ,,Řekla jsem vše, co jsem mohla. Teď je to na tobě, Aurine."

Layla měla pocit, že by tu zůstala, kdyby ji Aurina pohledem skoro neprosil, aby odešla.

Fialová lvice se otočila a temnota jeskyně ji pohltila-podobně, jako mlha pohltila Azana.

,,Lituješ, že sis vybrala mě?" Zeptal se Aurin váhavě.

Layla chtěla něco odseknout, protože ji jeho starost rozčilovala, ale přinutila se uklidnit. ,,Ne," řekla. ,,Jen myslím na to, že by Arcalima dokázala zachránit vás oba."
Když to řekla, cítila se mnohem líp.

,,A jak by to podle tebe udělala?" Zeptal se Aurin. ,,Pokud vím, Moc ztratila, takže by nemohla doletět ani ke mně ani k Azanovi. A... O blescích toho moc nevím, ale myslím, že ty by nás spíš usmažily, než aby nám pomohly."

,,Já nevím," odfrkla si Layla. ,,Kdyby chtěla, pravděpodobně by ji poslechla i bohyně Eldiara, co já vím."

Aurin se zaškaredil. ,,Já to nechápu," řekl. ,,Stačil jsem tě dost dobře poznat, abych věděl, že vůbec nejsi zlá. Tak proč to nikdo jiný nevidí?"

Layla se zadívala do údolí a převalující se mlhy. ,,Představ si nějakou květinu. Třeba pampelišku," řekla. ,,Je docela hezká. Má pěknou, výraznou žlutou barvu. A pak si představ růži. Velká, krásná, zbarvená v nejrůznějších barvách, od červené přes růžovou, nebo třeba bílou. Je to symbol lásky. Viděl jsi někdy někoho, kdo by dával někomu pampelišky, místo růže? Viděl jsi někdy někoho, kdo by si do zahrady zasadil pampelišky a ne růži?"

Aurin chvíli mlčel. ,,Hm. Vím jak to myslíš," přikývl. ,,A rád bych ti řekl něco strašně inteligentního, ale bohužel mě nic nenapadá."

Layla se zašklebila. ,,Ty jsi někdy něco inteligentního řekl?"

,,Já jsem velice inteligentní, aby bylo jasno," pochlubil se Aurin a v očích se mu vítězně zablesklo. Pak zvážněl. ,,Zůstaň s námi. Starlia měla pravdu. Jsou jenom šokovaní, tobě samotné nic nevyčítají. Šli na tuhle výpravu s tebou. Ne s Arcalimou, ne s nějakou růží, ale s pampeliškou."

Layla se od něj odvrátila. Cítila se divně rozpačitá, když viděla pohled v jeho zlaté očích-zářily teplým, zlatým světlem. Podobně, jako oči Faezany žhnuly divokým plamenem, Aurinovi oči se rozzářily jemným zlatem.

Neodpověděla, ale jen se s povzdechem otočila a zamířila zpátky do jeskyně.