Les, ve kterém zrovna smečka zastavila, zahalila hustá tma. Mezi vysokými borovicemi se táhl bílý mlžný opar a nad korunami stromů svítil ustupující srpek měsíce. Smečka, krom jednoho hlídkaře, pokojně spala po celkem úspěšném dni. Čím dál tím víc se blížila k samotnému vrcholu a tím k polovině cesty. K tomu všemu, dnešní lov byl konečně trochu podařený. Lovcům se povedlo objevit noru, kde se před chladem a predátory skrývala rodinka zajíců a několik jich pro smečku úspěšně ulovili. Celá smečka se dosyta najedla a jeden celý zajíc, se zbylou zadní půlkou druhého, zbyli pro další hladové dny, které vlky na výpravě čekaly. Na hlídce tentokrát s únavou bojoval samotný velitel hlídkařů Řezák. Pendloval šouravým krokem z jedné strany mýtinky na druhou. Ocas táhl vyřízeně po zemi, ale i přes veškerou tu únavu si držel všechny smysly nastražené. Zrovna procházel kolem zbytku kořisti, když se kousek od něj ozvalo zapraskání větvoví vycházející z křovin. Zastavil a nastražil uši, přičemž svůj pohled upřel do tmy, odkud onen zvuk zaslechl. Zničehonic se křoví mohutně zachvělo, jak se cizinec ním rozeběhl rychle pryč. Řezák potichu zavrčel a vyběhl za ním, ve snaze ho dopadnout. Když už měl pocit, že je dostatečně blízko, odrazil se a skočil přímo do trnitého křoví. Mezi jeho drápy se prosmekla huňatá oháňka a jinak nic. Útočník se proplétal křovím dál, nechávajíc velitele hlídkařů, který se zrovna vyplétal z trní, za sebou. Než se stihl z křoví dostat úplně, vyběhla z jiné části křovin další středně velká postava. Mířila přímo ke zbytku potravy. Sněhově bílý vlk na malou chvíli zmrzl na místě a než si stihl uvědomit co se vlastně děje, drželo drobné stvoření celého zajíce mezi zuby a rychle ho táhlo do křoví. Řezákovi jako kdyby se zlostí začala vařit krev v žilách a rychlostí blesku se s mohutným zavytím rozeběhl získat kořist zpět. ,,Zloděj!" zaštěkal hlasitě, aby probudil i ostatní členy smečky. Několik vlků ihned s trhnutím vyskočilo na nohy, avšak ze samé rozespalosti nebyli schopni pobrat co se právě kolem nich odehrává. Jediné co po krátkém rozkoukání ve tmě zpozorovali byl Řezák řítící se za stvořením, které s překvapivou silou uhánělo s celým králíkem směrem do křoví. Řezák prudce napnul svaly a zrychlil. Když už chtěl zloděje čapnout za ocas, zarazil se. Z křoví před ním vykoukly dvě útlé tlamy, se zubami, ostrými jako jehličky, výstražně odhalenými a hlubokým vrčením se odvažovali dávat najevo svou přítomnost. Sněhově bílý hlídkař prudce zabrzdil, div se sotva udržel na nohou a nespadl na tvrdou zem. Kolik jich tu k čertu je? pomyslel si velitel hlídkařů a s překvapením pozoroval špičku ocasu zloděje, která společně s dvěmi útlými tlamami mizela v hustém křoví.

Mezitím už byla celá smečka zmateně na nohách. ,,Řezáku, co se děje?" vyštěkl lehce rozespale, ale stále ostře, alfa, který zrovna kráčel k veliteli hlídkařů a rozhlížel se po své smečce. ,,Ukradli nám více jak polovinu z té trochy zásob. Muselo nás to stvoření z minule sledovat dál" odpověděl na otázku Řezák a otočil se směrem k alfovi. ,,Jak je to možné? Vždyť jsi měl hlídku!" zavrčel lehce alfa a přísně se na velitele podíval. ,,Bylo jich víc" namítl na svou obhajobu Řezák a začal popisovat celý svůj zážitek: ,,Jeden z nich se skrýval v křoví, vyběhl jsem za ním, abych ho chytil. Byla to ale past, vyběhl další a popadl celého zajíce. Nebylo to velké zvíře, vzrůstově pravděpodobně liška, ale potvrdit to nemohu, v tom šeru nešly z dálky jasně vidět barvy.  Snažil jsem se ho chytit..." V alfově výrazu byla viditelná jasná otázka ,,proč jsi ho tedy nechytil?". Aniž by ji alfa musel vyslovit, vysvětlil Řezák celou situaci: ,,V houštině kam běžel, se schovávali další. Neměl jsem sám šanci." vysvětlil a připravil se na jakoukoliv reakci. Alfa měl na jazyku spoustu zlých slov a narážek na neschopnost, avšak nic z toho nevyslovil. Nic z toho vyslovit ani nestihl, jelikož Beta byla opět rychlejší a klidným a mírumilovným tónem hlasu již mluvila k veliteli hlídkařů: ,,Dělal jsi cos mohl Řezáku."

Celá smečka teď stála u jednoho místa, kde před chvílí zmizeli útočníci i s jejich potravou. Všichni měli v hlavě jen jednu otázku: Co teď?
,,Vyrazíme na další cestu, potřebujeme se jich zbavit" pronesl alfa, avšak se ihned ozvala námitka. ,,Ale alfo, nemáme žádnou potravu. Nedá se počítat s tím, že tam dál budou lepší podmínky pro lov než tady, neměli bysme jako první nalovit?" pronesl světle hnědý vlk Ryšavec a spolu s ním se ozvalo i souhlasné zamručení většiny smečky. ,,Lepší úkryt by se ale taky hodil a ten nenajdeme, když všichni zůstaneme na jednom místě" ozval se další hlas, tentokrát, po většinu času tiché, léčitelky. Na mýtině se rozohnila vášnivá diskuze o tom, která možnost bude nejlepší.
,,Měli bysme jít jako první spát, ať máme na zítřek dost sil. Nechte taky alfu si to vše promyslet" přerušila ostatní beta a všechny, krom hlídky, poslala spát. Ráno se ukáže co dál.

A máme tu hlasování!
1) Vydat se na cestu:
     +lepší úkryt
     + o krok blíž k zdolání hor
     - smečka bude nějakou dobu hladovět

2) Vydat se jako první na lov
      + smečka bude mít potravu
      - horší úkryt
      -delší zdržení v horách

Absolutně netuším co byste mohli zvolit, takže pro mě to bude překvapení :D
Hodně štěstí s domácí školou a hlavně zdraví! :3

~Maky~