Byla jsem trochu vytočená. Proč mi nevěří a nenechá mě tu samotnou? Ano, nebyla jsem tu doma. Byla jsem tu sice jenom host, ale přece už se nějakou hodinu známe.

V tom na mě dolehla jedna věc. Byl to pocit, před kterým jsem se snažila každý rok v tomto období. Pocit samoty a na tomto tak známem pocitu, který jsem znala už od ztráty matky, přidalo jen to, že teď jsem byla někde, kde to neznala. Neměla jsem u sebe otce, ani Kristiána a navíc jsem ztratila svou kamarádku Megan. Možná, že jsem k ní měla být otevřenější, ale přece ví, co jsem prožila. Musí to pochopit. I přestože jsem si to v duchu řekla, na mé náladě ji to nezlepšilo.

Nohy mě nesly rychlým krokem přes dům Papyruse a Sanse a rozešla jsem se do zasněžené zimní krajiny.

----------✧----------

V téhle oblasti Snowdinu jsem ještě nebyla, ale byl tu klid. Žádná monstra mě tady zbytečně neotravovala. Ne, že bych nebyla svým způsobem Sansovi a Papymu vděčná, že mě tak u sebe pohostili a nenechali mě na pospas všemu, co mě zde mohlo potkat, ale teď jsem chtěla být sam.

Chladný vítr mě polechtal na krku a já se oklepala zimou. Měla bych se někam schovat. Rozhlédla jsem se okolo, a když se můj zrak zastaví na jeskyni. Neváhala a vydala jsem se dovnitř.

„Silent night,
holy night
All is calm,
all is bright
Round young Virgin
Mother and Child..."

Zaslechla jsem od někud zevnitř jeskyně a mě ten tichý hlás tak zaujal, že jsem nemohla jinak než ho následovat.

Jak jsem pokračovala jeskyní začala se rozšiřovat a rozjasňovat. Je tu nějaký zdroj světla?

Než se nadála vkročila do jakési jeskyní místnosti a postavu, kterou zahlédla, ať už jen ze zadu by rozpoznala všude.
Máma?! Ztuhla v pohybu a poslouchala jen ten líbezný hlas.

,,...Silent night,
holy night
Son of God,
love's pure light
Radiant beams
from Thy holy face
With the dawn of
redeeming grace
Jesus, Lord,
at Thy birth
Jesus, Lord,
at Thy birth."

Poté ale už utichla a mi se zatajil dech, když se ta postava otočila.

,,Takže jsi přišla," pronesla žena dřímající v ruce květináč, v němž byla zasazená červená květina. Ten hlas! To není moje matka. Přestože před ní stála. Cítila, že to není ona. Ona má o dost jemnější a vlídnější hlas. Navíc je mrtvá!

,,Kdo jsi?" zavrčela jsem na tu ženskou, jenž tak připomínala mou matku. ,,Proč si hraješ na mou matku?!" zamračila jsem se a svou růži více stiskla v ruce, až se její trny závislý do mé kůže a tmavě rudá tekutina, která malými potůčky začala stékat na zem.

Žena se na růži v mé ruce podívala. ,,Vidím, že jsi nebyla k monstrum zrovna nejlaskavější," úplně odignorovala mé otázky, což mě ještě více naštvalo a já se k ní rozešla.

,,Laskavost? Jak mám být laskavá na ty monsta, když cítím bolet ve svém srdci?!" vylezlo ze mě ani nevím jak, ale svůj pevný postoj jsem nepovolila.

,,Mám jim lhát, to po mě chceš, matko?" pohrála jsem se s tím oslovením osoby, která si na mou maminku hrála.

,,Lhát?" uchechtne se. ,,To jsem po tobě nikdy nechtěl.." pronese a v zápětí se falešný vzhled mé matky rozplynul a přede mnou stál menší černý démonek s květinou v ruce.

,,Ale řekni mi, kdy tvojí pravdomluvnost někdo ocenil? Navíc jsi opravdu ke všem pravdomluvná?" zazubí se a pohladí květinu v květináči, která se nezvykle pohla.

,,Allene?" optala jsem se překvapeně a ani nezaznamenala, že ke mě přišel ne zrovna příjemně blízko.

,,Víš co je dneska u vás za den?" nadzvedne obočí a bylo na něm vidět, že ho dost bavilo mě vidět zataženou. Z toho důvodu jsem nasadila neutrální na oko nezaujatý pohled.

,,Co já vím... neděle?" odhadla jsem a mírně protočila oči.
,,Nejen to... Jsou Vánoce," zazubila se a já už neutrální výraz neudržela. To jsem tu tak dlouho? Co když si o mě myslí, že jsem mrtvá?

Aniž by chtěla v mých očích se objevily slzy. Vánoce bez matky byly náročné, ale teď jsem byla neznámo kde, úplně bez rodiny. Měla jsem co dělat aby se mi nepodlomily kolena.

,,Ale.. nebuď smutná," pousmál se a utřel mi slzy z očí. ,,Proto jsme tady a mám pro tebe dárek, Rose že?" pronese a natáhlne ke mě květináč s krásně rudou a rozkvetlou květinou. Přikývla jsem slabě a s tím, že mi spadla má stará a dost zvadlá růže na zem, jsem se natáhla po květináči.

,,Určitě si budete s Flowey rozumět."

Ano, ti co tento příběh ještě čtou, dočkali jste se další kapitolu 🎉😊
Dneska vánoční kapitola, tak jsou Vánoce 🌲a chce to trochu toho drama.
Ale já doufám, že vy, co to čtete, drama budete sledovat jen v pohádkách a číst v knihách a užijete si pohodovou vánoční atmosféru v kruhu svých nejbližších. 🥰
Tak zase někdy a KRÁSNÉ VÁNOCE VŠEM 🎄 🎁 🤗

816 slov
♡ Nakashi ♡