,,Marinette mi lhala," řekl jsem a zavřel svou knihu.  ,,Ona taková není. Možná jsi to špatně pochopil a teď zničil někomu knihu. Určitě tě chtěla s ním jen seznámit," řekla Alix a jezdila okolo mě na bruslích.

,,Pochybuji o tom," odpověděl jsem a dál se věnoval svým kresbám.  ,,Myslíš si, že je teď v pořádku?"

,,Kdo?" dělal jsem blbého. Věděl jsem koho myslí.  ,,Ty víš koho myslím."

,,Ne nevím. Neumím ti číst myšlenky."

Alix se prudce zastavila.  ,,Myslím toho kluka s kým tě chtěla seznámit."

,,Jo tenhle.  Pochybuji, že se nějak trápí."

,,Takového tě neznám, Nathanieli," zamračila se a sedla si ke mně. ,,Myslel jsem, že to je deník Berušky a ne jeho!"

,,Jeho slova se ti líbila ne?"

,,Líbila, ale netušil jsem, že mi Marinette takhle ublíží. Víš přece, jaký mám k ní citový vztah."

,,Vím to, ale ona je jen superhrdinka nemohla by tě milovat."

,,Ale co když jo?"

,,Nathe, já nevím, jak ti poradit..." krátce vzdychla a vstala.  Rozjela se a začala okolo mě jezdit.

,,Už půjdu domů, Alix," zavřel jsem knihu a vstal.  ,,Půjdu s tebou," prudce zastavila vedle mě.  Chytila se za mé rameno a sundala si brusle. 

Obula si boty a prusle si vzala do ruky.  ,,Jdeš zítra do umělecké učebny?"

,,Jasně, že váháš," usmál jsem se a pohlédl na ni: ,,Proč?" dodal jsem. 

,,Pokud tam bude Mari tak se jí budeš muset omluvit."

Zastavil jsem se.  ,,Co? Proč!?"

,,Proč asi.  Ona ti chtěla jen pomoct."

,,Fajn," odpověděl jsem a strčil si knihu do tašky.  ,,A i tomu klukovi. Nevím, jak se teď jmenuje."

,,Marc," odpověděl jsem a krátce pohlédl do země.  ,,Výborně. Omluvíš se mu, až ho uvidíš."

,,Alix, j-já nemůžu."

Alix se zasmála.  ,,Tobě se líbí."

,,Co?!  Ne!"

,,Začal jsi se červenat, když jsi zmínil jeho jméno. Že se ti líbí."

Dotkl jsem se své tváře. ,,Možná trochu," zašeptal jsem.  ,,Já to věděla."