Všech pět najednou v uších uslyšelo ten známý hlas:

,,Až krutovláda bude trvat pět let, objeví se Vyvolení.
Svrhnou Alfu a Eldiaru osvobodí.
Jeden z města urozeného,
blesky netknutého.
Druhý zase z písků zlatého,
s krve rodu svatého.
Třetí déšť radostně vítá,
s očima žhnoucíma svítá.
Čtvrtý ve sněhu běží,
temnotu však vidí.
Pátý v ohni dlouho zpívá,
pro radost bývá .
Těch pět Vyvolených, bude obdařeno nesmírnou mocí, svrhnou Alfu a navrátí zemi mír"

Když utichalo poslední slovo, mlčky se na sebe podívali.
,,Myslím" řekl jeden z nich. ,,Že teď už to víme jistě. Jsme Vyvolení"

Asira tu podivnou čtveřici se zájmem sledovala. Oni-i ona-byli Vyvolení a mají zachránit Eldiaru. Jak se to mohlo stát?
,,Asi bysme se měli představit" řekla nakonec, čímž narušila zamyšlené ticho, které nastalo. ,,Já jsem Asira, Stínobijec"
,,Co je to Stínobijec?" Zareagovala okamžitě šedá vlčice a v očích jí zazářila naděje. Než stačila Asira něco odpovědět, Emalf řekl: ,,Já se jmenuji Emalf, zpěvák"
Zlatá vlčice si odfrkla. ,,Zpěvák?"
,,Ten nejlepší" prohlásil Emalf a zazubil se.
Vlčice odvrátila pohled, aby neviděl jak se usmívá, ale pak řekla: ,,Taris, dcera Vládce Sarogu"
,,Delší titul jsi uvést nemohla?" Oplatil jí to Emalf, a Taris se zablesklo v očích. ,,Tohle je ten nejkratší, klidně ti můžu říct i ten nejdelší" prohlásila a Emalf se zašklebil.
,,Já jsem Ailine" řekla šedá vlčice prostě, a nic k tomu nedodala.
Všichni se podívali na černého vlka, který nevypadal z jejich přítomnosti dvakrát nadšený. ,,Jmenuji se Sirres, někteří mi říkají Pán blesků" povzdechl si.
Tolik jmen musí skrývat tolik příběhů... Pomyslela si Asira.
,,A prý že já mám dlouhý titul" poznamenala Taris a Emalf se zašklebil.
Pak se zase ponořili do ticha, nejistí svou současnou situací.
,,A co teď?" Zeptal se po nějaké době Emalf.
,,Máme najít Věštce, ne?" Řekla Taris, a podívala se na ně.
,,Ještě vědět kde je" utrousil Sirres, a Asira si všimla, že se drží co nejdál od ní, Taris a Ailine.
,,Kdo ho viděl naposledy?" Ušklíbl se Emalf. Očividně to myslel jako vtip, ale Asira byla schopná mu odpovědět.
,,Hm, já když zabili Alfa vlka vládnoucího v mém rodném městě, Ondyxu" řekla pomalu Asira.
,,A to bylo..?" Zeptala Taris, a Asira začala v duchu počítat. ,,Asi před třemi nebo čtyřmi dny, nejsem si jistá" řekla. ,,Ale myslím... Že oni o proroctví vědí. Když běželi městem, podívali se na mě a na nikoho jiného"
,,Počkat" ozvala se Ailine, a Asira si teprve teď uvědomila, že tu je taky. Byla hrozně tichá. ,,Jak oni?"
Všichni se po sobě podívali.
,,No, Lovci stínů" vysvětlil Emalf. ,,Vzbouřenci bojující proti Alfa vlkům"
,,Neví někdo, kolik jich je?" Zeptala se Taris. ,,Mohla by z nich být dobrá armáda"
,,No jasně, určitě porazí Alfa vlky" zašklebil se Emalf, a Taris pozvedla hlavu.
,,Přestaňte" přerušil je Sirres, který také zůstával skoro celou dobu zticha. ,,Dnes už je zbytečné něco řešit, navrhuji počkat do rána"
,,Ale kde budeme spát?" Zeptala se Taris a Sirres jí probodl chladným pohledem. ,,Jestli čekáš královskou postel, budu tě muset vyvést z omylu" prohlásil nemilosrdně, a Asira přemýšlela, co mu asi je.
Taris se na něj podívala a její pohled postrádal jakoukoliv emoci. ,,Možná bych ti měla připomenout, s kým mluvíš" řekla.
Tohle vůbec nezačíná dobře! Pomyslela si Asira zmateně. Máme si pomáhat a svrhnout Alfa vlky, místo toho se tady hádáme!
Emalf měl očividně stejný názor, proto rychle řekl: ,,Hele, nechte toho. Jak říkal Sirres, nemůžeme takové závažné věci řešit po únavné cestě"
Sirres se na něj podíval. ,,Ty můžeš spát v mém doupěti" řekl. ,,Ale ostatní ne"
,,Proč?" Zeptala se Asira. Když se na ní podíval, trhla sebou. Zatím se tak chladně díval jenom na Taris, ale zažít to bylo něco jiného. Kdyby jeho pohled uměl vraždit, už by byla mrtvá.
,,Protože vás tam nechci" prohlásil. ,,A navíc tam není místo pro pět vlků"
,,Hele, máme spolu spolupracovat" řekla Taris. ,,A to že se ti to nelíbí je tvůj problém, budeš si na nás muset zvyknout"
Sirres neodpověděl, jen se otočil a vykročil do lesa. Emalf i ostatní ho následovali a nemluvili.
Asira si zoufala. Jestli to takhle bude pokračovat, nikdy Eldiaru nezachrání. Cítila se bezmocná a okamžitě si přála aby tu byla její matka a poradila jí.
Smutně sklonila hlavu.

Emalf si nebyl jistý, co s tím Sirresem je, ale pokud nemá doupě někde uprostřed bažiny a on se v teple a klidu vyspí, s radostí ho příjme.
Ohlédl se na tři vlčice, které se očividně ignorovali navzájem.
,,Pěkně nám to začíná" zamumlal si tak, aby to nikdo neslyšel, ale Taris která šla kousek od něj, zastříhala ušima.
Sirres se zastavil u malé skály a s pohledem upřeným na ty tři řekl: ,,Vyspěte se kde chcete a kdyby začala bouřka..." Odmlčel se. ,,Křičte"
,,Proč bychom to měli dělat?" Zeptala se Taris. Vypadala, že už ho teď bytostně nesnáší a že udělá cokoliv, aby ho vyprovokovala. To se Emalfovi líbilo, i když si nebyl jistý, jestli je to dobře.
,,Jestli chceš umřít, tak to dělat nemusíš" poznamenal Sirres, a kývl na Emalfa. ,,Pojď za mnou"
Protáhl se malým vchodem a Emalf ho následoval. Jeskyně byla malá, ale útulná.
Emalf ucítil vyčichlý vlčí pach, který nepatřil Sirresovi a zamračil se. ,,Žije tu i někdo jiný?"
Černý vlk se zatvářil smutně, a Emalf si uvědomil, že sotva zmizeli vlčice, jakoby si dovolil zase cítit emoce. Bylo to zvláštní.
,,Jen krátce a už ne" řekl vyhýbavě, a Emalfovi došlo, že narazil na citlivé téma.
Lehl si, a ve snaze narušit ticho řekl: ,,Pán blesků? Proč ti tak říkají?"
Ve tmě se zableskly modré oči. ,,Víš proč dostal Bleskový les tohle jméno?"
,,Ne" odpověděl Emalf jednoduše a Sirres se ušklíbl. ,,Možná ti to někdy ukážu. Každopádně... Když je bouřka, vylézají nějaké příšery a zabijí každého, kdo se v té době potuluje po lese" vysvětloval. ,,Tedy... Až na mě"
,,Víš proč?" Zeptal se Emalf.
,,Nemám sebemenší tušení" zakřenil se Sirres.

Taris si něco rozzlobeně mumlala, zatímco si hledala příhodné místo na spaní.
,,Co to s tím Sirresem je?" Zeptala se Asira, která sledovala, jak Taris nakoukla do dutiny stromu.
,,Nemám tušení" zabručela. ,,Ale znám ho chvíli a už mi leze na nervy"
,,Možná bysme měli zjistit, co mu vadí" ozvala se Ailine, a Taris s Asirou sebou polekaně trhli. Mluvila tak málo, že skoro zapomínali, že tu vůbec je. Navíc měla jedinečnou schopnost, vynořit se z ničeho a říct něco tím svým zvláštním hlasem.
Taris z ní běhal mráz po zádech.
,,Já to tedy zjišťovat nebudu, jinak bych mu musela ukousnout hlavu" poznamenala, a Asira se pousmála.
,,Tak já to zkusím" řekla. ,,Jestli chceme zachránit Eldiaru, musíme spolupracovat"
,,A co když nechci tuhle zemi zachránit?" Zeptala se Taris a Asira se zatvářila zmateně. ,,Cože..?"
,,Samozřejmě že chci Eldiaru zachránit a tak podobně" dodala Taris. ,,Ale takový Sirres na to moc nevypadá. Já jen, že nás někdo učinil Vyvolenými a čekal že budeme skákat jak on píská. Ale co kdyby jsme se rozhodli se na to vykašlat?"
,,Takhle nesmíš mluvit" řekla Asira. ,,Musíme Eldiaru zachránit ať se nám to líbí nebo ne"
Taris našla úkryt ve kmeni širokého, spadnutého stromu, a vlezli se tam i Asira s Ailine, dokonce zůstalo místo navíc.
Položila si hlavu na tlapy a zamyšleně hleděla na hvězdný svit prosvítající hustými korunami stromů.