P = Purple Guy (skrytá Vincentova osobnost)
V = Vincent

P: Zdar Vinci... Dlouho jsme se neviděli...

V: Co?! Ty?! Ne...znovu Ne!

Vincent byl vyděšený.  Oběma rukama se držel za hlavu a třásl s ní.

P: Ano já... Sis jako myslel,  že se mě zbavíš?! Já jsem se s tebou NARODIL a taky s tebou ZEMŘU!!
V: Co po mě chceš?

P: Zatím nic, ale po tu dobu, co jsem byl utlumen těma sračkama, cos do sebe sypal, jsem měl neodolatelnou touhu někoho zabít...

Hlas ve Vincentově hlavě se začal hystericky smát. Byl to šílený smích, při kterém tuhla krev v žilách a naskakovala husí kůže.

V: Co?  Zabít?!

P: Ano, zabít. A ty mi v tom pomůžeš! 

Vincent na to nechtěl přistoupit a tak hlasu oponoval.

V: Ani náhodou!  Já nejsem vrah... To TY!!  Nikdy ti v tý frašce nepomůžu! Mám dost svých problémů... Musím se starat o rodinu! 

Vincent cítil,  jak hlas v jeho hlavě umlkl a zabarikádoval se za neprostupnou stěnou. Po chvíli bariéra povolila a Vincentova mysl se uvolnila.

P: Jak myslíš,  ale nezapomeň... Budeš litovat!

A hlas zmizel...
Vincenta bolela hlava a ve spáncích  mu šíleně tepalo. Když se rozhodl jít zpátky do domu,  zamotala se mu hlava a zatemnělo se mu před očima. Po slepu se tápal zpátky k domu. Klopýtal. Najednou zakopl a v zápěstí mu hlasitě zapraskalo. Vincent by byl radši,  kdyby cítil zlomené zápěstí,  než tu ostrou a tepavou bolest, která mu prostupovala hlavou. Bylo to, jako kdyby mu někdo opakovaně vrážel nůž do spánku. Nějakým zázrakem se dobelhal do postele. Řekl si, že se ráno postará o to zápěstí,  ale teď rozhodně nemůže řídit. S velkým úsilím zavřel oči a snažil se usnout.
Ksakru... Kdybych nezapomínal brát prášky,  tak se vrátit nemusel... Musím usnout,  jinak mě klepne...
V noci ho soustavně probouzela tepavá bolest v zápěstí.  Iritovalo ho to, ale snažil se to ignorovat.

Ráno se cítil,  jako kdyby ho kopl kůň. Hlava mu třeštila a v zápěstí mu cukalo. Bylo oteklé a zarudlé. Mohl už ale jasně myslet a tak se rozhodl,  že si dojede na chirurgii. ,,Tati? Co se ti stalo?" zeptal se ho Chris u snídaně. ,,To nic...spadl jsem ze schodů." Dál oba mlčeli. Terenc u stolu nebyl. Chris si povzdechl a odešel do svého pokoje. Po snídani Vincent nasedl do auta a vyjel. Zraněnou ruku měl přitisklou k tělu,  aby s ní ještě více nehýbal. V nemocnici mu doktor zápěstí zafixoval do sádry a předepsal mu prášky na horečku. Vincent poděkoval a vydal se do práce. I když mu chirurg říkal,  že má mít ruku v klidu, Vincent se rozhodl podle svého. Přece jen...tam bude stát a dohlížet na bezpečnost.