Existuje den který nesnáším, ten den, kdy jsi se znovu zamotal tam, kam jsi neměl. Měl jsi stejnou zkušenost jako já, Darku. Přesto si se, ale rozhodl o sebevraždu.

V očích jsem měla slzy. Cože!? Ta slova nemohla být pravda. Neodešel by jen tak! Chtěla jsem se rozběhnout, ale černá vlčice mi zatarasila cestu. ,,Darow!'' Zakňučela jsem. Nic se, ale nestalo. Donutila mě běžet dál, mé oči byly plné slz, slz smutku.

Obětoval si se. Tak jsem to viděla já, ale pravý důvod věděla jen Darow. Utekl jsi a už si se nevrátil. Neodešel si, ale sám, kus mého srdce jsi si vzal sebou.

,,Co by jsi dělala na mém místě?'' ,,Nic.'' Vytřeštila jsem oči. Nic!? Černá vlčiče stála naprosto klidně narozdíl ode mě. Jeji odpověď byla jako tisíce jehel a já se otočila. Otočila jsem se a zmizela v lese, jen abych byla ode všech nejdál.