V pátek, téhož týdne, už byla Alix zdravá. Uzdravila se fakt rychle. Stála jsem s ní před školou a povídala jsem si s ní. Najednou kolem nás šla Marinette. „Alix, takže zítra s tebou můžeme počítat, že?" zeptala se jí Mari. „Jasně, že jo." odpověděla jí Alix. Já se na ně nechápavě podívala. Alix se na mě otočila. „Zítra půjdeme, s lidmi ze třídy, sázet stromky k řece. Určitě s Marcem můžete přijít také." Já se zamyslela. „To by bylo fajn, ale nevím, jestli můžeme." „No, pak mi kdyžtak můžeš napsat, jestli můžete a já ti napíšu, kde se budeme nacházet." navrhla mi Alix. Já přikývla.

Alix už odešla domů a já stále čekala na Marca. Konečně jsem ho uviděla. Rozloučil se s Nathanielem a zamířil ke mně. „Marcu, zítra půjdou nějaký lidi z Alixiné třídy sázet stromky. Chtěl by jsi jít taky? Budou tam kluci i holky z jejích třídy." zeptala jsem se ho. Marc se zatvářil překvapeně a smutně. „Oh, no...uvidím. Nathaniel se mi s ničím nesvěřil..." sklopil hlavu, „Asi mě tam nechce, nebo se za mě stydí." zašeptal potichounku Marc. „Oh, Marcu." objala jsem ho.

„Jestli nevadí, tak zítra tam nepůjdu. Nechci, aby se musel za mě Nath styděl." nakoukl smutně do dveří mého pokoje. „Ale on se za tebe nestydí. Věř mi. Jen ti to třeba zapomněl říct." snažila jsem se ho utěšit. „I tak nepříjdu." zavřel Marc dveře.

Dnes tu nebyl mámin přítel, tak večeře byla v klidu. Marc už byl trochu veselejší. „Mami, co kdybych zase chodila na krasobruslení? Jako malou mě to bavilo a mohla bych si díky tomu vylepšit skills." řekla jsem zamyšleně. Máma se na mě podívala. „To by bylo skvělé. Chybí mi ty časy, když jste s Marcem chodili bruslit. Byli jste fakt dobrý." řekla nadšeně. „Já bych klidně chodil, ale nemám kvůli komiksu moc času a navíc chodím na fotbal, takže nevím jestli bych to vše stíhal." řekl trochu smutně Marc.

Doufám, že se kapitola líbila. Ano, je to velmi nečekané, ale Isabela a Marc chodili do krasobruslení. Lol, vůbec na to nevypadají, ale popravdě, Marc nevypadal ani na to, že umí hrát fotbal a hele, hraje ho fakt dobře.