Čekal jsem ve své ložnici přesně tak, jak mi bylo nařízeno. V této věznici nebylo radno si zahrávat s čímkoliv. Netrvalo dlouho a přišel dozorce. Byl to robustní chlap s nelítostným pohledem. Plešatý a celý obličej zjizvený. Jen kývl, abych k němu došel. Učinil jsem tak. Nasadil mi pouta a někam mě vedl. Šíleně jsem se bál, ale zároveň jsem byl zvědavý, co mě čeká.

Šli jsme jen chvíli, dovedl mě do ocelové místnosti. Uprostřed stropu bylo jedno svítidlo, jež osvětlilo naprosto všechno. Byl tam jen stůl, na který by si mohl lehnout klidně i onen dozorce, jež mě sem dovedl, a u něj popruhy na připoutání. Dozorce mě postrčil ke stolu. Zhluboka jsem se nadechl a lehl si. Nejdřív mi připoutal nohy u kotníků, pak mi sundal pouta a zajistil mi ruce u zápěstí a pas. Povzdechl jsem si a koukal ke dveřím. Čekal jsem, kdo přijde, poněvadž dozorce odešel. Nevěděl jsem, zda být rád nebo být ještě víc vyděšen.

Netrvalo dlouho a do místnosti vešel nějaký muž v bílém plášti. Po chvíli jsem v něm poznal doktora, který mě zde vyšetřoval. "Zdravím Airo." Pozdravil s úsměvem. Vezl si s sebou nějaký vozík a na něm spoustu, vážně spoustu zvláštních nástrojů. Ty nástroje mohly sloužit jen ke třem věcem. A já pevně doufal, že nyní poslouží pouze jako nástroje pro obyčejné vyšetření. Jenže jsem věděl, že se mýlím. A nikdy jsem se nechtěl nemýlit víc.

"D-Dobrý den..." Pozdravil jsem zpátky. Bylo to slušné vychování.

"Víš, co tě nyní čeká?" Zeptal se s mírně psychopatickým úšklebkem a já jen vyděšeně zavrtěl hlavou. On si mezitím připravoval nějakou injekci. "Mno... Chtěl bych vyzkoušet, co všechno vydržíš..." Pořádně si mě prohlédl. "Však víš, kdybych ti řezal do končetin, vytrhával nehty nebo tak něco. Taky jsem si chtěl otestovat nové sérum. Má zvýšit citlivost. Je to experimentální verze, ale pokud bude test úspěšný, pak se bude používat při výslechu." Vpíchl do mě tu injekci. "Proč ti to vlastně říkám? Inu, to je výborná otázka. Zdáš se mi jako někdo, kdo by měl vědět, co se s ním za pár minut stane. Ale buď v klidu. Dostaneš náramek a vězni se tě už nebudou moct dotknout. Tvoje odměna, co ty na to?" Mile se usmál a stále skenoval mé tělo. Nevěděl jsem, co pro mě bylo děsivější. Každopádně to vypadalo, že ta injekce mi i zabraňuje sebou seknout, takže jsem to musel přetrpět. Začal mě přes vězeňský oděv hladit po hrudi. Trochu jsem se zamračil. Tohle nevypadalo jako to, co před chvílí říkal, že udělá.

"C-Co t-to dělá-te?" Dostal jsem ze sebe. Jeho dotek jsem cítil čím dál intenzivněji. On se jen usmál a rukou začal hladit mé bříško a pomalu sjížděl níž a níž. Do druhé ruky vzal skalpel.

"Víš Airo... Strašně bych ti chtěl provést to, co jsem ti tu právě navykládal..." Zašeptal s psychopatickým úsměvem a naklonil se k mému uchu. "... ale jsi tak strašně roztomilý, že mám chuť naprosto změnit svůj plán..." Dodal svůdně a nadrženě. Nasucho jsem polkl. Věděl jsem, jaký druh změny myslí. "... věřím, že s tebou to bude naprosto nezapomenutelný zážitek." Uchechtl se a ucho mi olízl. Skousl jsem si ret. "Hm... Soudě podle tvé reakce... Bude mé sérum již působit a o to víc si to spolu užijem..." Rozesmál se na celou místnost a začal ze mně doslova strhávat oblečení. Zavřel jsem oči, do kterých se mi nahrnuly slzy. Věděl jsem, co přijde. A věděl jsem, že to rozhodně není naposledy...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A je tu šestá kapitolka. Omlouvám se za plané sliby, však to znáte. Není čas, není chuť, i přesto že je nápad. Už vidím chvíli, kdy bude chuť i čas a nebude nápad. Jak příšerná to představa. Nuže, máme tu nový charakter, pojďme si jej představit. Doufám, že se kapitolka líbila^^ Jo a berte to jako vydané v úterý, mám menší skluz :D
Vaše Shell🐚🏳️‍🌈

Jméno: Hanji Yurito
Věk: 34
Postavení: Doktor
Kód: 90035
Fotografie: