,,Je ti lépe "? Zeptala se Bílotlapka své sestry. Zrovna kráčely hustým , zasněženým lesem a snažili se zavětřit jakýkoliv pach kořisti.  Jinovatinka už se uzdravila což znamenalo že mohla chodit na lovy a  hlídky také. ,,Je a to o dost .  Jsem tak ráda že jsem už venku. Zelený kašel není nic příjemného"otřásla se Jinovatinka.  ,,To věřím " Bílotlapka se uchechtla a zastavila se u spadlého kmene stromu ,kde cítila rejsčí pach.  Byl už však starý. Frustrovaně zafuněla a opět zavětřila.  Však takhle to dál nejde ! Někteří válečníci už jsou tak vyčerpání že nezvládají chodit na hlídky ! Bílotlapka svou učitelku sice měla ráda ,ale věděla že kdyby byl u vlády Javorový Měsíc vypadalo by to mnohem jinak.  Už dávno by nakráčel na území Oblačných nebo Deštivých a vybojoval si část jejich území. Potoční Hvězda však se všemi chtěla zachovat mír ,takže i když její klan hladověl, vlastně s tím nic nedělala. ,,Měli bychom zaútočit na Oblačné "zavrčela Bílotlapka a zastavila se u jejich hranice.  ,,Cítíš tu kořist taky ne ? Ti prašivci jí mají na svém území spoustu "zavrčela.  ,,Spíš by pomohla dohoda.  Náš klan není schopný boje "mňoukla Jinovatinka a s hladovým pohledem ,začichala směrem k území Oblačných. Možná má sestra pravdu. Ale rozhodně by se s tím mělo dělat ,alespoň něco.  Na druhou stranu....
Když donesou kořist ,bude mít klan potravu.  A bude úplně jedno , čí potrava to bude.  Když to uděláme chytře. Oblační nás nemusí odhalit. ,,Hej Bílotlapko! Vnímáš mě "? Šťouchla do ní Jinovatinka tlapkou a vytrhla ji tak z myšlenek. ,,Jo jasně " usmála se Bílotlapka.  Nestydím se s ní mluvit.  Nestydím se na ni usmívat. A přitom jsem jí vraždou Bílé Záře tak ublížila....
Už ,už chtěla své sestře říct o svém nápadu jít lovit na území Oblačných ,ale zdálo se že to nenapadlo jen ji. Uslyšela vřískot. Prudce střihla ušima a zaznamenala pach ,nejméně tří Oblačných koček a dvou Slunečních. Z lesa se vynořila Pampeliška se Slunozáří. Obě dvě měly v tlamě nějaký kus potravy a za nimi se hnali tři Oblační.  Mohutný a dost mladý černý kocour s jasně žlutýma očima ,stejně mladá ,možná ještě mladší hnědá dlouhosrstá kočka se zelenýma očima a štíhlá šedočerná mladá mourka s jantarovýma očima. ,,Oni šli krást Oblačným kořist ? Zbláznili se "? Zavrčela Jinovatinka nevěřícně. ,,Nezáleží jestli se zbláznili nebo ne "odsekla Bílotlapka ostře. ,,Musíme jim pomoct " vrhla se k oběma kočkám. Pampeliška už byla skoro u hranic ,ale Slunozáře takové štěstí neměla. Bílošedá kočka klopýtla a dopadla na zem. Mladá hnědá válečnice (dost možná ještě učednice) se s divokým vrčením vrhla na ni. Ale to už tu byla Bílotlapka.  Mohutným a přesným skokem srazila kočku k zemi. ,,Vypadni ty Oblační špíno"zavrčela na ni chladně a zabořila do ní drápy. ,,Bílotlapko bez zpátky "! Mňoukla naléhavě Slunozáře ,která už se dostala za hranice.  ,,Kradete nám kořist "! Zavrčel naštvaně černý kocour. Chtěla na Bílotlapku zaútočit ,ale do cesty mu skočila Pampeliška. Slunozáře a Jinovatinka se s vrčením blížili k té mource. Bílotlapka nedávala pozor , čehož její soupeřka využila a tvrdě ji kopla do břicha.  Bílá kočička zlostně zaprskala když dopadla na čumák do sněhu. Ihned se ale zvedla na tlapky a vyhnula se úderu hnědobílé tlapy.  ,,Řekla jsem to jednou a nebudu to opakovat ! Vypadni "! Zavrčela Bílotlapka divoce a skočila Oblačné kočce na záda.  Zabořila jí tesáky do masa a zaryla do ní drápy. Užívala si to.  Sice se to snažila potlačit ,snažila se přesvědčit že si ten souboj neužívá ,ale užívala a sakra hodně. Byl to tak skvělý pocit ,když vyhrávala ,v tlamě cítila krev a kolem sebe slyšela bojovné a bolestné vřískání. ,,Jste zloději ! Kdybyste si všechnu kořist nesežraly ,tak nemáte hlad "! Prskla na Bílotlapku hnědá kočka. Tak tohle jsi neměla říkat.  S vytaženými drápy jí Bílotlapka rozdrápala břicho a tvář. Vrčení kočky se proměnilo ve vřískot. Bílotlapka ji dál držela a drásala. Teplá krev v tlamě. Zvuk trhajícího se masa a srsti. Vřískot.
A dost ! Znovu se přestávala ovládat.  Bílotlapka z ní rychle seskočila ,a hnědá kočka se okamžitě dala na úprk. Mourka a černý kocour ji následovali. Bílotlapka za nimi  s tichým  vrčením ještě chvíli   zírala než se obrátila zpátky ke členkám svého klanu.    ,,Je někdo vážně zraněný "? Zavrčela Slunozáře a olizovala si dost krvácející rameno.  ,,Ne "zavrčela Bílotlapka , která neměla ani škrábnutí a popadla do zubů králíka a dvě myši , které na území Oblačných Slunozáře a Pampeliška ulovili. ,, Můžete mi vysvětlit co to mělo znamenat ?! Lovit na území Oblačných "?! Vyjela po obou válečnicích Jinovatinka.  Bílotlapka překvapeně pozvedla obočí.  Ještě nikdy svou sestru neslyšela , že by na někoho řvala.  ,,A máme snad na výběr "?! Odsekla Slunozáře. Jazykem si čistila tentokrát podrápaný bok .  ,,Místo hádání bychom měli dát vědět Potoční Hvězdě a zajít si za Ostružinosrstou "zasyčela Pampeliška. ,, Jinovatinko klid.  V tomhle s nimi souhlasím. Jiná možnost než krást nám nezbývá "zavrčela Bílotlapka na svou sestru jemně. ,,Ale můžeme se s nimi dohodnout ! A ne hned krást "! Zavrčela zlostně Jinovatinka . ,,Kdyby Potoční nebyla tak bídná velitelka tak -" Slunozáře už to však nedořekla.  ,,Mou učitelkou neurážej "! Vřískla Bílotlapka a pustila kořist na zem.  Znovu ji zaslepoval vztek. ,,Ticho"! Zavřískla Pampeliška . ,,Ihned se přestaňte hádat "! Slunozáře si odfrkla ale zůstala zticha. Bílotlapka usoudila že bude nejlepší poslechnout a nehádat se takže zmlkla. Stále ale propalovala Slunozáři zlostným pohledem. ,,Jdeme "zavrčela úsečně Jinovatinka a popadla do zubů dvě myši. Bílotlapka vzala králíka a aniž by si podrážděného pohledu Slunozáře a své sestry ,nějak všímala vyrazila směrem k táboru. ,,Já chápu proč jste to udělaly. Popravdě jsem to Jinovatince chtěla navrhnout také "mňoukla Bílotlapka tiše směrem k Pampelišce.  ,,Popravdě netvářila jsem se na to moc nadšeně. Byl to nápad Slunozáře ale nakonec jsem souhlasila "odpověděla jí Pampeliška.  Bílotlapka pouze přikývla a dál se věnovala chůzi.

Když se vrátili do tábora ,okamžitě se kolem nich seběhly ostatní kočky.  ,,Co se vám stalo ? Co jste vyváděli? Proč jsou z vás cítit Oblační "? Kočky se překřikovali jedna přes druhou. ,,Dost "! Zavrčel rázně Dráp a došel k nim.  Zabodl do Slunozáře tvrdý pohled. ,,Šli jste lovit na území Oblačných ,je to tak "? Zavrčel tvrdě.  ,,Ano " mňoukla Slunozáře a sklopila pohled. ,,To počká. Ostružinosrstá jim musí vyléčit zranění"zavrčela Potoční Hvězda. ,,To by šlo ,ale musela bych mít čím.  Mám tu už jen trošku šanty. Žádné jiné bylinky nemám "povzdechla si léčitelka zoufale. Ale vypadala že ji rozesmutnilo ještě něco. V jantarových očích ,se jí třpytily slzy a měla zoufalý pohled. Bílotlapka aj všimla že tady není Černotlápek ,a na chvíli dostala o černého kocourka strach. ,,Kde je Černotlápek "? Mňoukla mírně zmateně a upřela pohled , pronikavých očí na Ostružinosrstou. Ta si povzdechla ,a z oka jí stekla jedna slza.  ,,To jeho sestra.  Nedokázala jsem ji zachránit.  Je mrtvá "zašeptala léčitelka tiše.  Bílotlapka na chvíli ztuhla. Chudák.  Musí mu být určitě hrozně. Procpala se mezi shromážděnými kočkami a rozešla se k doupěti. Bylo jí jedno ze projevuje své city o Černotlápka , přede všemi. Chtěla se jen ujistit že je v pořádku. ,,Černotlápku "? Mňoukla tiše a rozešla se k němu. Černý kocourek ležel v své sestry ,čumáček zabořený v její srsti. ,, Černotlápku "? Mňoukla jemně a posadila se vedle něj.  Chtěla mu konejšivě olíznout srst ,ale on ji jen hrubě odstrčil.  ,,Dej mi pokoj"zavrčel skrze slzy. Bílotlapka překvapeně zamrkala a ustoupila.  ,,Já -tak promiň "mňoukla zaraženě. ,,Jen jsem tě chtěla utěšit "zamumlala. ,,Nestojím o žádné utěšování Bílotlapko.  Vypadni "zavrčel ostře. Ještě nikdy s ní takhle nemluvil.  Bílotlapka na něj jen zmateně zírala než se zvedla na tlapky a odešla cen z doupěte. 

A od smrti Půlnoci se Černotlápek navždy změnil....

Doufám že se kapitola líbila. Byla docela kratší ,ale dnes jsem neměla moc spisovatelskou náladu xdd. 
Vaše Luna 😘

(PS : otázka pro lidi z Rpg : kdo myslíte že byly hnědá kočka a černý kocour od Oblačných ? )