Pověz mi drahý,
co o mně víš?
Copak mé snahy nevidíš?

Řekni mi příteli,
co mi po boku stojíš.
Jsme navždy spojeni,
tak kdy mé rány zhojíš?

Nekonečná bouře světel
a fragmenty našich duší.
Kus cihly co sem oknem vletěl,
už nejspíš taky něco tuší.

Mince co spadla špatnou stranou,
co probořila onu hráz.
Teď ti však slzy z očí kanou
teď ubíhá ti rychle čas.

A jako slova nevyřčená,
či vrstva prachu na poličkách.
Ruka krví potřísněná,
líně sjela po kachličkách.