Všimneš si, když na tebe koukám?
Uvidíš někdy mou zbledlou tvář?
Uslyšíš, že oslavnou píseň ti tu broukám,
a že mi zhasla svatozář?

Vždy když si vzpomenu na tebe,
na tvé vlasy, jak klasy v poli.
V srdci mě bodne a zazebe,
proč mě tvá existence tak strašně bolí?

Viděla's někdy jak se dívám?
Jak obdivuji krásu tvou?
Píseň, cos zpívala, tiše si zpívám,
když píšu příběh o nás dvou.

Vše co teď znám, jsou jen melodie a symfonie,
už jenom temný svět bez světla.
Marně se zmítám ve víru agonie,
a slova mi ze rtů utekla.

Do větru tvoje jméno křičím,
snažím se život zpomalit.
Proč myšlenkou na tebe se stále ničím,
Když už mé systémy selhaly?

Tak pojeď se mnou ruku v ruce,
Pobídnem spolu koně v cval.
Avšak...Já už dnes nemám srdce,
protla jej dýka, a skolil žal.

Všimla sis někdy, jak jsem se díval?
Tak jako smyslů zbavený?
To když jsem ještě oči míval,
a svět kolem byl barevný...