,,Beruška a Černý Kocour situaci vyřešili a nastolili opět mír v celé Paříži," přečetl mi co napsal podle mé kresby.

,,To je skvělý, Marcu!" usměji se.  ,,Tvá kresba mě inspirovala.  Bez tebe by ty komiksy, ani nevznikly. Jsi skvělý, Nathe."

Nejspíš měl pravdu. Nebýt Marinet ani by jsme se nepoznali. ,,To mi připomíná...pamatuješ si vůbec co se stalo?" otázal se Marc. 

,,Jako myslíš to co se stalo potom, co nás z ten akuma dostal?" Marc na souhlas přikývl.

,,No já...nevzpomínám si na nic. Nebýt vyprávění Berušky tak bych to ani nevěděl, ale myslím, že nás dostal a málem jsme zabili Berušku," poslední slova zašeptám.

,,Měli by jsme se podívat, jak jsou na tom ostatní," řekl Marc a pohlédl jinam.  ,,Jsme na útěku, Marcu...chtěli jsme odejít," chytil jsem ho za ruku.

,,Nathe, myslím, že to není dobrý nápad. Kamarádi mi budou chybět a tobě určitě taky," odpověděl a povzdechl si. 

,,Ale tvůj otec, Marcu...odveze tě a já budu zase sám. Zahrabaný v kresbách...bez tvé knihy...bez našich komiksů," začaly mi téct slzy. 

Marc mi položil ruce na tváře a palcem mi slzy otřel.  ,,Neboj se budu pořád s tebou a pokud to tak má být. Tak proč si dny neužít než odejdu."