Městečko není vůbec zajímavé. A upřímně, tajemná chýše na tom není o moc líp. Je mi líto těch vycpaných zvířat. Nebýt wifi, asi bych umřela nudou. Mike se hodně baví s Jane. Myslím že nám tu štěbetají dvě hrdličky, ale když se o to jen tak mimochodem zmíním před bráchou, začne zatloukat. Někdy chodím do lesa, alespoň příroda je tu krásná. Podivnosti žádné.

Povzdechnu si a zaklapnu deník. Zamknu ho a uložím do bezpečí pod matraci. Třeba měla máma pravdu, ty příběhy asi byly vymyšlené. Myslím, že se půjdu projít. Sejdu schody a jdu ke dveřím.

"Jdu ven!" ohlásím jen tak a vyjdu z domu. Vyrazím po lesní cestě bůh ví kam. Rozhlížím se kolem. Půl hodiny jen tak jdu, když najednou cesta skončí na nějaké mýtině. Uprostřed je kruh vydlážděný plochými kameny. V kruhu sedí nějaký kluk. Neviděla jsem mu do obličeje, protože ke mně byl otočený zády. Pravděpodobně uslyšel zvuk mých kroků, protože sebou trhl. Došla jsem ke kruhu.

"Blíž už nechoď, ani o krok." ozval se

"Proč?"

"Ty nejsi odsud, že? Jinak by ses ke mně nepřiblížila a neptala se."

Obešla jsem kruh a posadila se před něj. "A proč?" naklonila jsem hlavu ke straně

"Protože jsem zrůda." odpověděl. Pořádně jsem si ho prohlédla. Měl krátké žluté vlasy. Ofina mu zakrývala jedno oko. Na rukou měl spoustu modřin.

"A to se pozná jak?"

Podíval se přímo na mě. Měl zvláštní oči. "Udělal jsem spoustu chyb a lidé tady si je pamatují až moc dobře."

"Přijdeš mi nějaký povědomý........už vím, vypadáš jako ten záporák z příběhů tety Mabe. Jen klobouk chybí"

Se smutným výrazem ukáže na jakousi věc o kus dál. Vypadá to jako zmačkaný cylindr.

"Takže se to vážně stalo? Ty pohádky co nám vyprávěli byly skutečné?"

Kývne.

"Proč teda jen sedíš uprostřed nějaké paseky a vypadáš sklesle? Nejsi náhodou šíleně mocný psychopat co chtěl přetvořit svět?" To nechápu.

Smutně se usměje "Ten kruh mě tu drží. A psychopat už nejsem, změnil jsem se"

"Pf.....jak ti mám věřit? Tobě, mistrovi ovládání lidí?"

"Nevím. Pokud mě nenávidíš, můžeš si hodit kamenem. Jako ostatní."

"Co?!" Tak tohle mě překvapilo. Copak oni po něm házeli kameny? Vím co proved, ale kameny?? Copak nestačí to uvěznění? Alespoň už vím, od čeho jsou ty modřiny

"Vím, že jsi mě dobře slyšela.......vlastně, jak se jmenuješ?"

"Katarin Pinesová. A nic házet nebudu." zvedla jsem se a obešla kruh. Jen dál seděl.

"Katarin? Přijdeš ještě někdy?"

Slyšela jsem, jak to řekl, než jsem vešla na lesní cestu. Na chvíli jsem zastavila "Možná." pak jsem se rozběhla po lesní cestě. Tentokrát jsem se nerozhlížela. Hlavně abych už byla doma. A jestli se vrátím? Jasně, mám spoustu otázek....