Léto bylo plné radosti, ale zároveň starostí. Jakožto lovkyně v roli matky, jsem neměla čas lovit. Jídla začalo ubývat a mi potřebovali jídlo na zimu. Jeden lovec neznamenal tak velký problém, ale dva nebo tři?

Popadla jsem bílé štěně za kožíšek, ,,Kampak maličká?''. Zašeptala jsem, fenka něco kňukla a přitulila se ke mě. Pohled jsem upřela před sebe a nechala ho vyset na Enaie.

Vždy jsem chtěla být silná jako ona. Nedělat si hlavu plnou starostí a hodit svůj strach za hlavu a ukázat, že nejsem jenom pse. Já, ale nemohla. Měla pravdu, byla jsem slabá...