Přijeli jsme do zahrady u našeho zámku. Za námi se zavřela masivní brána. Limuzína zastavila. Vystoupil jsem a zamířil jsem dovnitř. Všichni mě jako každý den zdravili. Zamířil jsem hned do svého pokoje. Položil jsem si věci a z knihovny, kterou jsem měl v pokoji, jsem si vytáhl jednu knížku. Sednul jsem si na zlatě ozdobené křeslo u mé postele a začal jsem si číst.

       Najednou někdo zaklepal. „Princi, otec na vás čeká.” nakoukl do mého pokoje můj komorný. Já tedy založil knížku a vyšel jsem z pokoje. Přišel jsem k otcové konferenční místnosti. Zaklepal jsem. Uslyšel jsem: „Dále.”, takže jsem vešel. Posadil jsem se před otcův stůl. „Takže, jaký byl první den na nové škole?” začal. „Dobrý. Už jsem si našel kamarády.” usmál jsem se. „To je dobře.” oplatil mi úsměv. „Hlavně nám neudělej ostudu.” řekl přísně. „Dobře.” „Přesně v sedm ať jsi na večeři. Teď už můžeš jít.” Já se zvednul a vyšel jsem na velikou chodbu.

       Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem se rozhodl, že půjdu do zahrady. Sednul jsem si na jednu lavičku. „Hej.” přisedla si ke mně má sestra. „Ahoj, Liso.” „Co škola?” usmála se. „Asi dobrý. Náš třídní učitel je vtipný. Ve vedlejší lavici sedí má nová kamarádka Cate a našel jsem si kamaráda Sebastiana.” „Tak to je fajn.” „A co tvůj den na střední?” zeptal jsem se jí. „Je to fakt skvělé. Našla jsem si několik kamarádů a nikdo mě ani jako princeznu nebere. Můžu být sama sebou.”

       „Princezno, princi, už by jste měli jít na večeři, jinak příjdete pozdě.” zavolala na nás komorná mé sestry. Vstali jsme a zamířili jsme k zámku. Vešli jsme do jídelny. V čele stolu seděl otec a po jeho pravici naše matka. Zamířili jsme k ním a posadili jsme se na svá místa. „Dobrý večer.” pozdravili jsme rodiče.

        „Co střední škola Liso?” zeptala se jí matka. „Dobrá.” „A jak šel první den na druhém stupni Philipe?” otočila se na mne. „Dobře.” „To by jste to nemohli popsat lépe? Z tohoto jsem se toho moc nedozvěděla.” protočila matka oči. „Nikdo mě nebere jako někoho vyššího. Všichni jsou na mě strašně milý. A také jsem si našla kamarády.” začala sestra. „Pan učitel je milý a našel jsem si kamarádku a kamaráda.” Máma se na nás oba usmála. „V listopadu nás svou přítomností potěší princezna Odette z Francie a její rodiče, tak si přeji, aby jste se chovali slušně. Což by u vás dvou rozhodně problém být neměl.” řekl otec. Princeznu jsem už neviděl tak od svých čtyř let.

       „Philipe, jdeš už spát?” zaklepala na mé dveře Lisa. „Už jo.” Přišla k mé posteli a sedla si na ni. „Těšíš se na Odette?” Já se na ni podíval. „Neviděl jsem ji už spoustu let, takže nevím.” „Myslím si, že budou s jejími rodiči řešit něco jako domluvenou svatbu vás dvou.” řekla. „Ale vždyť jsme na to moc mladí a navíc, to si nemůžu vybrat s kým strávím zbytek života?” vykulil jsem na ni oči. „Kdyby jsis našel svou budoucí manželku sám, tak by se to zrušilo. Nebo, vlasně asi ani ne.”