POV Sans

Seděl jsem u Grillbyho a přemýšlel nad různými věcmi. Pořád mi vrtalo hlavou, kdo je ten Allen. Nemohl jsem se zbavit myšlenky, že jsem to jméno někde slyšel. Ale po Rosiném záchvatu mi myšlenky nekontrolovatelně lítaly sem, tam a nemohl jsem pořádně přemýšlet. Pořád jsem před sebou viděl ten pohled, s kterým se na mě dívala. Byl plný bezmoci.

,,Hej, Sansi, vnímáš mě?" probral mě z myšlenek můj starý přítel Grillby. Podíval jsem se na něj. Stál přímo přede mnou a opíral se o bar.
,,Promiň, zamyslel jsem se," oznámil jsem a lehce uhnul pohledem.
,,Ptal jsem se, co si dáš? Ale teď by mě více zajímalo, nad čím ses zamyslel," řekl, odtáhl se a začal leštit sklenice. Svůj pohled však stále spočinul na mě.
,,Slyšel jsem jedno jméno. Něco mi sice říká, ale nemůžu si vzpomenout co," odvětil jsem mu. ,,A pokud je ta otázka, co bych si dal, ještě aktuální, dones mi prosím kečup," snažil jsem se trochu odlehčil situaci.

,,Ty se nezměníš, že?" pronese pobaveně a položil sklenici, kterou leštil. ,,A když jde o to jméno, řekni mi ho, možná ho budu znát," řekl a čekal na mou odpověď.
,,Allen? Zní mi to strašně povědomě, ale když už si myslím, že jsem na to přišel..." řekl jsem a Grillby se zamyslel, následně se otočil a odešel.

Jakmile opět přišel za mnou podal mi kečup s tím, že je to na něj.
,,Nic mi to neříká, ale pokud ho nutně scháníš, zkus se zeptat Napstablooka. Pořád někde litá. Sice není moc upovídaný, ale je dost všímavý," řekne a vydá se k zákazníkovi, který si chtěl něco objednat. Já se zvedl z židle a vyšel jsem s lahví kečupu v ruce ven. Jen doufám, že mi hledání toho ducha nezabere moc času. Proč mě to vůbec zajímá? Zeptal jsem se sám sebe, ale nemohl jsem určit, jestli je to jen kvůli toho, že mi to jméno něco říká, nebo za to může něco úplně jiného. Každopádně to je teď jedno. Přemýšlel jsem, kdy by teď Napstablook mohl být a rozhodl jsem se prvně navštívit jeho dům.

Využil jsem svojí zkratku a dostal se přímo před Napstablookův dům. Přišel jsem ke dveřím a zaklepal na ně.
,,K-kdo je tam?" ozval se nejistý hlas ducha.

,,Nádobí," nemohl jsem si to odpustit. V zápětí se otevřely dveře a v nich se objevil Napstablook.

,,O-omlouvám se, ale ž-žádné nádobí, jsem si neobjednal. T-takže prosím odejděte," oznámil a vypadalo to, že chce mi zavřete dveře před nosem. Kdybych pořádně nějaký měl, hehe.

,,Počkej. Promiň, byl to jen špatný vtip, hehe," nervózně jsem se zasmál.

,,V t-tom případě, potřebuješ ještě něco, nebo jsi sem p-přišel, jen si ze mě d-dělat srandu?" zeptal se poněkud pochmurně.

,,Ne, tak jsem to nemyslel. Byl to jen...neškodný vtip. Nicméně jsem se tě přišel zeptat, jestli neznáš náhodou někoho jménem Allen," řekl jsem konečně to, kvůli čemu jsem sem přišel.

,,P-proč to potřebuješ vědět?" zeptal se trochu vylekaně. Asi o něm něco ví.

,,Znáš ho? Víš, něco mi to jméno říká, ale mám tak dutou lebku, že si nemůžu vzpomenout," zasmál jsem se.

,,J-jo.. vím, o kom m-mluvíš," když to řekl, ulevilo se mi, protože se snad konečně někam dostanu.

,,Řekl bys mi prosím, kde bych ho mohl najít?" zeptal jsem se ho na poslední otázku.

,,M-myslím, že teď se usídlil v R-ruinách," odpověděl nejisté a bylo vidět, že pro něj není ten hovor příjemný.

,,No dobře, hehe. Každopádně děkuji, za odpověď. Už tě nebudu dál obtěžovat," usmál jsem se a mávl mu na rozloučenou, on se lehce pousmál a zalezl zpět do svého domu.

613 slov
♡ Nakashi ♡