III.

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Zavřela jsem skříňku a vyšla po škloní chodbě.
Dneska budu zase trpět Stellu...
Otráveně jsem hnula s dveřmi od třídy.
Stella byla ponořená do nějaké učebnice. Byla absolutně mimo, vůbec si nevšimla, že ji James se Scottem s úšklebky tahají za blonďatý cop.
,,Ona je fakt tak úplně blbá,"uchechtl se černovlasý James.
Scott jen pobaveně pokrčil rameny a prohrábl si světle hnědé vlasy. Modrošedé oči mu pobaveně svítily.
Rozrazily se dveře a vstoupila učitelka Lewisová. Ano, ta s těmi krátkými rudohnědými vlasy a hranatými brýlemi.
,,Odevzdejte úkoly,"řekla.
Všichni se zvedli a nakonec zase vrátili.
Lewisová nás ale obdařila udiveným hlesnutím, když přelétla dva papíry.
,.Slečna Darkbroomová bez chyby? A Spruceová skoro vše špatně?"
Andrea Darkbroomová, dívka s vlasy obarvenými na červeno, s piercingem na nose a s pečlivě lakovanými nehty se jen zašklebila.
,,Snažila jsem se no. To je jako špatně?
Vždyť já nemůžu za to, že se to hold jednou Stelle nepovedlo. Jednou to muselo přijít,"zahrála lítostivý hlas.
Stella hleděla mlčky s otevřenou pusou.
Většině třídy bylo jasné, co se s úkoly obou dívek stalo.
Skoro blonďatá Lizzy, nejlepší kamarádka Andrei jen ukazovala palce nahoru.

Za chvíli jsem ale vyvalila oči, protože za oknem se pohybovaly zlatavé oči.
,,Eh...Musím na záchod,"hekla jsem a vyletěla ze třídy.
On mě musí špehovat všude?! Paní Moleová, co to bylo za nápad sakra?!
Na žádný záchod jsem samozřejmě nešla jen jsem stála na chodbě snažila se uvolnit hněv. Cukala jsem sebou a měla semknuté rty. Jednu chvíli jsem ale skoro i usnula.
Chvíli jsem tam stála a zírala do zdi. No, ta chvíle byla až do konce hodiny. Vzpamatovala jsem až když zvonilo na přestávku.
Třída na mě nechápavě hleděla, kde jsem byla tak dlouho.
Jakmile si mě všimla Stella, zamručela a vstala.
Vztekle jsem se napřímila.
,,Opovaž se pohnout,"zavrčela jsem.
Blondýna se posměšně usmála a začala se otáčet a skákat...
,,Trapný,"sklidila od třídy.
Aspoň jí trošku srazili sebevědomí...
Jenže ona byla jiná než jen ta nevinná holčička včera.
Prudce mě třeštila obrovským tlustým
Atlasem Světa, zrovna když jsem to nečekala.
Měla jsem pocit, že mě musela praštit kovovou tyčí.
Zavrávorala jsem.
,,A jéje. Leah má bebí,"ušklíbla se.
Protočila jsem očima.
Třída se ale přiklonila ke straně blondýny a pochvalně se zasmáli.
Vzápětí jsem sáhla po nůžkách.
James vyděšeně vyvalil oči. Tenhle nástroj mohl být nebezpečný.
Stella ustoupila, ale to už jsem proletěla kolem. Povedlo se jí uskočit. Nástroj v mojí ruce se zaleskl. Začal se k ní blížit.
,,Krutý,"hlesl Scott.
Zavřeštěla a oči jí zvlhly.
,,No tak zavolej maminku,"zasyčela jsem.
Vzlykla. Za chvíli už mi pomohl James, který s úšklebkem vstal a srazil po Stelle její lahev, jako já včera.
,,Budeš si muset svetříček znovu vyprat. Nebo ti ho snad pere maminka?"usmál se jízlivě.
,,Co takhle ještě ty nůžky využít? Nebo ti mám hodit kapesní nůž?"navrhla Lizzy.
Dokázala bych někoho zranit...nožem...? Jistě, že ne! Co to je za nápady?!
Když už jsem znovu pozvedla ruku s nůžkami ucítila jsem, že mi ji někdo chytil.
Otočila jsem hlavu a hleděla do zlatých očí plných neklidu.
,,Leah. Uklidni se. To by jsi nikdy neudělala,"řekl medovlásek.
,,Kdo to sakra je?"komentoval James.
,,Nějakej psychicky postiženej týpek,"kývl Scott.
,,Řekla bych, že je tak o rok starší než my,"zabručela Andrea s pohledem upřeným na své nehty.
Pustila jsem nůžky na zem.
,,Pustíš už konečně tu mojí ruku?"sykla jsem.
Zlatooký medovlásek si nás zmeřil pohledem a vyskočil oknem.
Počkat, co?! Vyskočil oknem?! No stejně jsme v přízemí, ale...Vždyť jsem Stelle skoro nic neudělala...
Stella ležela v louži slz. Přeci jen se usmála.
,,Ten je hodný."
,,Chová se jako policista..."odsekla Lizzy.
,,A jak vysvětlíš to Stellino pití na zemi Leah?"zeptala se Andrea.
,,No, to přeci není můj problém!"pokrčila jsem rameny a složila si ruce na hruď.
,,Ne. Tohle půjde pryč,"zvolal Scott a schytl hadr. Když utíral, rozpatlal vodu se slzami po celé třídě.
,,No to je teda nenápadný Scotte,"zamumlala jsem.
A potom vešla učitelka, která o Stellu zakopla...

Na konci poslední hodiny:
Šedovlasý stařec na tabuli začal psát nadpis, který měl být nepochybně: Postup konstrukce.
,,Bože! Lidi umíte někdo arabsky? Co sakra znamená feshup kemstracie?!"vyjekl James
,,Ještě jsem vám chtěl ukázat jeden trojúhelník,"zamumlal profesor.
Schytl křídu a jen tak něco načmáral.
,,Pane profesore, znáte se? Tohle je kružítko? Říká vám to něco? Kružítko,"zašeptala Lizzy a ukazovala starému profesorovi kružítko.
Nahluchlý stařec si toho ani nevšiml.
,,Pane ale...co nám to tu vysvětlujete? My nejsme prvňáci! Spletl jste si třídu! Tohle dávno známe ježiš!"zavrčel Scott.

Úlevně jsem vydechla, když se mi v uších rozlehl zvon.
Scott se napřímil.
,,Nashle,"štěkl a vyběhl ze třídy.
,,Pane McClayi?! Vraťte se!"řekl profesor.
,,Ehm ehm. Je konec hodiny pane profesore,"zachrčela Andrea.
,,Aha..."
Ozval se šílený dusot nohou a zvedání židlí. Všichni bleskově vyletěli ze třídy.
Prudce jsem ze skříňky vytáhla kabát a vyběhla ze školy.
,,Dawnová, kam letíš?"zeptala se Lizzy, která mě i s Andreou dohnala.
,,Domů,"zvolala jsem radostně.
,,Ale zpomal!"
Zvolnila jsem do chůze.
,,Nechceš někam odpoledne jít?"navrhla Andrea.
Rozchechtala jsem se a s úšklebkem ní odpověděla:
,,Vy dvě?! Nepochybně by jste šly nakupovat. Zapomeňte. Na to já nejsem."
,,Aha ty jdeš pomoct tý bábě v knihovně,"zamumlala Lizzy.
,,Sklapni!"vyjekla jsem a prudce jí vrazila ruku na ústa, protože se na ulici blízko nás objevila starší paní a vedle ní šedý pes. Zlaté oči se mu rozzářily a rozběhl se ke mně.
Možná si říkáte, jak hloupá jsem, když mi nedošla ta souvislot, co vám právě dochází...
Usmála jsem se a podrbala ho za ušima.
,,Nazdar Bene!"
Jeho vlídné bledě zlaté oči mě stále vesele probodávaly.
,,Jak se máš Leah?"zeptala se paní Moleová.
,,Poměrně dobře. A vy? Jakto, že nejste v knihovně?"
,,Je zavřeno. Někdy si navíc musím odpočinout."
Andrea s Lizzy nás opovrživě sledovaly.
,,Ten pes mi někoho připomíná..."sykla Andrea.
,,Vážně? Koho?" Byla jsem upřímně podivená.
,,Mně taky. A neřeš,"mávla nad tím rukou Lizzy.
Pokrčila jsem rameny a nejistě je sledovala.
Vzápětí se ozval protivný hlas:
,,Hej Dawnová! Nechybí ti něco?Podívej, co jsem našla!"

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro