„Ahoj, Nathe.” rozloučili jsme se s Nathanielelm a zamířili jsme domů. „Až bude Alix zdravá, měli bychom ji a Nathaniela někam vzít. Třeba plavat, nebo tak něco.” navrhla jsem. „No to určitě ne. To by se Nathaniel utopil.” zasmál se Marc. „Já myslím že bruslení je lepší nápad. Navíc, Alix umí bruslit.” podotkl ještě. „To je dobrý nápad. Alespoň budeš moct svého "kamaráda" držet za ruku, aby náhodou nespadl.” Marc se začervenal. „No, ehm...nám třem to půjde, protože Alix jezdí na kolečkových a my dva jsme jezdili jako malý na ledu, ale s Nathanielem, no nevím.” podíval se na mě trochu starostlivě Marc.

       „Is, nechceš si jít něco zahrát?” nakoukl do mého pokoje Marc. „Hmm, klidně.” odpověděla jsem mu a zvedla jsem se ze své postele. „Co to jako je?” zeptal se se smíchem Marc. „Já nevím, nějaká blbost.” odpověděla jsem. „Zahrajem si raději něco jiného.” navrhl mi. „Is, Marcu, skončili jste už? Jen, že je večeře už hotová.” zavolala na nás máma. „Jo, už jdeme.” odpověděl Marc.

       Tahle kapitola je pěkně nezáživná. Nevěděla jsem, co mám dát jako nadpis, tak jsem tam něco napsala. Z prvního odstavce jste se dozvěděli něco, co bude hrát celkem velkou roli v budoucích kapitolách.