Slunce pomalu vykouklo zpoza obzoru a svými paprsky ozářilo kapičky ranní rosy, na stéblech trávy. Zvířata se teprve začínala probouzet a vylézat ze svých nor, ale smečka byla již dávno na tlapách. Poslední z hlídkařů dorozhrabal uleželé místo, aby tím co nejvíce smečka zakryla své stopy. Světle šedá vlčice Karina přiklusala ke zbytku smečky a všichni vyrazili na další cestu.

Čas ubíhal a čím víc šla smečka na sever, tím více strmé cesty začínaly být. Všem bylo jasné, že tento horský pás musí zdolat co nejdříve. Krajina zde je nemilosrdná a v zimních obdobích dvakrát tolik, smečka bez domova a bez zásob nemá sebemenší šanci přežít vcelku. Zraněný Tlapa se s obtížemi dral po kamenech nahoru za ostatními. Malé kamínky se drolily a padaly dolů z kopce. Rychle sípavě oddechoval, jelikož cesta byla pro něj kvůli zraněnému boku náročnější. Pokrčil zadní nohy s úmyslem vyskočit na jeden z větších balvanů , když v tu chvíli pod jeho vahou sjel kus hlíny dolů a Tlapova noha s ním. Tlapa ihned zavřel oči a připravil se na tvrdý pád, ale když už měl přijít, ucítil na svém těle dotek někoho jiného. Otevřel oči a podíval se na svého zachránce. Stála tam černobílá vlčice a podpírala ho tak aby nespadl. Tlapa se ihned narovnal a postavil se normálně. ,,Dobrý?" zeptala se Midnight lehce starostlivě. ,,Jo díky, nebýt tebe už bych se asi kutálel dolů" odpověděl Tlapa a lehce zavrtěl ocasem. Midnight zvedla hlavu a podívala se nahoru na cestu, kterou měli ještě před sebou. ,,Půjdu radši s tebou, kdyby zase něco". Tlapa potichu přikývl a nic nenamítal. Lehce ho překvapila starost, kterou mladá omega vyjadřuje, i přesto že se navzájem vlastně vůbec neznají. Oba dva se bok po boku zase vydali nahoru. Na krátkou dobu nastalo ticho. ,,Zvláštní že alfa udělal omegu zrovna z tebe, nevypadáš jako slabý a myslím že ani nejsi" promluvil zamyšleně Tlapa a nadhodil tím zajímavé téma ke konverzaci. ,,Nevím, asi omegu potřeboval. Kdybych mohla, vzala bych i jinou pozici, ale... nejde to." Tlapa jen nesouhlasně zavrtěl hlavou. ,,Omega se běžně dává slabým vlkům co by nezvládli jinou pozici. Tahle smečka neměla po dlouhou dobu omegu, v tom bude něco jiného" Midnight se nad těmito slovy zamyslela. ,,Zkus se před alfou nějak ukázat, dokaž mu že máš na to dostat se na vyšší laťku. Zkrátka, ber každou příležitost jak pomoct" ,,Dobře zkusím to, děkuji Tlapo" odpověděla ještě vděčně Midnight a zavrtěla vděčně ocasem. Nečekala, že se zrovna tenhle vlk, který hned od začátku vypadal mrzutě a nepříjemně, zachová až takto vřele. Občas se ostatním vyplatí pomoct. Opět bylo ticho, přerušované jen  okolními zvuky ptáků a šuměním větru. 

Po celém dni, co se smečka drala strmými cestami dál, padlo šero a den se nachýlil ke konci. Všichni opět složili tlapky, tentokrát u paty skály, a spokojeně si oddechli. Po chvilce odpočinku alfa okamžitě vyslal loveckou hlídku, aby se pokusili ulovit alespoň ždibec potravy ještě na zítřejší cestu a aby zkontrolovali, zda nebyli sledováni jako minulý den. Pět členů se mezitím seskupilo do drobného kroužku. Někdo si čistil srst od prachu a nečistot, jiní zase jen vyčerpaně leželi a užívali si klidu. ,,Doufám že brzy najdeme pořádný tábor, už bych se chtěla zase usadit" pronesla drobná vlčice s šedým hřbetem, zatímco si pečlivě čistila přední hruď. ,,Jestli se toho vůbec dožijeme Karin, zima se přeci jen čím dál tím víc blíží" pronesla negativně černo-bílá vlčice se jménem nesoucím dle řecké bohyně lovu. ,,Prosimtě Artemis, ty jsi taky pesimista! Vždyť jsme Nesmrtelná smečka, pamatuješ?" vyštěkla energicky rezevá Aris a samým nadšením až vyskočila na nohy. Toto vše zatím pobaveně pozorovali ostatní dva členové kroužku. Sněhově bílý velitel hlídkařů Řezák a křížená léčitelka Kapka. Kolem malého hloučku prošla téměř nenápadně černá zjizvená vlčice. Kapka otočila hlavu jejím směrem a se zavrtěním ocásku o zem, kterým výřila a odhazovala prach, větvičky a listí, pobídla svou kamarádku, aby se k nim přidala. ,,Nebuď tak stranou Jizvo, uvidíš bude sranda" dodala a tím ji donutila si přisednout. Na chvíli zavládlo ticho. ,,Proč se vlastně nazýváte zrovna Nesmrtelnou smečkou?" zeptala se zamyšleně Kapka. ,,Dle legendy, smečka kdysi přežila mor, který měl vyhladit všechny špatné a slabé vlky" promluvil ihned bez zaváhání Řezák. ,,Myslíš tu pohádku pro malá vlčata? Co se jim vypráví, aby je donutili starší  se pořádně snažit a cvičit?" namítla se slabým zasmátím rezavá vlčice, která již opět seděla na místě. Než stihl kdokoliv promluvit, ozval se další, o něco starší ženský hlas. ,,Jaká zas legenda či pohádka. Tohle všechno byla realita." krůček za krůčkem k nim kráčela starší velitelka průzkumníků. Nejstarší žijící člen smečky. ,,Vždyť jsi to sama nezažila Rieko" odsekla velitelce odvážná antracitová průzkumnice. I přes lehčí drzost však v hlase Artemis byla vůči starší člence znít neskutečná úcta. Bílá vlčice se lehce zasmála a přisedla si k nim. ,,Máš pravdu, já možná ne, ale má matka ano. Narodila jsem nekrátko po tom, co si smečka vysloužila toto jméno" prohlásila až hrdě, jako kdyby se pyšnila svým pokročilým věkem a zkušenostmi. ,,A co že se tedy tehdy stalo? Nějak mi to nejde do hlavy, nemoci tu přeci byly vždy..." promluvila opět mladá léčitelka zvědavě. Rieka lehce ztuhla a srst na zátylku se jí při vzpomínce na děs, který ještě dlouhou dobu panoval ve smečce, zježila. ,,Nikdo neví odkud se vzala. Objevila se stejně záhadně jako zase zmizela. Nemocní prý zešíleli, celí se třásli, oči měli vykulené a u tlam se ze slin tvořila pěna." na chvíli se vážně odmlčela a pak pokračovala: ,,To nejhorší však prý byla jejich agresivita. Byli schopní zabít kohokoliv, jakkoliv sobě blízkého." Toto mladou léčitelku vyvedlo z míry, stejně jako všechny ostatní v kruhu. Bylo by strašné, kdyby se něco takového vrátilo. Byli by nuceni se postavit svým přátelům, kdyby to bylo zapotřebí.

Kousek od sedícího kroužku vlků, který děsila starší velitelka příběhy z doby minulé, ležel černý vlk s bílou náprsenkou a čistil si jazykem tlapy. Potichu k němu přiklusala mladá omega a se zájmem si k němu přisedla. ,,Jak se cítíš?" započala lehce starostlivě konverzaci a doufala, že bude mít Tlapa dobrou náladu. ,,Celkem dobře, sice mi to dnes dalo zabrat, ale jak vidíš, jsem tu. A v celku" na chvilinku se odmlčel a pak už jen dodal: ,,Díky tobě". I zde započala konverzace. Mezi vlky přelétávaly drobné jiskřičky, které však nikdo neviděl. Ani oni samotní ne. Aby si jich oba všimli, bude to chtít ještě nějaký čas, ale pokud vše dobře dopadne, brzy ve smečce bude nový druh a družka.

-----------------------------
Tak dnes zatím nejdelší kapitola, 1074 slov a to jsem to rozdělila :D
Ano, je po trošku delší době ale mějte se mnou prosím strpení, učím se hodně na přijímačky.

Jinak, příště si dáme trošku noční akce a další rozhodnutí. Plus, mohli jste si všimnout, že jsem začala se shipama a poslední věc co chci říct je, že budu dělat nový cover, tak snad se bude líbit :3

~Maky~