Hawkpaw nejdřív viděla jen tmu... Ale poté když několikrát zamrkala, si uvědomila že je na hodně temném místě. Rozhlédla se a uviděla obrovské, docela děsivé, neolistěné stromy. Hawkpaw se začala bát..

"H-haló..?" zvolala do tmy. Dlouhou chvíli nic... A poté někdo promluvil.
"Vítej." řekl hlas až se dlouho potom ještě ozíval. Hawkpaw se začala třást.
"K-kdo to je?!" vykoktala a divoce se rozhlížela. Začala chodit po uschlé, černé a mrtvé trávě. Najednou zaslechla že se něco blíží. Vzhlédla tím směrem a z tmy se vynořil dlouhosrstý kocour s neobvyklou až rudou srstí, o něco světlejším podbřiškem, krkem a tlamou. Jeho taktéž takové rudo-jantarové oči mu v tmě zářily. Pravé oko měl předráplé.

"K-kdo si!" naježila se Hawkpaw a vycenila zuby. Kocour se jen děsivě ale klidně zasmál. "Jsem Redcrane." Hawkpaw stále nechápala. "P-proč tady jsem? K-kde to jsem?" panikařila.
"Jsi v Dark Forestu, moje milá." šklebil se jemně Redcrane a přišel blíž. Hawkpaw zaujala bojovnou pozici a přitiskla uši k hlavě.
"Ale notáák.." zatočil očima Redcrane. "Jsi učednice léčitelky," mňoukl a sklonil se k jejímu uchu.
"Vážně myslíš že se semnou chceš prát?" sykl do jejího ucha.

Hawkpaw sebou škubla o králičí délku od něj a vytáhla drápy.
"To, že jsem učednice léčitelky, neznamená že jsem bezmocná!" prskla a skočila na něj. Přišpendlila ho k zemi ale sotva co se zastavily, ji Redcrane kopl do břicha až ji přehodil přes něj do předu. Hawkpaw těžce dopadla na suchou trávu ale když vzhlédla, Redcrana neviděla.

"Můžeš se uklidnit?" prskl za ní hlas ale nezněl jako Redcrane. Hawkpaw se zděšeně otočila a zahlédla velikou, černobílou dlouhosrstou kočku. Hawkpaw si ji tolik neprohlížela, ale obrovská rána skrze kočky hrdlo, nešla přehlédnout.
"Aha, kohopak to tu máme?" sykla s úsměvem kočka až se její špičák zablýskl. "Že by další učedník na trénink?" mňoukla a ohlédla se. Zahleděla se do černo-černé tmy a Hawkpaw si říkala co tam vidí?
"Redcrane, nestačí nám Icepaw?" sykla škádlivým tónem a později Hawkpaw zahlédla jak z tmy vychází Redcrane.
"Nestačí, Mossthroat." zavrčel a přišel k černobílé kočce. Něco ji zasyčel do ucha a poté přešel k Hawkpaw. Mossthroat odešla do tmy.

Hawkpaw se znovu skrčila do bojové pozice, ale bojovat už nechtěla, nehledě na to že teď už zjistila že tady jsou více než jen jedna kočka. "Hawkpaw," mňoukl klidně Redcrane a sedl si. "Co tady dělám!" prskla Hawkpaw. Redcrane si ale její věty snad ani nevšímal. "Jak jsem již zmínil tohle je Dark Forest. A nejsi tu čirou náhodou." svůj ocas obtočil kolem předních tlapek a začal mluvit:"Víš Hawkpaw, možná jsi o Dark Forestu slyšela jako kotě. Stereotypní matky takhle straší koťata že sem chodí zlé a špatné kočky." šklebil se Redcrane a bořil přitom drápy do černé hlíny pod trávou.
"Ale to není vše. Sem chodí kočky jejichž osudy byl zpackány těmi patolýzaly ze StarClanu." zavrčel Redcrane. Hawkpaw si tiše sedla a poslouchala.
"Vím co jsi zač, vím proč jsou s tebou věci tak jak jsou, vím že tvůj osud StarClan též... Zničil!" prskl a rozsekl drápy trávu okolo jeho pacek až se Hawkpaw trochu vyděsila.

Ale zajímalo ho jak to všechno ví. Jakto že ji zná? Sledoval ji snad už delší dobu?

"StarClan si pro tebe připravil osud takový, že zničíš svůj klan. Jak stupidní," v jeho očích se zablýskly blesky hněvu. Hawkpaw nervózně švihla ocáskem.
"Ale to není vše, nemám pravdu?" zavrčel s úsměvem Redcrane. Hawkpaw se na něj tázavě zadívala.
Redcrane ji neodpověděl, ale stále se nebezpečně smál.

"Každopádně." začal a vstal. "Tady jsi jelikož kočky které něco takového zažily, by si měli pomáhat a držet spolu." mňoukl přátelsky a obmotal okolo ní ocas. "Tady se naučíš jak se stát tím čím chceš." sykl ji do tváře. "Svůj 'osud' od 'šlechetného' StarClanu  sice nezměníš," mňoukl a odtáhl se od ní. "Ale kvůli těm kočkám které StarClanu uvěřily teď cítíš to co cítíš." mňoukl a zahleděl se do dálky.
"Cítíš smutek, samotu a podraz." mňoukl sympaticky červený kocour. "A hlavně... Hněv."

Hawkpaw smutně svěsila hlavu.
Byla to pravda..
Hawkpaw si povzdechla.

"Ale." mňoukl Redcrane a znovu se zadíval na ni. "My tě tady naučíme se s těmi věci vyrovnávat a nechat ty bleší mozky pykat!" prskl Redcrane.

Hawkpaw si nebyla jistá.. Vážně chce svou šanci dokázat že za něco stojí, takto zpečetit, a podlehnout temnotě a hněvu?

Redcrane se na ni nepřátelsky zadíval a všiml si že pochybuje.
"Hawkpaw, proč váháš? Sama dobře víš že je lepší to vše takto pustit ven a mít mezi námi přátele, než se přetvařovat okolo nich." sykl a přišel blíž až u Hawkpaw byl jen o myší délku. Tlapkou její hlavu zvedl a narovnal aby mu Hawkpaw viděla do obličeje.

"Věř mi. Věř nám.." mňoukl až jeho rudé oči divoce blýskaly a Hawkpaw si všimla, že se okolo nich začali stahovat temné kočky...

Hawkpaw ztuhla. Všichni na ni koukali.
Jestli odmítne, zabijou ji? Tak či tak, neměla zrovna na výběr.
Hawkpaw pomalu a roztřeseně kývla.

"Výborně." zasmál se Redcrane a kočky okolo si začali něco šuškat.

"Začneme." mňoukl, otočil se a ocasem dal signál, aby ho Hawkpaw sledovala. Hawkpaw nervózně polkla a šla za ním, do černé tmy.

Později se ocitli pod velikou skálou. Redcrane se od Hawkpaw trochu vzdálil a mňoukl:"Jdeme trénovat boj." "boj?" opakovala zmateně Hawkpaw. Redcrane vytáhl drápy a zaujal bojovou pozici.
"Slyšela jsi dobře. Jestli chceš aby ty kočky pykaly, pak jim musíš dát právě ty za vyučenou. A my ti s tím pomůžeme." vysvětlil zavrčením a poté sykl:"zaútoč na mě. A s drápy."

Hawkpaw polkla a udělala bojovou pozici též. Vytáhla drápy a skočila na něj. Redcrane to čekal a odskočil. Hawkpaw dopadla do suché trávy, a plivala ji z tlamičky.
"Znovu." zavrčel Redcrane. "Víc dravosti a rychlosti."

Hawkpaw se zvedla a zaujala znovu bojovou pozici. Schválně blýskla očima na jeho záda. Ve skutečnosti ale chtěla mířit na nohy. Poté Hawkpaw trochu vyskočila aby ho zmátla, ale hned zase dopadla a bleskurychle se Redcranovi zkutálela pod nohy a podrazila mu je. Redcrane to nečekal ale nemarnil časem a hned se zvedl, vyskočil a dopadl na ni. Hawkpaw bolestně vydechla, když na ni skočil.

"To už bylo lepší, ale jestli opravdu chceš aby ty kočky trpěli, používej více drápy a čelist." zavrčel Redcrane a slezl z ní. "Čím víc bolesti, tím víc utrpení."

Hawkpaw letmo kývla a pomalu se zvedla. Redcrane byl sice kočka, kterou zná jen chvíli, a k tomu Dark Forest kočka, ale úplně nevěděla jestli mu má opravdu ublížit i drápy a čelistí. Cítila menší lítost a ztuhla. Redcrane si toho očividně všiml.

"Co tě žere?" sykl a došel k ní. Zadíval se ji do očí a zřejmě si všiml, že ji okem šlehla známka lítosti a soucitu.
Redcrane zavrčel.
"Vím že na to nejsi zvyklá ale později si zvykneš, věř mi." mňoukl docela přátelsky, ale potom se zase zvedl odešel zpět na jeho místo do boje.

Hawkpaw si povzdechla, ale poté si dodala naději. Má pravdu.
Snažila se přesvědčit sama sebe.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Hawkpaw se vzbudila v jejím pelíšku. Bylo normální šero jak už to ráno bývá a slunce pomalu vycházelo. Přemýšlela o jejím snění dnes v noci. O návštěvě v Dark Forestu. Hodně tam nabojovala, a teď byla pokrytá drápanci. Nebyli nijak vážné ale pálily. Hawkpaw vzala z jejího pelíšku a přiskočila k zásobě bylin.

Vzala si květ pampelišky a přitiskla na rány. Cítila jak štiplavost a pálení pomalu odeznívá.
Poté pampelišku dala zpět a srst si pořádně vyčistila, a svou hustou srstí překryla veliké škrábance.

Prošla rychle tunelem a Lilypelt seděla v rohu a nic nedělala. Očima byla nepřítomná. Černobílá kočka se na Hawkpaw ani nepodívala. Koukala se ven z tábora do dálky.

Hawkpaw zatřepala hlavou a vyšla ven. Už se více rozjasnilo a ranní hlídka zrovna vycházela z tábora.
Rockclaw, Gingerclaw a Meadowpaw.
Nikdo si Hawkpaw ani nevšiml, ani Meadowpaw, ani Hawkpawin vlastní strýc Gingerclaw. Hawkpaw si pro sebe tiše a agresivně zavrčela.
Redcrane měl pravdu.

Hawkpaw hlídku rychle předběhla a vyšla ven z tábora. Svižně běžela skrze keře a klacky kterých si nevšímala. Byla plná hněvu.
To se o ní nikdo nezajímá?! Krom Crowpawa... Pomyslela si a skoro na něj zapomněla.
Stále běžela až se ocitla znovu u té řeky, tentokrát ale dál skoro až u Hromové Stezky kde je konec kočičích lovišť. Hawkpaw si sedla a pleskla agresivně huňatým ocasem. Hleděla do řeky a sledovala jak voda tiše pluje a někdy bublá mezi kameny.

Najednou za sebou ale něco zaslechla. Otočila ihned hlavu a nastražila uši. Otáčela je do všech stran ale netušila odkud ten zvuk šel.
Vtom to znovu zaslechla. Jako když se loupe kůra. Hawkpaw zvedla rychle hlavu a podívala se na větve velikého stromu. Až po chvilce si uvědomila že je na větvi ve stínech nějaká kočka. Brousila si drápy o kůru, až z ní dělala delší stroužky, jenž později padaly na zem. Poté otevřela oči které se jí v tmě jantarově zablýskly.

"Copak tu děláš tak sama, Hawkpaw?" zasyčela a pomalu začala slézat z větve. Hawkpaw rozostřila oči, a později na světle poznala bledě zrzavý kožíšek. Amberpaw.

"Co tu děláš spíš ty. Sleduješ mě?!" prskla Hawkpaw a zvedla se směrem k Amberpaw která už skočila z větve.
"To není moc přívětiví tón." mňoukla nevinně Amberpaw a udělala falešné smutné oči. "Chtěla jsem si s tebou jen promluvit." kňíkla a krčila se u země.
Hawkpaw si znechuceně nad jejím hereckým výkonem odplivla a zavřela:"Co chceš."

Amberpaw 'vděčně' kývla že dostala možnost mluvit a začala se pomalu zvedat. "Víš...jde o to..." začala tiše ale poté vytáhla svoje nabroušené drápy a skočila na Hawkpaw. Hawkpaw to nečekala a nestihla nic udělat. Teď byla pod syčící a prskající Amberpaw.
"Co vyvádíš?!" vřískla Hawkpaw když ji Amberpaw zaryla ostré drápy do ramen.
"Že máme nevyřízené účty." dokončila svou větu a syčela ji do ucha. Hawkpaw se zděsila...

1630 slov.
Trochu jsem se rozjela 😳😂🖤.