Po celé dny jsme spolu pracovali na našem komisku, který jsme chtěli stihnout do pátku. Měli jsme spoustu práce před sebou. 

Stálo nás to několik nepovedených kreseb, které Nathaniel zmuchlal a vyhodil.  Mně to stalo několik přeškrtaných slov a několik přepisů.

,,Marcu, to je k ničemu nestihnem to."

,,To zvládneme," usměju se. ,,Věříš mi?" zeptal se Nathaniel a zmuchlal další kresbu, chtěl jí vyhodit, ale zastavil jsem ho.

,,Počkej takhle byla úžasná nemůžeš jí vyhodit."

,,Byla příšerná.  Nepovedla se mi včelí královna."

Vzal jsem mu kresbu a otevřel jí. ,,Nádhera,"žasl jsem na jeho kresbou.  ,,Je příšerná."

,,Není věř mi."

,,Prostě jí vyhoď, Marcu.  Nakreslím lepší."

--------

Marc si sedl ke stolu a začal psát. Byl tak zaneprázdněný, že si ani nevšiml, že na něj hledím. Všiml jsem si, že se i zamračil.

Rukou opíral svou hlavu a snažil se něco napsat.  ,,Nemůžu nic vymyslet!" 

Na listoval jsem si prázdný list ve své knize a začal ho kreslit. 

Marc na mě pohlédl, ale to už jsem měl poloviny kresby za sebou. 

,,C-co děláš?" mírně se zčervenal.  Usmál jsem se a dál kreslil. 

Znovu jsem pohlédl na Marca a dokreslil detaily. 

,,T-ty mě kreslíš?" 

Mlčel jsem, a pak tu knihu na něj otočil.  ,,Nathanieli!" jeho tváře zrudly a pomalu připomínali barvu mých vlasů. 

Zasmál jsem se a prohrábl si své vlasy, které mi padly do čela.  Marc si dal ruce na oči a zrudl ještě víc.  Objal jsem ho.