Našla jsem tě. Ne. Ona tě našla. Věděla jsem, že si se té reakce bála. Slzy, opět jedna věc, která se držela mé srsti jako psí duchové.

Přitiskla jsem svoje čumák k tvému chladnému krku. Měl jsi hluboká zranění, od těch zrůd a já truchlila. Lehla jsem si vedle tebe a přitiskla se k tobě. Naposledy.

Ty jenž, tě poslali do smrtelné klece jsem chtěla zničit. Zabít jediným úderem tlapy. Lidé, ty zrůdy. To oni mi vše vzali. Mou sestru, mého druha a moji svobodnou duši.

Mé oči byly tehdy tak zmatené, nechtěla jsem a ani nemohla chápat. Mou mysl zastiňovala jediná věc. Zíral si na mě ze srsti Měsíční psice, ale tvé oči byly chladné.

Co jsi mi tím tehdy chtěl říct? Vše byla jenom hra? Vždy jsi tvrdil, že pro lidi jako já ve smečce nikdy nebude místo. A já tě nerada potěším. Měl jsi pravdu.