V očích mi plály plameny zuřivosti. Skousla jsem si ret a prorazila si cestu mezi Lizzy a Andreou.
Taška zůstala ve skříňce ve škole. Dobrě jí tak, jinak by to dopadlo špatně.
Vrátila jsem se k hlavní bráně a přeletěla přes schody. Tam už stála blondýnka se škodolibým úsměvem.
Vzdychla jsem hněvem a pohlédla na ni.
V ruce svírala moje klíče. Někdo by si řekl: Pff jen klíče, měla to ignorovat.
Ale já je musela získat. Nedostala byh se domů, nikam. Navíc jsem byla snadno vyprovokovatelná.
Hypnotizovaně jsem ten kus kovu sledovala.
Stella jen pozvedla obočí a znovu jimi zamávala.
Udělala jsem krok dopředu.
K uším mi dolehlo známé štěkání a vrčení.
Tentokrát jsem ale nevyrazila první já. Mlčky jsem vyčkávala.
Až když světlovláska vyplázla jazyk a dala se do běhu, vztekle jsem se vrhla za ní. Dostihla jsem ji hned. Ruku jsem vztáhla na úchytku na vrchu jejího batohu a držela.
Stella klopýtla a zabrzdila.
Sletěla k zemi a já nahmátla klíče.
,,Dawnová, Spruceová!" Hlas zastavil naši malou bitku.
Otočily jsme se. Měřily si nás rozohněné oči paní Lewisové.
Přivřela jsem oči a nechala Stelu ležet na zemi.
Nebyla jsem ten typ, co sebou hodí o zem, začne brečet a dělá největší chudinku na světě. Nechtěla jsem se vzdát. Proto jsem vzala nohy na ramena. I když se za mnou ozývalo zběsilé: ,,DAWNOVÁ! DAWNOVÁ! DAWNOVÁ, OKAMŽITĚ ZPÁTKY!"
Změřila jsem si pohledem Stellu a vletěla zpět nahoru po schodech.
,,Leah, co jsi zase vyvedla..?"zamumlala paní Moleová jakmile mě spatřila.
Uhnula jsem pohledem a jen něco zamručela.
Ben mi olízl chabě visící ruku.
Usmála jsem se a znovu ho pohladila.
Pak už se pomalu dali na odchod.
Rozhlédla jsem se a zjistila, že Andrea s Lizzy jsou už pryč.
Jak jinak...
,,Tak ahoj Leah,"kývla knihovnice a i s Benem zmizela.
Ucítila jsem poklepání na rameni.
Trhla jsem sebou a spatřila paní Lewisovou. Za ní stála Stella.
Zaskřípala jsem zuby.
,,Jak mi to vysvětlíte,"hekla zlostně učitelka.
,,Stella. Stella to začala. Nemám co dodat."
,,Slečna Spruceová říká něco úplně jiného!"
,,CO?!"zakřičela jsem a přestávala jsem se ovládat. Moje ruka skoro Stelle vlepila další facku.
Blondýnka si jen přehodila vlasy z obličeje. Pohodila hlavou a štěkla.
,,Dawnová mi vzala klíče a vyhrožovala."
,,Ne."
,,Jo."
,,Ne."
,,Ano."
,,NE."
,,ANO."
,,NE!"
Lewisová nás znovu zastavila.
,,Hádáte se jen o klíče. Obě jste mě zklamaly. Chováte se jako malé děti. Zmizte mi z očí."
Rázným krokem odcházela.
Mlčela jsem a hleděla do země.
Já se ti pomstím Stello. I za takovou kravinku.

***

Rozrazila jsem dveře a vešla domů.
Jen jsem sebou hodila na postel.
Hleděla jsem na strop a na nic nereagovala.
Po chvíli jsem se otočila a zabořila hlavu unaveně do polštáře.
Do reality mě asi po patnácti minutách vrátilo škrábání na dveře a kňučení.
Nechápavě jsem vstala a plahočila se k tomu dřevěnému kvádru s názvem dveře. Zalomcovala jsem jimi a klesla mi čelist.
Na prahu seděl mladý šedý pes. Ano, Bena jsem poznala. Jenže byl celý od krve a v očích mu hrála bolest.
Levá přední tlapa mu krvácela asi nejvíce.
,,Bene!"vyjekla jsem a rychle ho vzala dovnitř.
Znovu zakňučel a zabořil mi krvavý čenich do mikiny.
,,Bene, co se stalo?" Položila jsem ho na postel, která se okamžitě zbarvila do ruda, ale to jsem ignorovala.
Přinesla jsem lékárničku, kterou máme doma a nohu mu prozatím jen zavázala.
Přejela jsem mu rukou po stříbrné hlavě.
,,Kde je paní Moleová?"zašeptala jsem s obavami.
Ben mlčel a sklonil hlavu. Srdce mu bušilo. Kdykoli jsem ho objala, cítila jsem ty mocné údery.
V ráně na noze měl střepy. Nebyl nešikovný, nemohl na ně jen tak stoupit. Navíc nebyly dole na polštářcích. Někdo to po něm musel hodit. Člověk.
,,Kéž bys mohl mluvit Bene,"vzdychla jsem.
Psovi se v očích zalesklo světélko rozhodování. Nakonec ale smutně sklonil hlavu.
Pohladila jsem ho znova.
Vzápětí Ben uskočil a napřímil uši.
Chvíli jimi střihal a potom strnul. Obranně se přede mě postavil a čekal. Začal temně vrčet.
,,Bene? Co se děje...? Nevidím žádné nebezpečí..."
A pak to začalo. Prudké otřesy a bušení na dveře.
Vylekaně jsem i s Benem klesla pod postel.
Ozývaly se větší a větší rány. Nakonec zaskřípění a prásknutí. Dveře se musely vylomit z pantů.
Zastavil se mi dech. Šedý pes se ke mně tiskl a také zmlknul.

Všude se rozlehly lidské kroky. A štěkání. Ale ne Benovo.
Objevila se mužská postava v kápi. Zatím nás neviděl. Měl sebou dva psy.
Dobrmana a rotwailera.
Co lepšího jsem si mohla přát...zamumlala jsem v duchu ironicky.
Ale jednou nás musel najít. Zohl se a objevily se dvě blyštící se zelené oči. Pozvedl...nůž! Vzala jsem Bena a elektrickou kytaru. Šlo mi o život, ale já ji stejně vzala. Ani nevím proč.
Mladík v černém nám ale zatarasil cestu. Nůž se mu leskl v ruce.
Ben odhalil tesáky a zavrčel. Oba dva se srazili.
Kňučení odhalilo prohru.
Vyjekla jsem a skrčila se. Ozvalo se řinčení skla. Bolestně jsem skrčila obličej.
Vyskočila jsem z okna. Díkybohu, byla jsem v přízemí.
Utíkala jsem i přes pár poranění. Tmavě modrou mikinu jsem měla potřísněnou krví.
Kytaru jsem měla na zádech a Ben mi bezvládně visel v náručí.
Běžela jsem dál a doufala, že budu co nejdřív u knihovny.
Když jsem tam po necelých dvaceti minutách běhu schytla kliku prudce jsem se nadechla a zakřičela: ,,Paní Moleová!"
Vzápětí jsem si uvědomila, že tohle není knihovna.
Pak se mi zatemnilo a já klesla.

***

,,Leah?"
Zamrkala jsem. Zorné pole jsem měla rozostřené.
Bolela mě hlava až mi z toho bylo špatně.
Zatřásla jsem hlavou a spatřila stařenku sedící u mě. Byla jsem v posteli.
,,Paní Moleová?"hekla jsem a tvář se mi ihned zkřivila bolestí.
,,Už je to v pořádku Leah."
Teprve teď mi došlo, že tohle je její pokoj, který je napojený na knihovnu.
,,Co se stalo?"
,,Scott našel tebe a Bena u pošty. Dozvěděla jsem se, že u tebe byl jakkýsi muž v kápi a skoro tě zabil.
Každopádně Scott tě přivezl sem,"usmála se knihovnice.
,,Scott?! Scott McClay?! A jak víte o tom v kápi! Nikdo vám to nemohl říct! Umí Ben snad mluvit?!"vyštěkla jsem.
,,Ne...Jen...To je jedno. A ano, Scott McClay. Přesně ten."
,,Ano já. Je něco špatně? Ahoj Leah,"ozvalo se z rohu místnosti.
Seděl tam světle hnědovlasý chlapec. Zkoumal orchidej a usmíval se.
,,Umm ne? Ahoj. A díky..."zabručela jsem a přetočila se na druhý bok abych ho neviděla.
,,A co Ben?"zeptala jsem se paní Moleové.
,,Je v pořádku. Jen si musí odpočinout,"pokrčila rameny.
,,A dej si pozor na Wendy a tu její partu. Dnes mi říkaly, že si to s tebou vyřídí,"kývl Scott.
Ta černovláska z naší třídy. Je snad ještě přeplácanější než Andrea. I ona má piercingy a tuny make-upu. Ale rudovlasá Andrea má aspoň dobré srdce. Wendy je...
,,Ta svině!"zakřičela jsem na celou místnost.
Ve skutečnosti jsem ale nic nechápala. Jak se tam objevil Scott?
Co chce ta banda holek?
Co je s Benem?
Co víc ví paní Moleová o Benovi?
Proč paní Moleová ví o oné temné postavě v kápi?

Nekonečno otázek, žádné odpovědi.

Ahoj krtci moji! Tady máte další kapitolku po nějaké té době...
^-^

💙Bloody💙