,,Sirresi!" Zavrčel Emalf. ,,Sakra, vzbuď se"
Černý vlk jen něco zamumlal a jinak nereagoval, že by ho vnímal.
Emalf neměl sebemenší tušení, co by měl dělat. Kdyby běžel zkontrolovat ostatní, nechal by tu Sirrese samotného a navíc stejně nevěděl, co Taris, Ailine a Asiru ohrožuje. Ale když zůstane, ty tři možná zemřou.
K jeho štěstí se Sirres se zasténáním probudil a zamžoural modrýma očima. Zorničky se mu rozšířili úlekem-nebo možná bolestí.
,,Je bouřka!" Vykřikl a pokusil se vstát, jenže okamžitě sykl, když se postavil na zraněnou nohu.
Emalf podrážděně zavrčel. ,,Nekecej, vážně?"
,,Teď není čas na srandičky," vyštěkl Sirres, očividně silně rozrušený. ,,Doufám že utekli"
,,Sázíš na to?" Zeptal se Emalf nepřesvědčeně.
Sirres se zatvářil zoufale. ,,Sakra!" Zanadával, když se pokusil odkulhat do lesa. Pohyboval se šnečí rychlostí a při každém kroku se šklebil bolestí.
Emalf ho předběhl a ocitl se v lese, kde to pulsovalo blesky.
Už chápal, proč dostal Bleskový les tohle jméno. Musel říct, že je to zajímavé.
,,Taris! Ailine! Asiro!" Začala řvát, a ani ho nenapadlo, že by ty údajné příšery mohly jít i po něm.

Asira se pohybovala mezi stromy jediná zkušeně a s klidným odhodláním. Lesy byli jejím domovem, tenhle byl oproti Pralesu malý a bezvýznamný.
Taris a Ailine už si tak dobře nevedli, obě vyrostli na místech, kde byl minimální počet stromů a nebyly na to zvyklé.
Ať je pronásledovalo cokoliv, udržovalo to s nimi krok.
,,Budeme muset bojovat!" Vykřikla Taris a prudce zastavila, takže do ní Ailine, která běžela za ní, málem nabourala.
,,Cože?" Zeptala se Asira, a snažila se, aby se jí hlas nechvěl strachem.
Taris se na ní tvrdě podívala, a kolem ní začala kroužit světelná stuha.
Asira zmateně zamrkala, když jí došlo, že nejspíš nemají na výběr. Proměnila se do stínové podoby, což bylo vzhledem k jejímu strachu docela složité. Jakmile tak udělala, všechny zvuky se ztlumili a to náhlé ticho jí ohromilo.
Obě se podívali na Ailine, která ustupovala za ně a mechanicky vrtěla hlavou.

Ailine nemohla bojovat, nechtěla.
Magie v ní se neklidně chvěla, nebyla dlouho použitá a chtěla to napravit.
Před nimi se najednou vynořilo obrovské monstrum.

Sirrese bolel každý krok, ale usilovně se snažil to nevnímat. Kdyby bylo na něm, nechal by ty tři klidně umřít, ale musel si připomínat, že jsou jedny z Vyvolených a závisí na nich osud Eldiary. Stejně jako na něm.
Jakmile se dostal na své území, trochu se uklidnil, i když tomu nejspíš mělo být opak. Měl podivný pocit, ale prozatím ho zahnal stranou.
Pokusil se dohnat Emalfa, ale se svou zraněnou nohou to nebylo jednoduché.
Déšť smyl všechny pachy, a tak bylo jejich hledání ještě složitější.
,,Asiro! Ailine! Taris!" Uslyšel odněkud Emalfa. Byl to sotva slyšitelný zvuk a Sirresovi došlo, že se od něj hodně vzdálil. A taky mu došlo, že teď může zaútočit něco i na něj.
,,Sakra!" Zavrčel. ,,Emalfe!"

Taris si sotva uvědomovala, že někdo volá jejich jméno, když se před nimi objevil podivný tvor.
Vypadal jako vlk, tedy víceméně. Nejenže byl velký asi jako dva medvědi-nikdy žádného neviděla, ale i tak-ale kůži měl z kůry. Z různých částí těla mu trčely větve s listy, od od zad až ke špičce ocasu byl porostlý mechem, někde měl dokonce ukrytá zvířata. Sledoval je svítivýma, modrýma očima.
Taris oněměla úžasem, takže se zapomněla soustředit na magii a paprsek jejího světla zmizel.
A pak se volání jejich jmén ozvalo hlasitěji a mnohem blíž: ,,Taris! Ailine! Asir-"
Emalf se vynořil vedle nich a zarazil se, když spatřil stromovlka. Toho očividně příchod nové oběti rozrušil, zvedl hlavu k obloze a zvučně zavyl.
,,Myslím, že si přivolává kamarády," poznamenal Emalf a pak dodal: ,,Asi bychom měli utíkat"

Sirres uslyšel ohlušující zavytí, až klopýtl, a byl si jistý, že nepatřilo žádnému normálnímu vlkovi.
Trápilo ho, že se svou zraněnou nohou je v nevýhodě.
Přes hustý déšť najednou uviděl čtyři běžící siluety vlků, a hned za nimi se hnal obrovský vlk.
Sirresovi se zatřásla země pod nohama, a zmateně vykřikl, když se mu ztratily z dohledu.
Napadlo ho, sednout si na nějakou kládu nebo tak, a tu ovládat pomocí telekineze, jelikož takhle by se daleko nedostal.
K jeho štěstí se nedaleko povaloval velký plochý kámen, tak si na něj sedl a soustředil se, aby se zvedl do vzduchu.
Hned poté se vydal za ostatními.

Ailine slyšela tlukot srdce až v uších, což nebyl jediný zvuk, který se ozýval. Kromě toho slyšela za sebou funění toho obrovského vlka, který je doháněl, Emalfovo nadávání, vrčení Taris a zrychlený dech Asiry.
Všechny ty detaily se slévaly dohromady, až se z toho Ailine točila hlava.
Stíny hbitě běželi vedle ní, s lehkostí prolétávali stromy a jakoby se jí pohledem do očí vysmívali.
Ailine v duchu zavrčela.
Měli výhodu, že je vlk jenž je pronásledoval moc velký, ale na druhou stranu, vypadalo to, že se tu vyzná. Aby ne, když sám byl trochu strom.
Ailine bylo jasné, že už dlouho utíkat nedokážou, a nevěděla, jestli je nechá, i když budou pryč z lesa.
,,Kde je Sirres teď s jeho kecy?!" Vykřikla Taris, když jí stromovlk málem ukousl ocas.
V tu chvíli Asira, která zaostávala vydala vyděšený křik, jelikož jí stromovlk srazil na zem.
Ostatní se okamžitě zastavili aby jí pomohli, ale to se před nimi objevil Sirres na levitujícím kameni. Mokrou srst měl naježenou, a Ailine se všimla, že pableskuje modrými blesky, ačkoliv to vypadalo, že sám Sirres o tom neví.
Stromovlk zvedl hlavu od Asiry, která se vystrašeně chvěla pod jeho mohutnou tlapou. Vydal podivný, skoro tázavý zvuk.

Sirres si nebyl jistý, co by měl dělat a tak pomalu a srozumitelně řekl: ,,Nech jí být"
Stromovlk okamžitě poodstoupil, vyplázl jazyk pokrytý květinami, přikrčil se a zavrtěl ocasem jakoby si chtěl hrát.
,,No to si děláš srandu," ušklíbl se Emalf, zatímco Sirres stromovlka nechápavě pozoroval.
,,Ehm, ahoj?" Zeptal se, a v duchu uvažoval, jak může něco tak roztomilého, ubližovat vlkům, co za bouřky vstoupí do lesa.
Najednou se ozval další dusot, tentokrát mnohem silnější, až se jim zatřásla zem pod nohama, a před nimi se vynořili další dva stromovlci.
Oba vypadali stejně jako ten první, jeden byl i stejně velký, ale druhý byl aspoň třikrát větší, takže se tyčil nad vrcholky stromů a musel sklonit hlavu, aby se na ně podíval.
Sirres ucouvl, když se ocitl tváří v tvář zářivým, inteligentním očím.
,,Jsem ráda, že tu jsi," zavrněl vlk najednou, a Sirresovi došlo, že je to vlčice. Kupodivu necítil obvyklý odpor, jelikož tohle nebyla vlčice v pravém slova smyslu.
Koutkem oka zahlédl, jak se dva mladší vlci vesele vítají, a nezmohl se odpovědět.
,,Asi bych se měla představit," řekla vlčice najednou. ,,Jmenuji se-" vydala ze sebe podivný zvuk, který připomínal šelest větví a jiných lesních zvuků. ,,Ale můžete mi říkat Kataja"
,,Um, ahoj?" Vykoktal Sirres, dokonale zmatený touhle situací.
,,Omluv prosím mé vlče, nemůže za to," řekla. ,,Jsme Stromovlci, tedy aspoň tak by se to dalo přeložit do tvé řeči, a jsme poslední svého druhu. Každou bouřku nad sebou ztratíme kontrolu, proto vás mé vlče... Lovilo. A proto vždycky, když někdo vstoupí do Bleskového lesa za bouře, zabijeme ho," zněla, že je jí to opravdu líto. ,,Ale díky tobě, se počet úmrtí zmenšil"
Sirres zmateně zamrkal. ,,Díky... Mě?"
Kataja lehce přikývla, ten pohyb byl vzhledem k její velikosti zvláštní.
,,Nevíme čím to je, ale kdykoliv si nablízku, můžeme se zase ovládat," řekla.
Sirres se letmo podíval na Emalfa, který pokrčil rameny.
,,Ale já teď musím odejít," vykoktal. ,,Zbavit Eldiaru Alfa vlků a tak..."
Myslel si, že ho Kataja nějak přinutí zůstat, ale to se nestalo, jen jí nadějně zazářilo v očích, a teprve teď se podívala na ostatní.
Asira a Emalf sklonili zrak, ale Taris s Ailine její pohled vydrželi.
,,Tak to ti nebudu bránit," řekla Kataja, a zase se na Sirrese podívala. ,,Ti Alfa vlci, jak jim říkáš, mi lezou na nervy"
Podívala se na vlčata, která zkoumala nějakou květinu. ,,Pojďte," něžně se usmála, a pak se zase otočila k Sirresovi a ostatním. ,,Zatím, sbohem"
Téměř nehlučně se zvedla, a po boku se svými vlčaty odešla.