Peter stál přede dveřmi. Všimla jsem si ho hned, jak jsem vyšla z lesa. Ve chvíli, kdy mně zahlédl, schoval za záda velkou kytici. Nervózně přešlápl z nohy na nohu.

"Potřebuješ něco?" zeptala jsem se ve chvíli, kdy jsem byla na doslech.

"Ano."

"A co?"

"Chci, aby jsi se mnou šla na rande."

Počkat? To jako vážně? Co mám asi tak říct? Promiň, ale miluji někoho jiného? Nebo třeba: Sorry, ale mně se líbí ten po kterém házíš kamení? Tvářila jsem se zmateně.

"Nemusíš odpovídat hned"

"To asi nepůjde"

Poprvé se do hovoru zapojil i Mike, který stál ve dveřích "Proč ne?"

"Já...........už někoho mám" rychle jsem ho obešla a zmizela v domě.

Vyběhla jsem schody a zamkla se v pokoji. opřela jsem se o dveře a sesunula do sedu "Proboha, to snad nemyslí vážně....." Mobil mi ohlásil, že mi přišla zpráva.

Mezi tím na louce z pohledu Billa

Dřepěl jsem v kruhu. Nevím jak, ale slyšel jsem ten telefonát. Chci pryč.......chci jít za ní.......ale kruh........Natáhl jsem ruku k okraji a očekával jsem, že narazím na bariéru. Nic se nestalo. Má ruka prošla místem, kde mněla bít bariéra.

"C-co to?" vykulil jsem oči.

Postavil jsem se a prošel skrz. Můžu jít kam budu chtít, ale jak to? "Nikdo mi tě nevezme" zamumlal jsem. Další příjemné zjištění bylo, že mám spět svoje schopnosti. Luskl jsem prsty a můj vzhled se částečně změnil, aby mně lidé z městečka nepoznali. Usmál jsem se a vzal do ruky mobil, který byl, řekněme takový malý bonus k novému vzhledu. Ani nevím, jak se mi podařilo zjistit její číslo, ale to je jedno.

/Ahojky/

Chvíli nic a pak...../Kdo píše?/

/To jsem já, Bill. Kruh z nějakého důvodu nefunguje/

/Pether mně pozval na rande/

/Co jsi mu řekla?/

/Že už někoho mám/

/Jdu tam/

/Oki/

"Teď už jen zbývá, jak se tam představím..." znovu jsem lisknul prsty