Levi se poslední dobou choval zvláštně. Divně než zvláštně. Nebavil se se mnou a občas mi přišel i trochu agresivní. Bál jsem se ho, ale hlavně jsem se bál o něj.

,,Pane Acermane...odcházím od vás," zašeptal jsem a sledoval jeho reakci. ,,Odcházíš, Erene? Proč!?" obořil se na mě. 

Trochu jsem se lekl. ,,Mám i jinou práci než být stále...po vašem boku, pane," zašeptám a hledím na něj.  ,,Nikam nepůjdeš...rozumíš!?" rozkřikl se. Dostal jsem z něj strach, ale i tak jsem zůstal.

,,Já nehodlám se pořád bát, pane Acermane...co když mě jednou zabijete," Levi vstal a vydal se ke mně.

Začal jsem ustupovat, až jsem zády narazil do dveří. Vyjekl jsem, protože jsem se lekl. ,,Tak jdi...Erene. Jdi si," otevřel vchodové dveře.

Pohlédl jsem na něj a udělal krok ke dveřím.  ,,Stejně tě stále budu hlídat," zastavil jsem se a pohlédl na něj. ,,Hlídat?" nechápavě jsem se zeptal. ,,Ano hlídat..." uhnul pohledem.

Bez slova jsem vyšel prosklenými dveřmi a ocitl se na chodbě, od venkovních dveří mi zbývalo jen několik kroků.  Šel jsem ke dveřím pro mě to bylo jako věčnost, ale nakonec jsem stiskl kliku a naposledy se podíval na jeho na jeho tvář.

Vyšel jsem ven a chtěl zavřít, ale dotkl se mé ruky a tak mě zastavil.

,,Erene...pokud se mnou chceš být neodejdeš," řekl chladně. ,,Ale já odejdu...Pane Acermane," zašeptal jsem a pohlédl na něj.

V jeho tváři se neobjevila žádná reakce. Zůstal chladný, až do té doby než jsem nastoupil do svého auta a odjel.