Jak nerad se dnes dívám na svět,
na ty nešťastné šťastlivce.
A jak rád bych zas vrátil nazpět,
čas, kdy's byla první v desítce.

Chtěl jsem mít rád a tak jsem měl,
bohužel se to vymstilo.
Jen pro tebe jsem do dne bděl,
a jak se mi to vrátilo?

Nebyla's schopná mi ani napsat,
zatímco druhým ano.
Nejspíš tě bavilo mi srdce drásat,
nejspíš mi nebylo přáno.

Vždycky jsi řekla, že nemáš čas,
však byla jsi stále aktivní.
Stále mi v hlavě zněl tvůj hlas,
čekal jsem, byl jsem naivní.

Proč jsem se vždycky musel ozvat,
abysis na mně Vzpomněla?
A kolika slovy jsem to musel popsat,
abys můj smutek viděla?

Stále mně úspěšně přehlížíš,
chci ti jen říct, "jsi vážně svině."
Všem kolem však chat nabízíš,
má milovaná přítelkyně...