Začal mé srdce tížit žal,
snad duši ještě nenapadl.
Už dlouho v koutě postávám,
Jako princ co z koně spadl.

Byly to s tebou krásné časy,
to ještě před posledním schodem.
Když ještě v poli zrály klasy,
a nevěřil jsem, že Řekneš sbohem.

Na zpět jsem ti vždy zamával,
však bylo to jak házet perly sviním.
A to, čeho jsem se obával,
stává se pravdou, nyní.

Kam zmizela ta sladká slůvka?
Co psala jsi mi před spaním?
Však telefon, to je mluvka,
řekla jsi: "já tě odstraním"

Teď žiju v srdci s trhlinou,
už není pro mě zpověď,
svůj žal zajídám zmrzlinou
a čekám na odpověď.