Některé naše hodiny odpadli všichni šli domů, ale mně se domů nechtělo.  Tak jsem si sedl dole pod schody na své místo a vytáhl knihu.

Společně s mobilem a tužkou.  Na mobilu jsem otevřel školní web a hledal nové Nathanielovo kresby. Měl jsem štěstí, že přidali nové.

Otevřel jsem jednu z nich a začal psát. Psal jsem, každý detail.  Během chvilky jsem měl napsanou jednu stránku mé knihy.  

,,Ahoj, Marcu!"

Trochu jsem nadskočil. ,,Nechtěla jsem tě vyděsit. Omlouvám se za to co jsem ti včera řekla."

,,To je dobrý. Chápu to.  Má kniha je příšerná."

,,Co teď máte?"

,,Už nic. Skončili jsme dneska dřív."

,,Výborně my taky. Chci ti někoho představit."

,,A koho?" zeptal jsem se udiveně. ,,Přijď nahoru do umělecké učebny. Mě určitě najdeš. Věř mi nebudeš zklamaný," usměje se a vyběhne schody nahoru.

Pohlédl jsem do knihy a pak jí zavřel.  Vstal jsem.  Knihu jsem si strčil pod mikinu a vyšel schody.

V hlavě mi běhalo jestli to je dobrý nápad, ale nakonec jsem došel k učebně a u dveří se zastavil.

Chtěl jsem odejít, ale přerušil mě Marinettin hlas.  ,,Marcu, zvládl jsi to!" vykřikla a chytila mě za ruku.

A táhla mě k učiteli.  Pohledem jsem zavadil o kluka, který seděl ke mně zády. ,,Pane učiteli tohle je Marc, ten o kterým jsem s vámi mluvila."

,,To je skvělý slyšel jsem, že rád píšeš a Nathaniel potřebuje, někoho s kterým by mohl napsat komiks." 

Červenovlasý kluk se na mě otočil a pohlédl na mě těma jeho modrýma očima.  'Asi jsem se zamiloval,' prolétlo mi hlavou. 

Moje tváře se zčervenali a já pohlédl do země a doufal, že si toho nevšiml.

Všiml jsem si jeho kreseb. Vyšel jsem k němu.  ,,Viděl jsem tvé kresby na školním webu, ale ve skutečnosti to vypadá mnohem...lépe.  Ty pohyby, ty emoce," žasl jsem nad jeho kresbami.

,,Děkuji.  To...to je milý," usmál se.