Na gauči to začalo a v posteli to skončilo.. Takhle se dala popsat naše milostná chvíle, za kterou bych se šla nejraději podřezat, protože nechápu, jak jsem mohla být tak blbá a znovu ho nechat, ať si se mnou dělá, co chce.

Leželi jsme vedle sebe, hleděli si do tváře a Loki se na mě usmíval.  Já mu to chvílemi oplácela, když jsem najednou měla pocit, že slyším nějaký hluk, jakoby vrtulníků.

Nezdálo se mi to, moji domněnku totiž utvrdil Lokiho úsměv, který zmizel z tváře, a nahradil ho nejistý výraz.

Bylo to čím dál hlasitější a my už na nic nečekali, rychle jsme vyskočili z postele, oblékly se a s obavami čekali, co se bude dít.

Hluk dorazil až do naší ulice a z okna jsem zahlédla, jak z létajících strojů S.H.I.E.L.Du vystupují jednotky ozbrojené až po zuby a z druhého několik Avengerů.

Zbytek skládající se z Thora a Ironmana za chvíli dorazil, nebo doletěl a všichni se hrnuli ke vchodovým dveřím domu.

Se zatajeným dechem jsme sledovali dveře i dění za oknem na střídačku a celé se to zdálo jako několik minut místo pár vteřin.

Jednotky rozrazili dveře protějšího domu, kde začali střílet a řvát.

S Lokim jsme si vyměnili pohledy a začali se oba hrozně smát, Loki teda míň, jelikož je v něčem vážnější, ale i tak se smál dost.

O pět minut později se vrátili z průzkumu špatného domu a dívali se na nějaký papíry.

,,Je to ten dům naproti, v instrukcích to mají špatně napsané" zakřičel někdo z nich a už utíkali, tentokrát k našemu domu, do kterého vrazili a Loki se jim velmi neochotně vzdal.

K mé smůle po mně šli taky, jenže já se jich lekla a začala utíkat po domě, což se mi asi prvních pár vteřin dařilo než jsem zakopla na schodech.

Dali mi pouta a dovlekli mě dolů vedle Lokiho, před kterým už postávali Avengers a když dorazili vojáci se mnou, vyšli i s Lokim z baráku kde nastoupili do dodávek.

Musela jsem se namáčknout na Lokiho, což mi nebylo vůbec před tolika lidmi příjemné, hlavně ne před Thorem, jenž se tvářil celkem pobaveně ještě s Tonym a Stevem.

Celou cestu do centra města jsem byla sticha a jen se občas podívala na ostatní nebo mrkla očkem po Lokim, ale nic víc.

Dodávky zastavily na takovém náměstí a my z ní vystoupili.  Lokiho Thor dotáhl doprostřed kruhu a jen ostatním kývl, pak sklopil pohled na takovou válcovou věc v níž byl tesseract a po jednom pohledu na Lokiho s koncem té věci trochu otočil a je pohltila modrá záře.

Nemohla jsem uvěřit, že mě Loki opouští a já už ho neuvidím... Ta myšlenka donutila mé svaly, aby se vytrhly z nepozorného sevření a já se jen těsně stihla chytnout Lokiho za ruku.

Dostala jsem se do víru ohraničeným paprsky všech barev a letěla asi rychlostí světla vesmírem.

Podívala jsem se na Lokiho, jenž se na mě nejdřív podíval celkem překvapeně, ale pak se mírně usmál.

Nevím, jak to bylo vlastně dlouho, co jsme letěli nebo se přemisťovali, ale pak, když jsme se objevili v takové zlaté kopuli, v jejímž středu postával muž tmavé pleti a ve zlatém brnění, držící meč zařazený do otvoru v podlaze, zmocnil se mě strach a obavy.

Do kopule přišli nějací muži ve zlatém brnění s meči a drželi dlouhý těžký kovový řetěz.

,,Tohle snad nebude zapotřebí.." řekl mírně otráveně Loki, když došli až k němu a chtěli mu to nasadit.

,,Nařízení krále!" řekl jeden ze stráží a nasadili mu kovový obojek, ve kterém vypadal celkem roztomile, jako nějaký neposlušný pejsek.

,,A co s ní?" řekl někdo další a všichni upřeli pohled na mě.

Pokud jsem ještě před chvílí byla vyděšená, co jsem teď?! Prolétávalo mi neustále hlavou.

,,Někdo o ní nic neříkal, ale radši ji vezmem k Ódinovi taky, aby rozhodl, co s ní" dořekl a s provazem došel, až ke mně, svázal mi ve předu ruce a já šla také, jak poslušný pejsek za nimi.
Když jsme vyšli z kopule, bylo vidět asgardské město a hlavně palác zlatě zářící na denním světle od neznámého zdroje.

Most byl únavně dlouhý a po asi deseti minutách, jsme nebyli ani v půlce.

Už se těším na ten Ódinův proslov.. Ozvalo se v mé hlavě a já dost nevěřícně pohlédla na Lokiho, který šel asi tři metry ode mě.

Loki? Řekla jsem v myšlenkách a podle očekávání se na mě oslovený celkem znepokojeně otočil, a v očích měl pohled, že je něco špatně.

Stráže trhli s řetězem a Loki se musel zas otočit a jít proti své vůli dál kupředu.

Když jsme došli až k bráně paláce chvíli jsme čekali než se otevře, a mezitím nervózně přešlapovali. Teda aspoň já, Loki byl kupodivu v klidu a sem tam se ušklíbl na jednoho ze stráží, který ho zrovna propaloval pohledem.

Dveře se otevřeli a nás stráže dovedli do velkého sálu, kde v jeho čele stál zlatý trůn, na němž seděl nějaký starý muž se světlými vousy a kopím v ruce.

Loki dokráčel spolu se stráži za jeho zády k trůnu, a otočil se na ženu s dlouhými vlnitými vlasy a v krásných šatech.

,,Zdravím tě matko, jsi na mě pyšná?" zeptal se jí ironicky a lehce zvedl hlavu.

,,Loki prosím, nedělej to ještě horší.." odpověděla mu poněkud zoufale, ale Lokimu to bylo jedno.

,,Definuj horší" začal provokovat Loki, načež ho Ódin přerušil.

,,Dost, promluvím si s vězněm sám!" zaburácel a Loki obrátil svůj pohled k němu, poté co Frigga odešla.

Dokočil svoji vyklavou rotaci, komicky přirazil nohy k sobě a strnul v pozoru.

Vážný postoj mu však nevydržel dlouho, jelikož se pobaveně zasmál a ve chvíli dal zas nohy od sebe.

,,Nechápu proč děláte takový povyk.." pokrčil nepatrně rameny a ruce zvedl do úrovně pasu.

,,To opravdu necítíš tíhu svých provinění?" začal Ódin.

,,Na Midgardu jsem chtěl vládnout jako shovívavý Bůh.. jako ty tady" řekl naoko uznale, ale bylo jasné, že to jako poklonu nemyslel.

,,Nejsme Bohové, rodíme se,  umíráme stejně jako lidé"

Loki párkrát pohodil hlavou ze strany na stranu s přemýšlivým výrazem.

,,Jen o pět tisíc let déle" oznámil Ódinovi nakonec se svatouškovským úsměvem a několika roztomilými zamrkáními.

,,Ta tvoje věčná posedlost trůnem" Po vyřčení Odinovy věty mi vyletělo obočí až k nebi a přemýšlela, jak to souviselo s Lokiho poznámkou.

,,Mám na něj nárok!" Řekl ve stylu bublající sopky se rty přitisklými k sobě.

,,Měl jsi nárok, jen zemřít!" zvýšil hlas Ódin ,,Jako dítě, odhozené na zmrzlém kameni. Kdybych se tě neujal, nebyl bys tady a nemohl mě nenávidět" pomalu končil svůj proslov.

,,Jestli mám být popraven, tak to prosím proveď rychle. Ne, že bych tyhle rozhovory neměl rád, ale... Nemám je rád" konstatoval nakonec Loki, a já už nějak přestala vnímat, co se řeší, až mě probudilo důrazné vyslovení mého jména.

,,Slečno Owlová, měla byste být souzena ve vašem světě, ale vzhledem k vážnosti situace, budete souzena zde" řekl Ódin už klidným hlasem a já ustrašeně přemýšlela, co se mnou bude.

,,Kvůli napomáhání ve špatných činech Lokiho, budete ve vězení na pět let. Pak budete propuštěna" Dokončil definitivně Ódin soud a mě spolu s Lokim odvedli do vězení.

Lokiho zavřeli do cely skoro hned naproti té mé, ale on mi stejně moc pozornosti nevěnoval.
Sesunula jsem se bezradně na podlahu v rohu cely, nohy jsem skrčila a obejmula je oběma rukama.

,,Pět let... To budou teda dlouhý prázdniny" řekla jsem posmutněle a koleny si podepřela bradu.

Tak tady je nová kapitola, která se vám snad líbila. Bohužel nejsem člověk, co dokáže psát kapitoly, dlouhé jak slohové práce, ale snad vám to stačilo. Tak ahoj u další kapitoly, a přeji hezký víkend ;-)