Nadšeně jsem doběhla do pokoje. Vytáhla deník z úkrytu pod polštářem a odemkla ho. Podle záložky, kterou jsem nakreslila jako menší rychle nalistuji nepopsanou stránku....

(to je ta záložka)

Deníčku, neuvěříš co se stalo. O tátových příbězích už jsem ti říkala, dneska nám řekl, že na prázdniny pojedeme do Městečka Záhad! Tohle léto bude super, alespoň doufám...Třeba zažijeme podobné dobrodružství jako táta a teta Mabe. Navíc budeme bydlet u tátovy kamarádky Wendy. Prý má pokoj navíc (a wifi). No, jde se balit...

Zavřu deník a zamknu ho. Klíč pověsím na řetízek kolem krku. Donesu si do pokoje prázdné kufry a začnu balit věci.

-----další den------

Sedíme v autě už snad půl dne. Mike hraje na mobilu a já koukám z okna. Oba máme sluchátka v uších.

"Kat, máš vážně všechno?" zeptá se táta.

"Jo"

"I prášky?"

"Jo"

"Vážně?"

"Jo."

"Tak dobře. Jen jsem se bál, abys tam nezačala vyšilovat. Víš jak to s tebou je"

Mlčím. Zrovna mi začala hrát písnička od FOBů. Všimnu si blížící se cedule: VÍTEJTE V MĚSTEČKU ZÁHAD

"Konečně jsme tady" oznámím bráchovi. Zvedne oči od mobilu. Jedeme ještě kousek, než zastavíme před domem uprostřed velké zahrady. Táta vyleze z auta a teta Mabe taky. No jo, máma neměla čas, tak s námi jela teta.

"Tak si vyndejte z kufru zavazadla a Kate, pojď ještě sem." Usměje se

"Ano teto Mabe?" přijdu k ní když vyndám z kufru auta všechny věcï.

"Tady ode mě máš ještě dáreček." podá mi malý balíček.

"Díky." vezmu si ho a přemýšlím co v něm může být. Ani jsem si nevšimla že se táta ve dveřích baví s nějakou ženou.

"Katarin, Miku, pojďte sem." zavolal na nás. Přiběhli jsme k němu.

"Tohle je Wendy." představil nám ženu.

"Těší mě špunti." usmála se na nás Wendy.

"Rádi vás poznáváme paní....." začal Mike, ale Wendy ho přerušila "Stačí Wendy."

"Už budeme muset jet, užijte si to tu. Ahoj, Wendy." táta se prostě otočil a šel k autu.

"Tak zas za dva měsíce Dippe" zamávala mu Wendy.

"Ahoj tati" řekli jsme s Mikem současně. Táta s tetou nastoupili do auta a nechali nás tam....

"Mami, táta je zas zalezlej v Emo koutku." ozval se z domu hlas.

"To vyřešíme potom, ukážeš teď prosím Katarin a Mikovi jejich pokoj?"

Ve dveřích se objevila dívka, asi tak o dva roky starší než my "Jasně, pojďte za mnou." Popadli jsme každý svůj kufr a šli za ní. Dovedla nás do pokojíku v prvním patře. Byl jednoduše zařízený. U jedné stěny stála palanda.

"Beru vrchní postel." oznámila jsem Mikovi. Ani nic nenamítal. Pak jsem se otočila na dívku "Těší mě, já jsem Kate a tohle je Mike" představila jsem nás.

"Já jsem Jane." odpověděla. "Budu muset jít pomoct tátovi, ráda jsem vás poznala." odešla dolů po schodech.

Rychle jsme vybalili a pak otestovali, jestli je tu vážně wifi. "Haleluja!" a dokonce pět čárek. Myslím, že to tu bude fajn....