Ailine netušila, jak jsou Stíny děsivé, až doteď.
V Ledové zemi to nebylo tak hrozné, všude sníh od kterého se odráželo měsíční světlo, čímž tam nikdy nebyla taková tma.
Ale tady to bylo příšerné, Stíny se schovávali za stromy, vynořovali se z temnoty a zase mizeli.
Zatímco Taris a Asira už dávno usnuly, jí se to nedařilo, a musela uvažovat nad jejich situací. Jak se sakra zrovna ona, která má svých starostí dost, mohla stát Vyvolenou? Na Eldiaře jí záleželo minimálně, spokojila se s čímkoliv, pokud to neznamenalo smrt nebo vězení.
Potřásla hlavou.

Sirres nemohl uvěřit, že počet vlčic ve skupině přesahuje jeho osobní limit, tedy nula.
Hlavou mu probleskly vzpomínky...
Sirres vykřikl bolestí, jak ho Yelsel kousla do ocasu a Atida na něj šlápla. Liagiba se zasmála a přidala se k nim, zvedla Sirrese za zátylek a začala s ním mávat sem a tam. Všechny tři se chladně smáli. Sirres spatřil Alesiru, která stála opodál a sledovala ho mazaným pohledem. Ona z nich byla nejhorší. Nikdy se ho ani nedotkla, ale byla velitelka těch třech. Sirres jí nenáviděl celou svou bytostí...
Potřásl hlavou, aby se těch myšlenek zbavil. Mnohokrát se snažil sám sebe přesvědčit, že nejsou všechny vlčice stejné, že ty čtyři byli vyjímka, ale on prostě nedokázal s nějakou mluvit bez vzpomínek na to, co mu provedli Alesira a její parta.

Asira se probudila, když jí polechtaly sluneční paprsky. Zamrkala a zvedla hlavu.
Musela uznat, že Bleskový les je krásný, větve stromů se tiše kolébaly v jemném vánku, zelenými listy pronikalo sluneční světlo jako přes nějaký filtr. Vzduch byl svěží a poklidný.
Přála si, aby tu mohla zůstat navždy, nepoznamenaná minulostí a těmi řečmi ohledně proroctví.
Povzdechla si, a otočila se na Ailine s Taris.
Zlatá vlčice ještě spala, ale ta druhá nehybně sledovala druhý východ z jejich provizorního doupěte.
Asira potřásla hlavou, a šťouchla do Taris, která se okamžitě probudila a zavrčela. ,,Někdo útočí?"
,,Ne" usmála se Asira. ,,Ale už je ráno"
Taris nevypadala dvakrát nadšeně, ale vylezla ven, a Ailine s Asirou jí následovali.
Asira musela obdivovat srst zlaté vlčice, na které tančily jasné sluneční paprsky.
,,A co teď máme dělat?" Zeptala se Taris. ,,Zajímalo by mě, kam se ti dva zašili"
Než se stačili pustit do hledání, ozval se Emalfův hlas: ,,Snídaně"
Asira zvedla hlavu a až teď si uvědomila, jaký má hlad.
Vydali se tady za červeným vlkem lesem, mlčky a v tichosti.
Došli k té malé skále, kterou viděli včera, a před kterou nyní seděl Sirres, u tlap měl celého, velkého jelena.
,,To jsi ulovil ty?" Zeptala se Asira ve snaze, rozproudit s ním nějakou konverzaci.
,,Ano" odpověděl Sirres stručně a bez jakýkoliv emocí.
Taris vypadala, že má chuť ho nakopnout, ale přešla to, a všichni se rozpačitě pustili do jídla.
Když dojedli, posadili se do kruhu a mlčeli, což Asiře přišlo trapné.
,,Takže... Co teď?" Zeptala se nakonec. ,,Musíme zjistit, kde se nachází Lovci stínů," její hlas nacházel trochu jistoty.
,,A jak to chceš udělat?" Zeptal se Emalf, a Asira si povzdechla. ,,Já nevím"
,,Ale já ano," ozval se tiše Sirres, a všichni se na něj podívali. ,,Vyrostl jsem v Blackstaru a vím o něm více, než většina vlků," odmlčel se, a podivně znervózněl. ,,Když jsem byl ještě hodně malý," dvě poslední slova silně zdůraznil. ,,Znal jsem jednu vlčici, která byla podle všeho matkou Věštce"
Asira na něj nevěřícně hleděla. ,,Opravdu? Ale jaktože jí Alfa vlci..?"
,,Nevím," přerušil jí Sirres. ,,Ale myslím že ona by nám mohla pomoct"
Taris se zatvářila pochybovačně. ,,Proč by ona měla vědět, kde se zrovna nachází její syn?"
Sirres jí probodl pohledem. ,,Protože proto," odsekl.
,,Tak dobře, ale jak se tam dostaneme?" Zeptala se Asira. ,,Je to hlavní město, určitě tam bude víc Alfa vlků než kde jinde"
,,Nemůžeme jít všichni," usoudil Emalf. ,,To by nás prozradilo"
,,Já musím jít," řekl Sirres. ,,Vyznám se tam, a navíc mě Alfa vlci nikdy neviděli. Můj vzhled je jako každý druhý," podíval se na Taris. ,,Ty nepůjdeš"
,,Proč?" Vyjela Taris okamžitě, ale Sirres jí chladně vysvětlil: ,,I kdyby sis změnila srst, nemůžeš změnit svoje chování, chůzi a způsoby. Alfa vlci nejsou hloupí, poznají urozené"
Taris zmlkla, jelikož proti tomu nemohla nic namítnout.
,,Já taky nemůžu," řekla Asira. ,,Moje oči jsou dost velké vodítko"
,,Tak si je změň," navrhl Emalf, ale Asira zavrtěla hlavou. ,,Zkoušela jsem to. Nejde to"
Všichni se podívali na Ailine, kterou jejich náhlá pozornost překvapila. ,,Já skoro celý život vyrostla sama, neumím se chovat na veřejnosti přirozeně"
,,Takže já," ušklíbl se Emalf. ,,Jsem rád, že jste si vzpomněli"
Sirres zakoulel očima a řekl: ,,Tak dobře. Vy tu zůstaňte a kdyby přišla bouřka, utíkejte"
Asira s Ailine přikývli, ale Taris ho sledovala nedůvěřivýma očima.
Sirres a Emalf vstali, červený vlk si raději změnil svou barvu na bílou.
Aniž by se nějak rozloučili, vydali se z lesa, a Asira si povzdechla.

V Blackstaru byla brána ve dne otevřená, Alfa vlci příchozí nekontrolovali, jako v jiných městech, jelikož předpokládali, že ve středě jejich moci jim nic nehrozí.
Dovnitř proudily hromady vlků, z nichž každý byl zajímavější než druhý. Nejpočetnější skupina byli obchodníci, měli plné brašny a většina vypadala cizokrajně. Další byli prostě obyčejní vlci, a nakonec podivně zahalení vlci, kteří se všem vyhýbali a nevypadali moc důvěryhodně.
Sirres s Emalfem se snadno zamíchali do davu, a když prošli bránou, Sirresovi se sevřelo hrdlo. Nebyl tu už dlouho... Přinášelo mu to nepříjemné vzpomínky.
Dav je unášel sebou, Emalf se vzrušeně rozhlížel kolem sebe, a to i přesto, že Blackstar dávno ztratil svou dřívější krásu. No, zase tak dávno to nebylo, přesněji od příchodu Alfa vlků.
Sirres se odmítal na město dívat, každé místo mu něco připomnělo, a on raději žil přítomností.
Minulost je minulost.
,,Pojď," řekl Sirres Emalfovi, který se nemohl vynadívat na stovky stánků s nejrůznějším zbožím, zdobené domy a kdo ví na co ještě.
,,Jasně, jasně," zamumlal Emalf nepřítomně, a Sirres ho musel dostrkat do klidnější uličky.
,,Doufám, že tu Lakaya furt žije," řekl po chvíli, když se prodrali městem k jednomu domu.
,,Ty doufáš?!" Zděsil se Emalf, a Sirres pokrčil rameny. ,,Nebyl jsem tu už několik let," ohradil se.
Dům, před kterým se ocitli byl jeden z nejmenších a nejprostších.
Sirres zavyl, aby vlčici uvnitř upozornil, že s ní chce mluvit a nějakou dobu se nic nedělo.
Nakonec se ozval hlas: ,,Kdo je?!"
Emalf se Sirresem si vyměnili pohled, a uvažovali, jestli říct pravdu nebo lež. Nakonec se rozhodli pro to první.
,,Emalf a Sirres," řekli. ,,Vyvolení," zašeptali mnohem tišeji, ale pochybovali že je někdo odposlouchává.
Dveře se otevřely a oni poplašeně ustoupili, když se jim naskytl pohled na hubenou, světle fialovou vlčici s mnoha jizvami a neupravenou srstí. Jejich pohled však přitáhlo jedno určité místo. Tam, kde měla mít oči byli jen dva prázdné důlky.
,,Pojďte dál, rychle!" Sykla, a oni doufali že nedělají chybu.