Ještě nějakou dobu poté, co stromovlci odešli, za nimi Vyvolení hleděli, a každý si to snažil přerovnat v hlavě.
Asira se stále dívala na Sirrese, a nedokázala si nevzpomenout, že jí ten stromovlk málem zabil, nebýt jeho.
Emalfa to zase tak nezajímalo, spíše se zaobíral událostmi z města.
Taris to setkání docela udivilo, ale jakmile stromovlci zmizeli, zase jí obklopil ten divný pocit. Nervózně se ohlédla.
Ailine spíše zaujalo chování Stínů, neustále se potulovali kolem míst, kde stromovlci stáli.
A Sirres si najednou vzpomněl na svou zraněnou nohu, a sykl bolestí, což všechny probralo z jejich zadumání.
Emalf u něj byl jako první, a prohlédl si jeho zadní nohu.
,,Je tu někdo léčitel?" Zeptal se, a snažil se aspoň trochu nadlehčit situaci.
,,Musíme mu to něčím obvázat," řekla Taris a Sirres si odfrkl. ,,Já tu jsem taky," poznamenal.
,,Já vím," odvětila Taris. ,,Pokud sis nevšiml, tak o tobě mluvím"
Sirres se nadechl k odpovědi, ale Emalf je přerušil: ,,Nechte toho, oba dva"
Asira se rozhlédla po něčem, co by se dalo použít jako obvaz. ,,Co nějaké listy?" Zeptala se.
,,Není tu nic velkého," namítla Taris, a ani jeden z nich si nevšiml, jak se Ailine odplížila pryč.

Mohla by pozměnit realitu, mohla by z malého listu udělat něco úplně jiného, ale proč to riskovat? Nechtěla, aby byl svět zase o chlup temnější a děsivější. A navíc, proč by to měla dělat? Ostatní o její magii neví.
Jenže Sirres je jeden z Vyvolených, stejně jako ona, a pokud mají zachránit Eldiaru, tak si musí pomáhat, no ne?
Vybrala si jeden pěknější list a zavřela oči. Tak do toho, pomyslela si, a co nejpřesněji si list představili. Vzápětí se v její mysli začal prodlužovat, ztratil svůj původní tvar i povrch.
Najednou to byla úplně jiná věc, z listu se stal dlouhý, pevný pruh látky.
Otevřela oči, a opravdu-list tu nebyl, pouze látka.
Rozechvěle se nadechla, aniž by věděla, že zadržovala dech, a zvedla zrak. Temno v lese jakoby zhoustlo, a to i když už přestalo pršet, a byla si jistá, že nejméně tři Stíny přibyli.
Potřásla hlavou, sevřela látku mezi zuby a vydala se k ostatním.
,,Tohle jsem našla," ozvala se, čímž přerušila jejich diskutování.
Všichni se na ní podívali, což jí bylo nepříjemné, a tak jen položila látku na zem.
,,Kdo by to tu nechal?" Zeptala se Taris, a očividně jí úplně nevěřila.
Ailine jen neurčitě pokrčila rameny.
Pruh látky se vznesl do vzduchu, když Sirres použil telekinezi, a začal si jí obvazovat kolem nohy.
Zvedl se, a i když stále kulhal, řekl: ,,To se zahojí"
Pak se na ně podíval. ,,Asi bysme si měli promluvit o tom, co se stalo v Blackstaru. A to rychle, jelikož jsem si jistý, že se to tu za chvíli bude všude hemžit Alfa vlky"

,,Silenova základna?" Zeptala se Taris nechápavě. ,,Co to je? A kde?"
,,Ve Zrádných horách," ozvala se Asira a nevěřícně se na ně podívala. ,,To nikdo nečetl Vlčí trůn?"
Všichni pokrčili rameny, a ona nad nimi musela zavrtěl hlavou. ,,Určitě aspoň víte o dávné válce o trůn, když královna Ruby zemřela"
Tentokrát všichni souhlasili.
,,A víte, že na její místo nastoupil její mladší syn Silen," pokračovala. ,,Ale než se tak stalo, založil si základnu ve Zrádných horách, kde shromážďoval vojenské síly. Tam teď musí být úkryt Lovců stínů"
,,Zrádné hory," zauvažovala Taris. ,,To není moc daleko"
,,To bych neřekl," poznamenal Emalf. ,,Alfa vlci nám budou neustále dýchat za zády"
,,Tak ať," ušklíbla se Taris. ,,Dlouho dýchat nebudou"
Na chvíli se ponořili do ticha. ,,Měli bysme vyrazit hned," ozval se Sirres.
Nikdo nic nenamítal.

Azuma seděla se skloněnou hlavou ve vězení Sarogu, řetězy které jí zabraňovali použít magii, jí poutaly ke stěně.
,,Moc rád tě zase vidím," ozval se nějaký hlas, a ona při jeho zvuku sebou trhla. Zvedla hlavu, a nebojácně se podívala tmavě fialovému Alfa vlkovi, posetého mnoha jizvami, do zářivě zelených očí.
Podle všeho byla jediná, kdo se jim podíval do očí a nezemřela. A kdysi se do těch očí dívala často a ráda... Nyní se jí ty vzpomínky hnusily.
,,Kéž bych sdílela tvojí radost," zavrčela. ,,Co chceš Aloriane?"
,,Záleží, co chceš ty," ušklíbl se Alfa vlk.
,,Nech si to," vyštěkla Azuma. ,,A řekni mi pravé důvody, proč si mě poctil svou návštěvou"
Alorianovi zmrzl úsměv na tváři. ,,Fajn," řekl znechuceně, a pak se zase ušklíbl. ,,Možná by si chtěla vědět, co se stalo z naší dcerkou"
Azuma sebou trhla. Věděl přesně, kde její slabé místo. ,,Vím co se z ní stalo"
,,Nevíš ani polovinu," řekl Alorian. ,,Myslím, že by tě moc ráda viděla"
Azumě se sevřelo hrdlo. ,,Aloriane... Nedělej to..."
Alfa vlk se podle zasmál. ,,Už se stalo"

,,Nikdy jsem neviděla tolik Alfa vlků pohromadě," poznamenala Asira. ,,V Ondyxu jich sice bylo dost, ale..."
Najednou zmlkla, jakoby si na něco vzpomněla.
Emalf její názor sdílel, vidět tolik Alfa vlků najednou, to byla vzácnost. A pokud se to někomu podařilo, většinou se nedožil toho, aby o tom vyprávěl.
Krčili se v houští, na kraji lesa a sledovali, jak Alfa vlci stojí spořádaně před svým očividným vůdcem, který udílel rozkazy.
,,Jak se kolem nich dostaneme?" Zašeptal Emalf. ,,Uvidí nás, sotva vystrčíme čumák z lesa"
Ailine nehybně pozorovala Alfa vlky, a zdálo se, že přemýšlí. Byla si jistá, že tehdy v Ilearu je zabili Stíny, tak proč by to nemohli udělat teď? Kdyby ale vylezla Alfa vlkům na oči, a Stíny by neudělali vůbec nic, akorát se nechá zabít.
,,Možná bychom mohli požádat Stromovlky, aby je zabili," navrhla Taris, a Sirres jí probodl pohledem. ,,To po nich nemůžu chtít"
,,Tak promiň, že jsem něco navrhla. Co si udělal ty, hm? Akorát nás tím svým zraněním zdržuješ!" Oplatila mu to, a Sirres zavrčel.
,,Nechte se!" Okřikl je Emalf, když v tom si všichni všimli, že nastalo ticho. Alfa vlci se dívali jejich směrem, a naokamžik se vystrašili, že je odhalili. Pak jim došlo, že se vůbec nedívají na ně, ale na něco kolem nich.
Ailine se musela pro sebe usmát, když Stíny vypluli elegantně z lesa, a vyrazili naproti Alfa vlkům, kteří okamžitě začali ustupovat.
,,Co to dělají?" Nechápala Asira, ale Ailine se na ně podívala: ,,Teď je vhodná doba k útěku, ne?"
Když Alfa vlci začali proti Stínům bojovat, ostatním to přišlo velmi podivné, jelikož to vypadalo, jako kdyby jen tak posílali magii do vzduchu, ale Ailine moc dobře viděla, jak Stíny postupují vpřed, nedotknutelní a děsivě tiší.
Okamžitě vystřelili z lesa, oběhli Alfa vlky širokým obloukem, a jakmile byli za městem, trochu zvolnily tempo.
Sirres se snažil nedávat najevo bolest, jak musel stoupat na zraněnou nohu, kvůli němu postupovali pomalu, a on se cítil provinile.
Padla noc, a kvůli temným mrakům nad jejich hlavami skoro neviděli na cestu. Emalf navrhl, že by si Taris mohla rozzářit srst, ale ona ho upozornila, že by tak akorát na sebe přilákali pozornost.
Proto jediným světlem v té tmě, byli Asiřiny zářivě červené oči. Vlčice šla vedle Sirrese, který z toho nebyl zrovna nadšený, ale ponořen do vlastních myšlenek si toho pomalu nevšiml.
,,Děkuji ti, že si mi zachránil život" zašeptala Asira najednou a Sirrese to vytrhlo z přemítání.
,,Cože?" Zeptal se, překvapen že na něj mluví. ,,Ehm, tedy jasně, nemáš zač" zabručel, a ignoroval její povzdech.
A tak putovali tmou, do Zrádných hor.