Další den konečně přišel Vládce přírody a s nečekaným hostem.
,,Azumo?" Zeptala se Taris nevěřícně, a nechápavě strážkyni sledovala.
Vlčice se usmála. ,,Taky tě ráda vidím," kývla, a pak ustoupila, aby se mohli seznámit s Vládcem přírody.
Vyvolení ho viděli poprvé, a tak nevěděli co mají čekat, ale brzy zjistili, že se jedná o klidného a vyrovnaného vlka.
Azuma se okouzleně rozhlížela po základně a povídala si s ostatními.
,,Co se stalo s mojí sestrou?" Zeptala se Taris okamžitě, a Azuma se na ní lítostivě podívala.
,,Je... Mrtvá," odpověděla tiše. ,,Je mi to moc líto"
Taris neodpověděla, jen se roztřeseně nadechla a dál nemluvila.
Když se konečně dostali do sálu, kde řešili různé věci, vůdci Lovců stínů se posadily na trůny, a byl to impozantní pohled.
Drzá, bojovná Dcera krve. Milá a vtipná Paní sněhu. Klidný, vyrovnaný Vládce přírody. A samozřejmě Věštec, ten který vždycky ví, co má dělat.
,,Takže, Azumo, potřebujeme odpovědi na nějaké otázky a ty nám je můžeš poskytnou," řekl Věštec, a vlčice se napjala.
Pak si ale povzdechla. ,,Předpokládám, že si myslíte, že vím kdo jsou rodiče Alesiry," odtušila.
,,Přesně tak," souhlasila Dcera krve.
,,Já jsem její matka," řekla Azuma bez váhání a tvrdě se jim dívala do očí.
Vůdci Lovců stínů se zatvářili nevěřícně. To nevěděli, byla to pro ně naprostá novinka.
,,Asi byste teď chtěli vědět, jak je to možné, že ano?" Zeptala se Azuma chladně.
Věštec jen omámeně přikývl.
A Azuma začala vyprávět:
,,Alfa vlci byli v naší zemi dřív, než je známo. Zkoumali jí, zkoumali nás, chtěli vědět jak jsme silní, aby věděli, jestli bude snadné, zmocnit se Eldiary.
Brali jsme je jako normální vlky se zabijáckými sklony, což zde není tak neobvyklé.
A já jsem měla tu smůlu, že jsem se seznámila s jedním z nich, s Alorianem. Byl velmi milý, zajímal se o mou víru v bohyni Eldiaru, vlastně to byl vlk, kterého jsem si vždycky přála. Věřila jsem mu a dala mu své srdce," hlas jí zahořkl. ,,Narodilo se nám vlče, historicky první napůl Alfa vlčice, i když já to nevěděla.
Uplynuly sotva dva roky, když jsem se jednoho dne probudila a Alorian ani Alesira nikde. Ukázalo se, že Alorian každý den cvičil svou dceru, ukazoval jí sílu temné magie a ona mu naslouchala, zatímco se její srdce plnilo zlem. Proto, když jí Alorain sdělil plán Alfa vlků, utekla s ním.
Když jsem se to dozvěděla, zlomilo mi to srdce a stala jsem se strážkyní v chrámu Sarogu.
Alesira, která bydlela i se svým otcem v Blackstaru, si našla přátelé, se kterými páchala ohavné špatnosti"
Sirres odvrátil pohled.
,,Když přišli Alfa vlci, moc na sebe neupozorňovala a ani Alorian o ní nikomu neřekl. A pak porazila jejich vůdce a stala se královnou," dokončila, a zdálo se, že jí celý ten příběh bolí.
Každý měl k němu jiný názor.
Asira jí chápala, taky věřila Alfa vlkovi, který jí zradil, i když to nebylo tak drastické.
Emalf nemohl uvěřit, že by se někdo mohl zamilovat do Alfa vlka a podobný názor sdílela Taris, která se stejně ale hlavně zaobírala smrtí své sestry.
Sama Ailine se musela donutit uvažovat o tom, jestli je Alesira opravdu taková, jak o ní všichni mluví. Ta iluze, která se zdála být tak skutečná, byla milá a příjemná.
Sirres zase nemohl uvěřit tomu, že se nachází v jedné místnosti s matkou stvůry, která mu nejenže zničila život, ale teď ho chce zničit i celé Eldiaře.
,,Dobře, děkujeme za odpovědi," řekl Věštec, a zavolal sluhu, kterému přikázal, ať Azumu dovede do pokoje.
Vlčice na to nic neřekla, jen se na ně naposledy podívala a odešla z místnosti.
,,A vy byste také měli jít, zítra vyrazíme," řekl Věštec. ,,Což mi připomíná, že to musím vysvětlit Ailine"
Šedá vlčice se na něj zmateně podívala, jelikož ho zcela neposlouchala, protože se zaobírala iluzí v podobě obrovského vlka.
Věštec se ujistil, že Ailine není Alesira a v rychlosti jí to vysvětlil, nijak zvlášť podrobně, pro jistotu.
,,Aha," zamumlala Ailine jenom.
,,Kdo půjde s kým?" Zajímala se Taris.
Věštec se na ní podíval. ,,Jelikož jeden kámen už máme, tak Sirres půjde s..." Zamyšleně se odmlčel, ale pak se pousmál. ,,S Asirou"
Sirres vytřeštil oči a chystal se něco namítnout, ale raději to neudělal a zakryl svůj podrážděný výraz.
,,Dcera krve půjde s Emalfem, Paní sněhu s Taris a já s Ailine," dokončil Věštec.
Aby mě mohl mít neustále pod dohledem, pomyslela si Ailine nešťastně.
,,Vládce přírody tu zůstane, jelikož teprve dnes přišel, a navíc musí někdo dohlédnout na Lovce stínů," řekl, a zelený vlk neznatelně přikývl.

,,Poslední noc na základně," poznamenala Asira, když s Taris a Ailine vešli do pokoje.
,,Vzhledem k podivnému střídání dne a noci, to poslední noc nebude, jelikož zítra pravděpodobně vyrazíme ve tmě," řekla Taris, a Asira se usmála.
,,Víš jak to myslím," namítla, a Taris si povzdechla. ,,Samozřejmě že vím"

,,Sakra, já s ní nechci jít!" Zavrčel Sirres podrážděně a Emalf se ušklíbl.
,,Nemáš na výběr. A možná to nebude tak hrozné, aspoň nemusíš jít s Taris. To byste se pravděpodobně sežrali navzájem," řekl.
,,Hrozné to bude tak jako tak," odsekl Sirres a Emalf zakoulel očima.
,,To se chceš celý život vyhýbat vlčicím?" Zeptal se Emalf nevěřícně.
,,V nejlepším případě," souhlasil Sirres, a Emalf si odfrkl. ,,Já tě chápu, podle toho co jsem slyšel, je ta Alesira pěkná mrcha, a ty jsi to zažil na vlastní kůži, ale vem si Asiru! To je ta nejhodnější vlčice, co jsem kdy poznal, však nikdy neřekla nic, co by ostatní urazilo!"
,,Její jméno je podobné, jako to od Alesiry," ozval se Sirres najednou, a Emalf se nechápavě zamračil. ,,Cože?"
,,Asira. Zní to jako Alesira" zabručel Sirres, a Emalf si odfrkl. ,,Vážně nevím, co s tebou mám dělat"
Bez dalších slov vyskočil na postel a za chvíli usnul.
Sirres tam ještě chvíli stál, ale pak vyšel z pokoje a zamířil do Sněžných zahrad.
Procházel zrovna kolem knihovny, když uslyšel hlas Ailine:
,, ...neměla čas"
Sirres se zastavil, a nahlédl dovnitř.
V obrovské místnosti, plné regálů s knihami byla tma, kterou narušovalo jedině světlo svíčky, u které seděla Ailine a s někým si povídala.
Sirrese zmátlo, že tam nikdo není.
Šedá vlčice se najednou zarazila a otočila se k němu. Sirres, se svou tmavou srstí naštěstí nešel moc vidět, a když se tady schoval za dveře, nevšimla si toho.
Pak začala mluvit dál.
,,Já nikoho neviděla," namítla. ,,Možná by sis měla pořídit brýle, Alesiro", tiše se zasmála. Zdála se být tak otevřená a uvolněná jako nikdy, ale Sirresovi v hlavě znělo jen to jedno jméno.
Se zmatenými myšlenkami se vydal do Sněhových zahrad.