„Takže ten co tě tam nechal byl drak?"

„Ano, nasadil svůj život aby mé matce splnil poslední přání." Ani kvůli téhle debatě od Dragona neodešla.

Kolébala ho v náručí a koukala do ohně. „Kdo další bude vyprávět?"

„Má to cenu? Vždyť ty všechny příběhy dávno znáš."nechápal náčelník.

„ Když je člověk slyší vyprávět jsou vždycky lepší. Navíc ostatní je ještě neslyšeli."

Nikdo jako další jít nechtěl. Podívala se na každého kdo seděl u ohně. Vtom si vzpomněla na jeden příběh co zdědila. „Tak vám budu vyprávět já. Příběh o prvním z dračího lidu." Zaujalo to úplně všechny. Zhluboka se nadechla a začala. „Vše to začalo před mnoha lety. Mladá dračice jménem Luna věčně slyšela od svého otce, dračího vládce že se od lidí má držet dál. Jí to ale nedalo a šla se na lidi podívat do lesa. Nejdřív nikoho neviděla ale pak jí jeden válečník chytil do sítě. Nejdřív se bála a byla naštvaná. Říkala si že měla poslechnout otce. Válečník už se jí chystal zabít když se jí podíval do očí. Nic krásnější ho neviděl. Schoval meč, sundal z ní sít a beze slova si jí prohlížel. Ona si ho také prohlížela byl jiný než od lidí čekala. Oba na sebe dlouze zírali než přiletěl její otec a zahnal jí zpátky do jejich sluje. Tam mladá dračice jen seděla nic nejedla, nepila a ani se nehnula jen myslela na válečníka. Její otec mocný drak si uvědomil že jeho malá dračice je zamilovaná. Ale on byl člověk a ona drak, to prostě nejde." Zastavila se aby se napila když Alvin řekl: „A co bylo dál?"Olaf se přidal. „Pokračuj!"Dopila a vyhověla jejich prosbám. „Drak věděl že jeho dcera nebude šťastná dokud nebude s ním. Využil tady vší magie co měl a proměnil jí v lidskou dívku. Odnesl jí do lesa kde se s tím válečníkem potkala a odletěl. Luna došla až do vesnice právě včas na svatby svého milého." V tu chvíli Sven Vyhrkl: „ To snad ne! Ona Přišla pozdě?" Gustav zapomněl že je Sven náčelník a houkl: „Ona by se k tomu dostala a teď už neruš." A opravdu už nikdo ani nepíp tak pokračovala. „On jí poznal podle oči a nemohl uvěřit že už není drak. Svou nevěstu nechal nevěstou a přišel k Luně. Povídal jí že se jmenuje Wolf že je velký bojovník a je rád že se zní stal člověk. Ona se ho ptala na jeho nastávající. K tomu dodal jen že to chtěl zrušit a vydat se jí hledat. Že mu je jedno jestli je drak nebo člověk."Nikdo pomalu ani nedýchal. „Miluje jí a je jedno jaký má obal. Poté se vzali, měli mnoho dětí a společně vybojovali mnohé bitvy. Její otec je párkrát navštívil ale víc nic. Poté když už byli staří padl Wolf v jedné bitvě. Jeho žena vyplakala potoky slz a pak se vrhla z útesu."Odmlčela se aby dodala napětí: „ V Půlce se proměnila zpět na dračici. Tak dožila zbytek svých dní s otcem a dávala pozor na své potomky."

tajemně zašeptala: „Legendy pravý že skuhrání v těchto horách je pozůstatkem jejího pláče nad ztracenou láskou."

Nikdo nepromluvil dokud nebylo jasné že skončila.

Poté Lilly s Aurorou povzdechli. „To bylo romantické."

Gustav se usmál. „Ale napínavé."

Kyara se na ně taky usmála. „ Tak kdo bude další?"

Dragon zasténal a pak zašeptal: „Tebe nikdo nepředčí."

Odhrnula mu pramen vlasů z tváře a podepřela mu hlavu. „Jsi vzhůru. Jak ti je?"

„Už mi je líp. Nejspíš díky tvé péči" Kyary se začervenala

ale nebyla si jistá jestli studem nebo jen úlevou.

Dvojčata je sjela pohledem a řekli si. „To je tak sladký!" Naneštěstí to řekli i nahlas.

Ostatní se po sobě zmateně podívali a Alvin nechápavě zavrtěl hlavou. „Co je sladký? O čem to mluvíte?"

Obě se začali chichotat. „Pokud tomu nerozumíš je zbytečný ti to vysvětlovat."

Dragon se posadil zády ke stěně jeskyně. „ No já bych to mohl zkusit, tedy pokud vám to nevadí."

Sven se usmál. „Nevadí. Schválně z jakým příběhem se vytasíš."

Zhluboka se nadechl aby přestal být nervozní.

„Jednou jsem se takhle procházel lesem, už je to pár let a co nevidím. Nad zraněným ptáčkem se tam sklání víla. Ne opravdu to byla víla. Ve slunci se třpytili její zlaté vlasy a jako med jí stékali po skráních. Drobná ale nad ptáčkem se ochranitelsky skláněla. Tichounce abych jí nevyplašil, jsem se přikrčil za nejbližší strom a sledoval nejkrásnější stvoření na světě. Přítomnost té víly jakoby celý svět rozzářila léto bylo teplejší, slunce jasnější a vůně jahod a květin až vábila k tomu nikdy neodejít. Když tu se ozval pronikavý bolestný vzlyk, stačil jeden pohled abych pochopil situaci. Ptáček umřel a víla si pro něj vyplakávala potoky slz. A vše před chvíli tak veselé zšedlo a dělalo smutný okamžik ještě smutnější jako by její žal prosákl celým světem. Nic už nebylo takové jako předtím. Víle ukápli ještě dva potůčky slz pak se zvedla a jako mlžný opar s prvními paprsky slunce i ona zmizela." Umlkl.

Aurora se celá nesvá zavrtěla. „To je všechno?"

„Ne," usmál se. „Jako správný lovec jsem jí stopoval až do tmy, řeknu vám nebylo to nic lehkého měla až moc něžný krok. Stopy končily ve vesnici,další stopy ale nebyli."

Tentokrát se ozvala Lilli. „A našel si jí?"

„Další ráno jsem se pozorně zaměříl na každou dívku jestli nenajdu nějakou podobnost s vílou. Výsledek mně překvapil snad víc než kdyby byla jen duch."

Olaf byl napětím jak struna v loutně. Nervozně poposedl a ještě chvíli čekal. Poté zařval. „Tak kdo to byl? Našel jsi jí? Kdo to je? No tak nenapínej nás!"

„Byla to ta do který bych to nikdy ale nikdy neřekl.

Ta víla byla ve skutečnosti dívka, která se schopnostmi vyrovná deseti vikingům. Kráska která v sobě skrývá sílu i rozum, odvahu i rozvahu. Moje víla se nikdy nedozvěděla že jsem jí tam viděl ale já už se na ní od té doby dívám jinýma očima. Tak kdo to podle vás byl?"

Sven se usmál. „Skvěle, zajímavý vyprávění a ještě s hádankou."

Kyara byla celou dobu potichu a teď jí po tvářích kanuli slzy a nejenom proto že věděla kdo je víla.

Naomi za kňučela a začala se k ní lísat. Frost k ní přistoupil zezadu a objal jí křídly.

Když se ostatní otočili jako by tam nebyla, zmizela pod obřími křídly.

Gustav s Alvinem se smály až se za břicho popadali. „Nechceš pomoc, vypadá to na přesilu. Nebo si s námi hraješ jenom na schovávanou?"

„Sklapni úhoří mozečku a dej mi pokoj."

„To se ti ten příběh tak nelíbil nebo jenom žárlíš?"

„Není pravda ani jedno jačí ksichte."

„Tak co? Ty to přece být nemůžeš."

Než stačila něco říct promluvil Dragon. „ Vylez prosím tě, Promluvíme si a vyřešíme to."

„Moment, moment ty mi chceš říct že celý tvůj příběh byl o mojí dceři?" Ozval se Sven.

Vůbec si ho nevšímal. „Kyaro řekni mi alespoň jestli tě to urazilo nebo je v tom něco jiného."

„ Neurazilo mně to jen vyvedlo z míry. Proč jsi mi nikdy neřekl co jsi tam viděl?"

„Bál jsem se tvé reakce, mohla jsi to pokládat za vpád do soukromí nebo mi vyčítat že jsem tě považoval za vílu. Já nevím čím to bylo ale nedokázal jsem ti to říct."

„Říct co jsi tehdy viděl nebo něco úplně jiného?"

„Co například?"

„Já nevím, neměl bys to vědět ty?"

Ostatní ten rozhovor sledovali jako házení s měchem vody a čekali kdy už ho někdo upustí.

„Jo, měl bych to vědět ale nevím. Vím jen že v tvé blízkosti nemůžu ani dýchat, když se rozloučíme počítám nedočkavě vteřiny do chvíle než tě znovu uvidím, když jsi u mě potí se mi dlaně a srdce bije jako zvon na poplach. Možná nevím co mi zabránilo ti to říct ale vím jak to definovat, tak se tě ptám co myslíš že to je?"

Už se chystala odpovědět ale Sven byl rychlejší.

„Co se stane až bouře skončí? Půjdeš s námi zpátky do vesnice nebo k drakům za hory? Vezmeš sebou Naomi nebo jí pošleš s námi? Budeš mi pomáhat s mírem nebo nás necháš pokračovat v boji? Máš pro mě nějakou odpověď nebo mě necháš v nejistotě?"

„Až vánice skončí vydáme se s Naomi do Neutrálních končin, alespoň než dospěje. Já budu postupně budovat důvěru mezi lidmi a draky, až příjde čas a spojenectví bude dost silné udělám vše pro zajištění trvalého míru."

Olaf se pro zajímavost zeptal. „V kolika dospívají draci?"

„Ačkoliv jsou dlouho věcí dospívají brzy asi kolem třetího až čtvrtého roku. Svléknou první kůži, vypadají jim mléčné zuby a narostou nové,totéž se stane z drápy a také tou dobou samičky poprvé zpívají."

„Zpívají?" Ozval se Alvin

„Ano, vydávají z hrdla melodii na kterou reagují jenom draci. Vnímají a každá samice má odlišnou, když se samci píseň zalíbí vyhledá zpěvačku a začne se jí dvořit pokud jsou sympatie oboustranné jsou spolu až do smrti. Za celí život mají draci jen jednu pravou lásku a když jí najdou jsou spolu navždy. Pravdou ale je že dračice nezpívají hned teprve až jsou připravené a poté co se s tím osudovým setkají zase se od něj na čtyři roky odloučí aby si byli jisté a po uplynutí doby znovu zazpívají v naději že si je najde. Pokud ale láska není pravá začne dračice za svitu úplňku pít vodu z vlčí stopy, po době roku by měla přestat to zlomené srdce cítit a býti schopná znovu nalézt lásku, tentokrát na vždy."

Aurora se zhrozila. „Co když ani na podruhé to není ten pravý?"

„Tak to zkouší znova a znova dokud se to nepodaří. Proto jsou tak dlouho věcí, aby nikdo neumřel sám."

Lilli se zasmála. „Už Dragonovy odpovíš nebo se má jít napít z vlčí stopy?"

To Kyara málem vybuchla vzteky. „Nedělej si z toho legraci! A na Dragonovu otázku nemám odpověď."

Gustav obrátil oči v sloup. „Tak já vám to tedy řeknu, Odpověď je láska!"

Přesně v ten okamžik přestalo sněžit. Kyara vyšla k vchodu do jeskyně aby se ujistila že přestalo, poté se otočila k všem z účastněním. „ Myslím že je načase abychom všichni vyrazily. Vy do vesnice a já vyrazím opačným směrem."

Vše si zabalili a čekali před vchodem. Dragon vyšel až jako úplně poslední dokonce šel i po Frostovi. Kyara stala kousek vedle a čekala. Přišel k ní a řekl: „Věříš mi?"

Okamžik se rozmýšlela a poté váhavě kývla. Dlaň jedné ruky jí položil na tvář a druhou jí vzal kolem pasu, stydlivě jí k sobě přitáhl a nervozně se sklonil. Když se jejich horké jemné rty něžně setkali Byl to pocit jako žádný jiný. Srdce jim bušila jako o závod, po celém těle je polil žár a jejich duše jako by splynuli v jednu. Byl to jedinečný a prchaví okamžik. Odstoupil, pohlédl jí do očí kde se odrážela jeho nevinnost a vydechl jen dvě slova.

„Miluji tě."

Usmála se a přitom plakala ale nebyli to slzy smutku.„Taky tě miluji." Bylo vidět jak se mu ulevilo když to od ní slyšel. „Tak teď budeš pryč akorát tak dlouho aby to vzešlo v platnost." Když na něj chvílí nechápavě hleděla dodal. „Láska v dračím světě vzejde v platnost po čtyřech letech a tak dlouho máš v plánu být pryč."

„Ano, to mi nedošlo. Pak tedy sbohem." Otočila se a vyrazila po stezce k vrcholu. Ještě okamžik se na ní díval,

vzdychl a vydal se za ostatními kteří už byly kus napřed. Když věděla že už se nedívá zastavila a dívala se jak odchází. Bolelo jí přitom u srdce, protože z nepochopitelného důvodu ho chtěla sebou. Ještě teď si plně neuvědomovala proč mu dovolila aby jí políbil nebo proč mu řekla že ho miluje když si sama nebyla jistá zda je to správné vyjádření toho co k němu cítí. Zmizel jí z dohledu a ona se rozhodla pokračovat ve svém směru.