Věnováno:RoxyWolfEmoGirl ještě jednou všechno nejlepší ❤❤❤😘

,,Kamarádi," odpověděl jsem a pohlédl do jeho modrých očí.   Nathaniel se znovu usmál a podal mi knihu.

,,Jdeš do umělecké učebny?"

,,Měl bych jít domů," pohlédl jsem do země. ,,Dobře. Tak zítra, Marcu." usmál se a vyšel schody.  Zůstal jsem tam sedět.  Hleděl jsem na místo, kde před pár vteřinami seděl.  Krátce jsem vzdychl nechtělo se mi vstávat.

Pak jsem vstal a vydal se k učebně. Nadechl jsem se a vešel dovnitř.  ,,Marcu, nečekal jsem, že dorazíš."

,,Nemůžu domů," do očí se mi draly slzy. ,,Co se děje?"

,,Pohádal jsem se s rodiči," krátce jsem vzdychl.  ,,To bude dobré," usmál se. Taky jsem se usmál.   ,,Asi máš pravdu."

,,Ukážeš mi tvou knihu?  Neboj se nezničím ti ji jen se podívám, jak daleko jsi došel," usmál se. 

Pohlédl jsem na svou knihu a podal mu ji. ,,Sedni si," řekl a vytáhl druhou židli.  Sedl jsem si a sledoval ho, jak si s úžasem v očích čte mou knihu.

,,L-líbí se ti?" zakoktal jsem se.  ,,Je úžasná opravdu."

Usmál jsem se.  ,,Máš vážně talent. Nevím proč jsi tvrdil Marinette, že je ta kniha trapná. Pro mě je skvělá."

,,D-děkuji.  T-to je od tebe milý," moje tváře začaly rudnout. 

,,Ty se červenáš," strčí do mě loktem. ,,N-ne," sáhl jsem si rukou na tvář.

Nathaniel se zasmál.  ,,Tak dobře červenám se," pohlédl jsem do země: ,,jen proto,že jsi tak nádherný," zašeptám.

Nathaniel se usmál, ale nic neřekl místo toho začal kreslit. 

Přišoupl ke mně knihu.  Natáhl jsem se pro ní a nechtěně se dotkl jeho ruky.  Stáhl jsem ji a zčervenál se ještě víc.

Nathanielovi tváře se mírně zčervenaly.  'Je tak roztomilý,' prolétlo mi hlavou.