,,Ježíš Marja, kámo! Cos dělal?!" Alex vykulil oči a zadíval se na Vincentovo zápěstí. Alex byl Vincentův spolupracovník a kamarád už od základní školy. Byl to jediný kluk,  který si s ním povídal. Dokonce se za Vincenta postavil, když ho jeden školní šikanátor zmlátil. Taky dostal pěstí,  ale on jenom řekl: ,,kamarádi si pomáhají "
Vincent se jen ušklíbl a podrbal se na hlavě. ,,To víš no...Pako, který zakopne na schodech stojí zrovna před tebou. " ,,Vidím, že si stejnej nešika jako na
základce. " Alex se usmál. ,,Hmmm...Nevíš, jak tu má bejt dneska narváno? Chtěl bych jít co nejdřív domů a vyspat se... " zeptal se. Alex se zamyslel.  ,,Prej hodně... Dneska tu má oslavu ten...počkej, jak se jmenuje?"  Chvíli přemýšlel a pak se mu rozjasnila tvář. ,,Jo! Bill Washington! Je to Chrisův spolužák. " Alex se na Vincenta podíval a se starostí v hlase se zeptal:  ,,Poslyš... Dneska si nějakej divnej, co tě trápí?" ,,Ale nic...jsem jenom unavenej. " odpověděl Vincent. Vlastně mu nelhal. Byl unavený jako pes. Alex mu položil ruku na rameno a řekl: ,,Víš, že mě to můžeš říct..." Vincent si povzdechl. Před Alexem nešlo nic utajit.
,,Pamatuješ si, jak jsem na základce zmlátil toho deváťáka, Robba Hullyho?" Alex přikývl.
,,Tak...to jsem nebyl já." Alex zvedl obočí. ,,Jak to myslíš? "
,,Už od malička slyším v hlavě hlas, který chce ubližovat, dokonce zabíjet. Myslím, že kdybyste mě tehdy od Robba neodtrhly, byl bych ho zabil.
Rodiče se mnou došli na psychiatrii a tam mi předepsali prášky na utlumení. Posledních dvacet let to šlo v klidu. Hlas se neozíval,  ale poslední dobou... Mám pocit,  že ho znovu slyším. " Alex na něj koukal jako na blázna. Tak tohle Vincovi celou dobu vrtá hlavou. Pomyslel si Alex. Vincent ho o to nechal přemýšlet a šel si sednout,  aby se únavou neskácel na zem
Další den v práci. Už teď se těším domů...