Tenhle má snad jenom 758 slov, ale další je delší :)

EnJoy it! :)

V nemocnici bylo plno, seděli jsme namačkaní na tvrdé lavici, obloženi asi šesti dalšími lidmi. Je čtyřicet minut po sedmé a stále jsme se nedostali dovnitř. Na to, kolik má Tony peněz bych řekla, že bude mít soukromého doktora. Ale darovanému koni na zuby nehleď, co?

Z rádia u stropu čekárny hrála jakási odrhovačka, ale nezdálo se, že by ji někdo skutečně vnímal. Většina si prohlížela děsivé plakáty na citrónových zdech, které měly varovat před ošklivými nemocemi.

„Kate Mosley?" zakřičela sestra z druhé strany chodby. Vystřelila jsem zároveň s nějakou babičkou, která si kdoví proč myslela, že je Kate Mosley. O chodítku spěchala ke dveřím, ale než tam stihla doťapkat, dvěma skoky jsem ji předběhla a skoro vběhla do ordinace. Steve se tvářil nejistě, nejradši by tu babičku pustil, ale to by musel pustit celou čekárnu a na jeho správňácké činy tohle není zrovna nejvhodnější místo. S jeho přístupem bychom čekali snad až do večera.

„Jdu na přerovnání stehů," oznámila jsem šťastně, protože jsem tak trochu doufala, že mi na to dá nějakou zázračnou mast, aby mě to přestalo svědit a pobolívat.

Skočila jsem rozverně na lůžko a čekala, dokud ke mně nepřijde plešatý doktor a neprohlídne mi záda. Když se na mě otráveně podíval, podivila jsem se, jak někdo může být tak šílený nesympaťák. Na bradě se mu tvořila jakási nevzhledná bradka a myslím, že ten velký tmavý flek na spánku by si měl nechat vyšetřit na kožním.

„Jistě," řekl doktor. „A vy jste kdo?" Otázku namířil na Rogerse, který mě sledoval se založenými pažemi.

„Do ordinace se s doprovodem nechodí," oznámil mu stroze doktor a Steve už se měl k odchodu, ale já tu nechtěla být sama. Najednou mě přepadl pocit, že kdyby odešel, už ho nikdy neuvidím, ani jeho ani Tonyho s Pepper. Třeba ani Lissu a už nikdy nepokecám s JARVEM!

„Vy ho nepoznáváte? To je přece Kapitán Amerika, je tu se mnou jako dozor. Kdyby odešel, mohla by se zde stát... nehoda," řekla jsem a blýskla po doktorovi divokým pohledem. Steve protočil oči, a to, milí přátelé, jsem viděla periferním viděním na pět metrů.

Doktor si nás oba chvilku měřil, načež polknul. „Jistě." Očividně Kapitána poznal.

Vítězně jsem se usmála, ale jenom na chvilku, protože ke mně zamířil doktor a z blízkosti pěti centimetrů mi skenoval mašličku na rtech. Dlouho nad něčím přemýšlel, načež se natáhl a malinkou stahovací náplast mi sundal. A to bylo všechno.

„Se zbytkem si přijdete za týden," oznámil mi znuděným tónem, který naprosto kontrastoval s jeho ostražitým pohledem, který jsem si vysloužila svou scénkou před chvílí.

Pomalu přešel k počítači a projel si seznam zranění, která byla sepsána ten den, kdy jsem si schrupla v nemocnici.

"Ještě počkejte, podívám se ještě na to zranění na třetím žebru, prosím vyhrňte si tričko," řekl mi a posunul si obroučky výš na nos.

Rychle jsem zamrkala a koukla po Stevovi, který vypadal překvapeně. Jasně, nebylo to nic extra, vyhrnout si tričko, byl to slabý odvar toho vysvlékání z plavek, ale přeci jen...

„Otočím se," řekl prostě a už se chtěl obrátit, když doktor vykřikl.

„Ne!" Všichni včetně sestry jsme se na něj překvapeně otočili. „Dívejte se, jen ať je tu... bezpečno."

Tak tedy všichni zase zírali na moje polonahé tělo. Rogers mi koukal na obličej a vlasy, ale vím, že se snažil nekoukat níž. Byl rudý jak cherry rajčátko. Navíc by to bylo pod jeho úroveň. Šití jsem měla naštěstí na zádech, takže jsem si nemusela sundávat podprsenku. Ovšem jizva mi tam už asi zůstane, doma jsem napočítala přes patnáct stehů. Docela řádný šrám, musela jsem v těch garážích spadnout na něco ostrého.

„Smím vědět, jak se vám toto zranění přihodilo?" zeptal se doktor nebezpečným hlasem a podezřívavě se podíval na Rogerse.

„Nehoda," odbyla jsem ho podrážděně a předběhla tak Stevovo zmatečné vyjasňování.

***

„Takže, co teď?" chtěla jsem vědět, když jsme dorazili před dům a já sesedla z motorky.

„Musím jet, mám práci," řekl odtažitě.

„Aha," vydechla jsem zklamaně. Nevím, co jsem si myslela. Že tady se mnou zůstane, dokud se mí opatrovníci nevrátí? Že si uděláme piknik a večer sjedeme do města? Cítila jsem se naivní a trapná. Dělala jsem si kamaráda z někoho, kdo o to nestál.

„Tony s Pepper se vrátí asi za týden. Ještě tě někdo z nás přijde zkontrolovat, tak se nenech chytit." Šibalsky se usmál.

Usmála jsem se, ale pak mi něco došlo. „Z vás? Kolik vás je?"

„Myslela sis, že jsem jediný podivín, kterého tvůj otec zná?" zasmál se a nastartoval.

Koukala jsem na něj trochu zmateně.

„Rád jsem tě poznal, Kate."

Odjel.