Přesunuli jsme se. A já měla novou starost. Tara, nalezené vlče bez rodiny a smečky. Ujala jsem se jí, a otevřela jsem se. Znovu. Ta část mé duše jenž se bála, hodila svůj strach na něco jiného...

Ležela jsem a pohledem sledovala vlče hrající si v potoku, jedna z vlčic se tehdy ke hře přidala a já se usmála. Vlče šťastně poskakovalo a snažilo se vlčici do vody schodit.

I tehdy jsem byla šťastná, věděla jsem, že tu mám své místo. Dny ubíhaly a nastala změna. Naše Alfa, Wer se rozhodla smečku opustit. Zatoužila po vůni divočiny a své misto nechala Darow, naší Betě. Má hlava tento fakt střebávala dlouho, ale přijala ho...