Šlo to až moc rychle a hladce. Našla jsem si přátele. Ale zároveň začala být jiná. Má duše se bála cokoliv udělat, udělat cokoliv co by nedopadlo dobře a nakonec se jí povedlo to co nechtěla.

Cenila jsem zuby. Tři, dva, jedna... Teď! Dusot tlap, křik překvapené zvěře. Úlovek se zdařil jako vždy. Nikdy jsme úplně netrpěli hlady. Smečce se dařilo, alespoň tak jsem to viděla já.

Ta nová radost mi pomotala hlavu, tam uvnitř jsem ale stále oplakávala svoji sestru. Pak se ale objevil někdo jiný. Otrávená voda přinesla mnoho problémů.

Ve smečce panovaly teorie. Naše Alfa, ale vždy měla jasno, její Beta byla to samé. Byly to pravé vůdkyně a my jim věřili, já jim věřila. Hlasy smečky utichly, Tři hlavní vlci rozhodli. Některé, jejich odpovědi lehce zaskočily. Ale bylo to nezbytné.